Dvojrole

Jaromil Jireš se dost možná inspiroval u amerických kolegů. Film námětem připomíná akční snímek Tváří v tvář. Nedělejte si plané naděje. Budínová s Brodskou proti sobě "akčně" nepůjdou. Veškerá podobnost s hollywoodským spektáklem končí záhy, když film dostane poněkud komorní, místy sofistikovanou podobu. Scifi prvek je zde opravdu jen na okraj. Dva lékaři vpraví mozek postarší a intelektuálně založené dámy do těla mladice, která byla za života jejím pravým opakem. Jak se tělo sžije s mozkem, to je i není zásadním pojednáním filmu. Úvodní premisa zajímavá, při operaci se jen dva lékaři baví nad operovanou, přičemž je divák ušetřen jakéhokoliv detailu kamery na pacientku. Triky si film nemohl dovolit. Muselo se to obejít bez nich. Film vyhlíží dost lacině, technická stránka atakuje spodní hranici. Hlavní břemeno nesla Tereza Brodská, která náročnější roli zvládla zajímavě a vysekla ženu, jejíž chování v mnohém připomene seniorku. Brodská je z celého filmu tím nejzajímavějším, co je k vidění. A k vidění toho moc není. Film je zpracován televizní formou, která nepřijde s ničím zajímavým. Tempo z úvodní třetiny rychle opadne, příběh se ponoří do své psychologicky-komorní úrovně. Náhle to celé působí prázdně, příliš se neřeší, co experimentem vlastně lékařská věda získala, příběh dostává silně naivní rozměr, který hrozil. Nedokonalý scénář, utahaná režie a počáteční potenciál. Z nevšedního českého filmu se vytratil působivý rozměr, zůstalo jen u náznaků, čím by mohl film být, kdyby se na něm lépe zapracovalo. 40% (17.08.2015)

Vynikající herecký výkon, zdá se ovšem, jakoby za celkové stáří organismu mohlo jen opotřebením mozku, proto se například moje maminka podivovala, proč se Brodská belhá jako stařena, když by mohla mít svěží pohyby mladice, neb ji nic nebolí. Alzheimer je věc jiná. Po zajímavém, pěkně rozjetém začátku stojícím na vědecko-fantastickém podnětu film směřuje po trochu předvídatelné cestě k nedotaženému konci. Taková oddychovka na nedělní odpoledne pro důchodkyně, která však nepostrádá jistou svěží dávku humoru, a oplývá i filozofickými a humanistickými ambicemi. Technické zpracování některých "subjektivních" pohledů je jedním slovem otřesné a rušilo mě více než cokoli jiného. Na to, že to je české, mohlo být hůř. (18.01.2010)

Dvojrole se vskutku nehodí na plátna kin, televize jí však slušela náramně. Neotřelý námět, skvělé herecké výkony paní Budínové a především Terezy Brodské mi daly zapomenout i na pomaleji plynoucí děj. Ovšem hlavní myšlenka, že seniorka zůstane osamělou stařenou i v těle dvacítky, zde byla vystižena opravdu sugestivně (nepopsatelné oči Brodské!). Ta beznaděj, kdy se stará intelektuálka přirozeně nedokáže zařadit mezi "vrstevníky" a díky zákroku experimentujících doktorů ze dne na den ztrácí lety zažitý stereotyp, bezpečí i posledního žijícího přítele, mě přivedla do tak sklíčeného stavu, že jsem všechny formální neduhy tohoto filmu hodila za hlavu. (07.11.2012)

Výborný námět, i když více nosný než originální, skvělá a neskutečně autentická Tereza Brodská. Tato herečka není kromě role z Kleinových Básníků ve filmu příliš známa a proslula spíše lehce hysterickými novinovými rozhovory o vztazích uvnitř své rodiny, přesněji o svém otci Vlastimilovi a otčímovi Jaromírovi Hanzlíkovi. Ve Dvojroli ale prokázala nesmírný herecký talent, pečlivost a koncentraci. Musím otevřeně říct, že ve mně nonstop zcela úspěšně vyvolávala dojem zestárlé samotářské intelektuálky v cizím dívčím těle. Brodská natolik vyčnívá, že má člověk tendenci podceňovat výkon ostatních, který rozhodně nebyl tolik náročný, ale ve většině případů dostatečně zvládnutý. Výtka směřuje ke slabému jakoby provizornímu scénáři. Naivní hyperbola v podobě smrtelné nehody dotírajících zločinců působí spolu s dalšími momenty jako důkaz těžké improvizace. (05.07.2006)

Ambiciózní projekt, podepřený nadprůměrným hereckým obsazením i silným, slibným jinotajným námětem, zůstal v půli cesty. Po nadějném rozjezdu následuje postupné "stárnutí" scénáře, děje i dramatické ubývání prostoru pro hereckou akci. Tereza Brodská, atraktivní skvělá herečka dnes už také střední generace, po silném rozjezdu v osmdesátých letech (VLAK DĚTSTVÍ a NADĚJE) z existenčních důvodů rozmělňuje své vynikající schopnosti v triviálních seriálech, které si mohou podat bez větších rozpaků ruku např. s německorakouským DOKTOREM Z HOR. Tato inscenace (film?) působí dojmem jakéhosi předělu. Křižovatky. Zdá se, že po odeznění Kleinovy a Pecháčkovy básnické pentalogie Brodská nemá co hrát. V tomto ohledu není ani zdaleka jediná. A ta ztráta prostoru, datovatelná od okamžiku, kdy nastupuje nová generace ani ne tak režisérů jako scénaristů, pokračuje a inflace tvořivosti i zvládnutí dobrého řemesla, bez kterého je nepředstavitelná, již s sebou nese, to jen dokládá. V tomto případě bych řekl, že je jen dobře, když se tento film hned tak neobjeví zase venku. Své diváky by totiž nebavil ani nepovznášel; v lepším případě by nudil, v horším vzbuzoval agresivní reakce. I vousatost může plešatět. (19.03.2008)