Všichni dobří rodáci

Magická a subjektivní výpověď pohledem moravského kronikáře. Obsažnost příběhu má neuvěřitelně silnou působivost až baladickou emotivnost. Kterou lze označit za výjimečný a skvěle zachycený obraz lidí s moravské vesnice od počátku roku 1945. Mimořádně a dobře sladěný děj osudu, strastí, křivd a starostí rodáků v průběhu více než dvaceti let, kde se mísí smutek se zemitým humorem moravský rodáků. Je to pro mne nejobdivuhodnější film, který se u nás natočil. Film mě nadchnul svojí opravdivostí. (22.12.2007)

Celá řada význačných českých intelektuálů se drahnou dobu snaží a snažila popsat a vytyčit typický český národní charakter, ve filmově populární rovině se to asi nejlépe podařilo režiséru Vojtěchu Jasnému. Všichni dobří rodáci se tváří jako kronika jednoho přátelství a jeho rozpadu na pozadí civilizačně těžkých let, kronika jedné moravské obce, kronika života na venkově - Vojtěch jasný ovšem nahlíží na líčenou ves spíše umělecky, jeho popis je lyrický a jeho film v intencích Nové vlny spíše Menzelovsky poetický. Ona snaha popsat to nejtragičtější období moderních českých dějin rastrem relativizujícího pábitelství a poetického přístupu k realitě oba autory spojuje, ale Jasného otisk má (alespoň pro mne) větší emoční účinek a dopad. Jestliže Menzel popisuje (zpoetizovanou) realitu nucených prací, Kachyňa (mrazivou) realitu politických procesů, pak Jasný uzavírá (chronologicky tomu bylo ale naopak) celou triádu (lyrizovaným) popisem kolektivizace. Filmové vyprávění členěné do kapitol v chronologické posloupnosti, uvozené osudovými místy, kde se ,,hýbou" dějiny dané obce (lom), povýšené do nadčasového obrazu symbolickými obrazy a scénami (asi nejsilnější je bílý kůň bez uzdy a sedla pobíhající krajinou), lyricko-epický rozměr filmu, jakoby Vančurovsky obrazný komentář vševědoucího vypravěče (tím se blíží vypravěči Markéty Lazarové), rytmizované střídání detailů a celků (celky krajiny jsou mnohdy vizuálně estetizovány a nesou v sobě lyrizaci filmového tvaru - vítr ženoucí sníh krajinou, východ slunce, lány zralého obilí vlnící se pod poryvy větru, rej masopustních masek...), originální práce s kompozicí záběrů - např. košatý strom vycentrovaný v celku záběru, i velmi originální odlišení filmové skutečnosti a metafyzických okamžiků (okamžiky smrti) - tím se Jasný blíží třeba k Jakubiskově Tisícročné včele či předjímá filmové projekty realizované až za desítky let... Co konstatovat závěrem? Všichni dobří rodáci jsou patrně nejzávažnějším československým filmem kondenzujícím v sobě esenci Nové vlny...a pro mě osobně nejlepší československý, potažmo český film všech dob... Podobné filmy: Skřivánci na niti, Ucho, Sestřičky, Žert, Tichá bolest (09.12.2008)

Tak tohle je opravdový filmový skvost splňující v mých očích všechny atributy geniálního díla. Rodáci sice trvají jen necelé dvě hodiny, ale zachycené události a lidé jsou předvedeny tak životným způsobem, jako by se do filmu vešly celé životy všech hlavních postav, ale i hodně pravd o naší zemi a našem obyvatelstvu. Zkrátka sdělení filmu dalece přesahuje jeho stopáž. Nejspíše životní dílo Vojtěcha Jasného v tom pravém slova smyslu, si mě kromě konceptu vyprávění získalo krásnými poetickými záběry a podařenou kombinací herců s neherci, díky nimž z tohoto díla sálá opravdovost. Asi nejvíce se mi líbil Brzobohatý, jako by ani nehrál, ale skvělý byl i Matuška, ale i herci vedlejší rolí jako Hlinomaz, nebo Růžičková. (18.11.2013)

Kdybych chtěl napsat alespoň trochu výstižný komentář, složím místo něj báseň. Jasného film je nádherná a krutá báseň, balada. Jen s tím rozdílem, že v baladě je vina a trest, zde jsou trestáni nevinní. Nebo jinak, vinní, ale z pohledu moci, která vládne. Svobodní, nepřizpůsobiví, hrdí, čestní, nezlomní ( zpočátku). Ty je třeba ztrestat, zlomit, zformovat. Neskutečně krásné poetické obrazy české krajiny ( na výtvarné stránce filmu se podílela, jak jinak, Ester Krumbachová) se střídají s výjevy, které svou syrovostí mrazí. Nekonečné vlnící se lány, ptáci v křoviskách, sníh sfoukávaný ledovým větrem z oranice. Přírodní scenérie - jakási intermezza - jsou předzvěstí věcí, které mají přijít. Věcí děsivých a strašlivých. Krutost moci se nezastaví před ničím. Zlomí i nezlomitelné. Důsledná obžaloba poúnorového režimu. Zavřu oči a vidím krajinu plnou bohatství obhospodařovanou milující rukou člověka s půdou srostlého. Zavřu oči podruhé a vidím zničené hospodářství, kdysi prosperující statek v troskách a kopicích hnoje. Radoslav Brzobohatý vzpomíná na roli hlavního hrdiny jako na svoji životní. Mám obavy, že nejmladší generace nejspíše myšlenková hloubka filmu nedokáže plně oslovit. Kdo nezažil socialismus, asi hůře pochopí. Film skončil v trezoru a jako odporný plivanec režimu chápu seriál Rodáci, který natočil na sklonku 80.let prominentní režisér J.Adamec podle knih J.Matějky. Název jako by odkazoval k Jasného filmu, ovšem seriál je naprostým odpadem..... (16.08.2010)

Hájil jsem tě v kostelní radě, ale všichni si myslí, žes ty nechal zatknout faráře. - Ne, opravdu ne. I když se mi občas to jeho kázání nelíbilo, ale proč soudit lidi kvůli kázání ?! Jakkoli se dá říci, že v lecjakém filmu se objeví nějaké to moudro či silná myšlenka. V tomto filmu je každá druhá věta životní moudrostí a konečné vyznění mě už po několikáté posadilo na zadek. Tady jsou skutečné emoce, opravdové osudy lidí, opravdové charaktery. Díky absolutnímu vcítění všech hereckých představitelů má každá postava punc osudovosti. Vladimír Menšík v jedné ze svých nejlepších rolí každou chvilkou přechází z komické do tragické roviny, neuvěřitelně překvapil Waldemar Matuška a s Františkem Radka Brzobohatého bych šel klidně i do pekla. "Všichni dobří rodáci" jsou něčím víc, než páskou celuloidu, či filmem pro ukrácení chvíle. Nejprv jsou oni, až potom se můžeme bavit o tom, který tuzemský film je lepší, nebo horší. 100%. Sbohem, všichni mí dobří rodáci. A kdybychom se už neviděli, vyplň se, osude! (12.05.2006)