Sextánka

Průměrná veselohra s průhledným dějem, jehož epizody se odehrávaly i v jiných filmech. Problém lásky profesora ke spolužačce (a také naopak) je věčně živý, znal jsem alespoň dva podobné případy ze života. Zde je takový vztah načrtnul poněkud naivně,, opět je tu druhá žena (profesorka Bruncvíková), která příběh komplikuje, opět je tu Kreuzmann v roli nesnesitelného profesora... (20.12.2020)

Ten film je strašný, přitom by stačilo poměrně málo, aby působil zajímavěji - zasadit ho do skutečně romantického ovzduší (jako třeba je Noční motýl), obsadit skutečně dramatické herce (spíše divadelní, zde jen Steimar a Kronbauerová) a ubrat prostor pro první spíše dobově komediální část (která zas tak špatná nakonec i díky Ferbasové či Kreuzmannovi není) odkazující - už názvem (který je podle mě hodně zavádějící) k Fričovým študáckým komediím (ale ubírajícím citové vypjatosti, kvůli níž byl film zřejmě točen) , pak by to bylo melodrama silné a přesvědčivé (hudba filmu je pro žánr dokonalá). Přes všechny chyby nakonec dávám průměr, protože určité kvalitativní aspekty přeci jen zůstávají. (12.10.2010)

Sextánka není rozhodně jediným filmem z toho období, který pojednává o školním prostředí. Jednoznačně je ovšem nejhorším. Alespoň z těch, které jsem viděl určitě. Už od začátku mě dostalo monotónní odříkávání textu hlavních herců, profesora Jiřího Hrona a profesorky Bruncvíkové. Vcelku nereálné je pak i to, že se studentka nesvěří žádnému z přátel. Také mladý profesor studentku bere jen jako studentku, teprve až po sebevraždě zjišťuje, že ji vlastně miluje. I na tehdejší dobu je to velmi naivně provedený a napsaný film. (26.07.2021)

Já si teda nemyslím, že by to byl špatný film. Krásné jsou záběry z jedoucího vlaku či třeba takřka leoneovské detaily očí. Rovněž pokus o sebevraždu, upřednostnění kariéry před mateřskými povinnostmi, nebo naznačení možného sexuálního vztahu mezi mladistvou studentkou a jejím profesorem u něho v bytě má, myslím, k tuctovosti tehdejší filmové produkce poměrně daleko. Herecké výkony jsou možná průměrné, ale celkově dávám tři silné hvězdičky. Kdyby snímek končil smrtí studentky, přidal bych i čtvrtou. (17.05.2021)

Románek dívčího srdéčka, snad nejlépe charakterizovaný svým duchovním otcem, tedy spisovatelem Vilémem Neubauerem (1892 – 1965), vystihuje ve své podstatě vše, co tehdejší život dospívajících gymnazistek pro jejich status quo představoval. Platonická láska, jakkoli dnes vysmívaná a znevažovaná, neodmyslitelně náleží k projevům dívčí adolescence a měla-li jako taková někdy šanci na úspěch, stalo se tak většinou zčásti díkem náhody a štěstí. Není divu, že tento dramatický konflikt zlákal také české filmaře, tehdy byly podobné příběhy v kurzu a zvyšovaly tržby producentům i majitelům kin, kteří si mnuli ruce, jak málo stačí ke spolehlivému výdělku. Sextánce lze bezpochyby vytknout nepříliš důvtipný scénář, který v podstatě kopíruje ustálené schéma (nezbytná, dramaticky působivá otrava jedem) a předem kalkuluje s emocemi diváků. Hana Vítová s Rolfem Wankou ovšem představují dvojici natolik elektrizující, aby dokázali odolat všemožným nedokonalostem v rovině literární i filmové. Vděčný humor sem vnáší vedle rozpustilé Ferbasky i figurka dobromyslného školníka v podání Theodora Pištěka. Filmy jako je Sextánka a jí podobné představují, řečeno obrazně, výkladní cukrárenské zákusky, kterým zkrátka neholduje každý. Ovšem, kdo občas nezhřešil? (02.01.2009)