Johanka z Arku

Bohužel z původně 240 metrového filmu jsem viděl jen asi minutovou ukázku, ale i přesto mě okouzlila "mohutnost" scén a i díky Méliésovu reklamnímu sloganu "Velké představení s dvanácti obrazy. Přibližně pět set nádherně kostýmovaných osob na scéně..." bych měl chuť vidět tenhle filmeček celý. I přesto, že oněch pět set herců bylo notně nadsazených a ve skutečnosti jich vystupovalo něco kolem padesáti. (10.07.2006)

Johanka z Arku patří mezi přelomové filmové události. Kouzelník Georges Méliès posunul filmovou tvorbu na další, a vyšší úroveň, již podruhé (poprvé to byla jeho Popelka) překonal obvykle používanou metráž, vsadil na ucelený příběh a v zájmu zvýšení atraktivity vykouzlil filmové triky a kolorované obrázky. Johanka z Arku (hraje ji Jeanne Calvière) byla ambiciózním projektem neúnavného kouzelníka, Georges Méliès vsadil na národní hrdinku (pár let nato byla samotným Svatým stolcem kanonizována) své Francie, znásobil lidskou masu a vše obdařil maticí heroizovaného patosu s živými krůpějemi odlehčení. Jednoznačnou předností filmu je jeho stylová výtvarná podoba kulis a prostředí, malířem byl Charles Claudel podle návrhů samotného Mélièse. Legenda o Johance z Arku v kolorovaném muškátu v běhu je rozkošnou symbiózou starého s novým. Georges Méliès slavil zasloužené ovace! (29.12.2020)

Ručně kolorovaná nádhera a další průkop páně Meliese, tentokrát na poli historického filmu. Z původního snímku se ztratil první obraz, zřejmě o dětství Johanky z Arku, ale naštěstí to neznamená nějaké podstatné ochuzení diváckého zážitku. Přesto, že jsem viděl verzi bez komentáře, užil jsem si projekci naprosto parádně, zejména obraz o vyjetí armády do pole byl naprosto úžasný, prošla skupinka, střih, převlékli se v zákulisi a šup, šli znovu a nakonec jich prošlo víc než 500 ! (08.11.2014)

Hvězda navíc za perfektní komediální číslo s dobýváním hradu. Útočníci nejprve spořádaně vejdou brankou, pak si ale uvědomí, že tento postup je nedůstojný statečných hochů a málo akční pro oko divákovo, vrátí se toutéž brankou ven a rozsekají plot na třísky. Také způsob zdolání hradního příkopu nepostrádá půvabu. Zcela podle Havlíčkova epigramu (není nad původnost každý po ní touží lidi choděj přes most to já půjdu louží) dobyvatelé nejdřív do příkopu skočí po hlavě, pak dají žebříky k hradbám a až nakonec dávají žebřík na stranu, ze které skákali. (01.11.2012)

Meliesův historický pokus je sice trochu infantilně pohádkový, ale to je spíš kvůli špatně kolorované a rekonstruované verzi. Johanka z Arcu, vesnická dívka, má vidění Panny Marie. Jde o něm říci králi, zobrazenému silně naivně, trošku pobojují (scéna s obléháním - kulisového - hradu je pojatá velmi dobře). I ve vězení má Johanka vize (revoluční využití dvojexpozice ke zpodobnění snu), odsoudí ji, ač je nevinná, a upálí. Nakonec se dostane do nebe. Teatrální kulisový historický příběh. Nelíbilo se mi to tolik, jako páně Meliesovy adaptace verneovek a trikové hříčky, i kvůli silně infantilnímu pojetí středověku (film byl konečně určen spíš pro dětské diváky), potvrdilo to ovšem můj názor, že Melies byl mistr svého oboru a první velký filmař, který vytvořil film jak ho známe dnes. http://www.youtube.com/watch?v=Oq_7T5IHsgA (07.09.2009)