Happy End

Nejenže ve mně nedokázal film v úvodu vyvolat zájem. Hanekemu se navíc díky těm ostentativně předržovaným záběrům povedlo ve mně vyvolat aktivní nezájem o osudy postav, jejich životy a jejich problémy. Prostředí, ve kterém se postavy pohybují, jejich velký počet a minimální šance se o nich něco dozvědět (Když se někdy v polovině filmu objeví teprve podruhé na scéně Toby Jones, uvědomil jsem si, že jsem na jeho postavu jednoduše zapomněl) a formální chlad dělá z Happy Endu silně nepřístupný film, který mi ale nepřinesl nic filmově nepříjemného, nýbrž jen výše zmíněný nezájem. Jediným pozitivem tak pro mě bylo posledních zhruba 20 minut, ve kterých se Haneke alespoň trochu začne soustředit na nějakou postavu a "vztah" mezi malou Eve a jejím dědou připomíná jakousi psychologii postav. Zbytek filmu je totiž spíš chladnou observací bez výraznějšího efektu. 4/10 (07.03.2018)

Byla by to skvělá cynická komedie, kdyby to bylo cílem režiséra, ten ale schválně jede na půl plynu a vyhýbá se úplnému uspokojení kterékoliv divácké skupiny. Potěšila mě postava dědečka Trintignanta a jeho vztah s vnučkou tvoří asi nejlepší momenty filmu, ale je tam víc dobrých satanských momentů, třeba nezapomenutelně zoufalé karaoke představení. (27.09.2019)

V asi zrejme poslednom snímku Rakúšana Hanekeho som postrehol jeden nesmierne dôležitý fakt, a to taký, keď postava starého Georgesa Laurenta rozpráva svojej 13. ročnej vnučke Eve „zážitky” , čím sa de-facto priznáva k trestnému činu, ktorý spáchal v predchádzajúcej Láske, čiže “HAPPY END” je tým pádom voľným pokračovaním extrémne oceňovaného, bravúrneho filmu, ktorý tu akurát spomínam. Naštudoval som si kompletnú tvorbu Michaela, ktorého pesimistický postoj vnímam, ako nadštandardný, podobný ako mal trebárs Kubrick, či ešte stále má napríklad Aronofsky. Typické dlhé, statické, neprerušované zábery sa stali už poznávacím znamením tohto nezvyčajného režiséra a scenáristu, ktorého práca mi bude chýbať, a tak mi nezostáva nič iné, ako sa vrátiť k jeho najlepším výtvorom... (10.06.2018)

Kdybych se na Happy End dívala v televizi, tak bych ji asi brzy vypnula. Ale tím, že jsem byla v kině jsem se lépe soustředila a mnohé se mi líbilo, odtažitý způsob vyprávění příběhu - tedy vlastně o žádný příběh nešlo, byly to jen náhodně poskládané střípky života jedné nesourodé rodiny, kterou zřejmě spojoval hlavně majetek. Také využití počítačů,mailů k vytvoření pocitu odcizenosti, ale v důsledku bylo té odcizenosti tolik, že se smysl filmu scvrknul do krásné metafory dědečka o dravci, který roztrhal ptáčka. Aspoň pro mě. A ten End rozhodně nebyl Happy pro nikoho. (15.03.2018)

Z letošní "Francie" na KVIFF jasný vítěz. Bavil mě režisérův způsob vyprávění přes obrazovky počítačů a mobilů (a odhalování, kdo je autorem videí a e-mailů) i netradiční řazení scén, které divákovi dají smysl třeba až na konci filmu. Nejvíc mě ale uchvátil výkon dvanáctileté Fantine Harduin, jejíž postava byla zaručeně nejzajímavější. (10.07.2017)