Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný

Já mám Jakubiskovy filmy rád. Jsou to takové blázniviny, jakoby mu v mládí dali mozek do mixéru, a on se s tím na plátně vyrovnává. Je to sice docela chaos, ale nějak mi to nakonec vždycky zapadne do sebe a dá smysl. Tohohle filmu jsem se obával, jelikož kdysi na premiéře mne docela dost nebavil. Jenže ono to dozrálo jako víno. Dobrodružství dvou žen v průběhu sametové revoluce a těsně po ní. Oběma se lepí smůla na paty, to proto, že jsou prostě blbé. Nic víc, nic míň. Porevoluční kvas svobody, podnikání a touhy zbohatnout, nechtěné těhotenství, návrat emigantů do vlasti, podvodníci, Vietnamci a šarlatáni, prostě ideální půda pro Jakubiskovu "Lidskou komedii". Dnes je ten film překvapivým svědectvím tehdejších časů v docela drsné nahotě. Styl vyprávění mi vyhovuje, včetně celkové filozofie "všechno co učiníš, bude ti vráceno". 80% (20.02.2015)

Nahodilosť chaos, kvalitatívna kolísavosť a neusporiadaná štruktúra filmu sa dajú ospravedlniť tým, že presne vystihujú "zeitgeist" danej doby. Vzaté z toho istého uhlu pohľadu však pochybujem, že tak divoká doba bola tak útrapným prešľapovaním na mieste, akým Jakubiskova snímka väčšinu stopáže rozhodne je. ......... Niekoľko pôsobivých, naozaj výpovedných obrazov vyčnieva nad kopou tuhej, mdlej a otrepanej symboliky, zbytočných scén, vaty. Jakubisko hovorí priveľa a veľakrát bezúčelne a nadužívane, čo aj divoký chaos (ktorý by mohol byť výpovedný a produktívny) premieňa na stojaté vody nedostatku autorskej sebaregulácie. (13.04.2016)

""Kontrola!..." určite nie najlepší Jakubiskov film, ale ako spomienka na divoké porevolučné roky funguje výborne. Roky ľudskej blbosti, naivity i očakávania lepších zajtrajškov. Nával toľkej slobody po "89" roku zrazu mnohých ľudí vystrašil a bohužiaľ ten pocit istoty sa nadobro vytratil. Jakubiskov rukopis je v mnohých scénach ihneď identifikovateľný - hudba, tanec, jemná erotika, ale najväčšie plus vidím v zachytení tej doby. Nenatočilo sa veľmi veľa filmov, ktoré by ponúkli taký malý prierez porevolučnej doby. Nájdeme tu všetko- kšefty s drevenými kamerami, pokusy s podnikaním všetkého druhu, hlad po sexe, nákupy v rakúskych obchodoch, superkšefty s ruskými vojakmi i boj o lepšie postavenie Slovákov v Československu. Lepšie je byť bohatý a zdravý, to je fakt. Tú druhú časť sloganu nikomu neprajem, to je kombinácia na zaplakanie. 60%. (16.09.2012)

Kdyby to nebyl Jakubisko, tak bych se nad tím pravděpodobně vůbec neměl tendenci zamýšlet a asi bych to totálně zatratil. On to ale Jakubisko je. A já si proto pokládám různý otázky a snažím se to pochopit. A vychází mi z toho, že ústřední trojice nemá nárok na sympatie a tím pádem na ně nemá nárok ani film jako takový. Jakubisko si bezcharakterní lidi nevycucal z prstu- jsme to opravdu my. Máme nad tím ale jásat? Má se nám to líbit, že se v zájmu záchrany holé existence uchýlíme kde k čemu, že ve vztahu přistoupíme na nemyslitelné kompromisy, jen aby mělo “dítě otce”..? Ten film je to pověstný zrcadlo, který nám někdo nastavil. Je to ale zrcadlo ze zrcadlového bludiště- činí nás výhradně ošklivými, není šance, aby nás zobrazilo v dobrém světle. (14.09.2019)

Na tomhle titulu je dobře vidět, že odstranění cenzury a pravidel, které limitovaly filmařům možnosti jejich tvorby v totalitním Československu, ještě automaticky neznamená zlepšení kvality nových děl. Jakubiskův předchozí kousek Sedím na konári funguje podstatně líp a celistvěji. To, co jsem napsal na začátku, je ostatně stará známá pravda. Když císař Josef II. v rakouském mocnářství poprvé uvolnil cenzuru, radostně očekával explozi intelektuálních špičkových děl, místo toho sledoval, jak se odněkud vynořila spousta braku, primitivních pamfletů a laciné dobové erotiky. Jakubisko 90. let obecně nedosahuje úrovně předchozích dekád a tenhle film je dokladem, že jeho pozdější úlet Post Coitum není jenom dočasným pomatením smyslů. Režisér se pokusil zachytit zmatečnou dobu počátku 90. let, kdy se společnost musela vyrovnávat s pádem starých jistot a léčkami získaných svobod. Je tam kdeco a vlastně i leccos navíc, jenže splácané do podivného zmatečného tvaru s prazvláštními duševními pochody svých hrdinek. Někdy to vypadá, je scénárista a režisér v jedné osobě byl na speedu. Jakubisko se zjevně vyrovnává s explozí slovenského nacionalismu a s obecnou deziluzí tehdejších intelektuálů nad marasmem politického a společenského života. Jenže co proboha čekali...? Dagmar Veškrnová je ve své roli dost nejistá a celkově mám pocit, že tímhle filmem začalo Jakubiskovo tápání, kterého se už nikdy nezbavil. Když už sledovat dvě ženy, které se rozhodly vzbouřit situaci a jít vlastní cestou navzdory zákonu a společenským konvencím, doporučuju Thelmu a Luisu. Celkový dojem: 40 %. (14.05.2013)