Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře

Absolutorium za kostýmní a maskérskou práci... a jinak jen díky bohu (s námi) za to, že program ČT obklopil premiéru tohoto ani náhodou celovečerního filmu GENem s Radkinem Honzákem a 168 Hodinami, a že prostor mezi tím měl jen hodinu dvacet. Mohu jen doufat, že to, co tady někde kolem cituje niethustra jako slova Pavla Kosatíka, je čistá pravda, protože tím by alespoň jedna duše (Kosatíkova) byla očištěna. Skutečně nechápu, co přimělo tvůrce k pokusu zdrcnout více než dva velmi komplikované roky historie naší země do tohoto formátu. Nemůže se mi nevybavit dobově velmi blízký Cromwell, kterého nám ČT dopřála pár týdnů zpátky. Ale abych nesrovnával nesrovnatelné - i naše vlastní filmově-televizní historie nám opakovaně ukázala, že "to" může fungovat na bázi komorních scén, v nichž spolu rozmlouvají dvě až tři postavy - a opět se mi díky blízkosti dobového zasazení vybavují Španělé V Praze a legendární Jiří Adamíra v režii Oldřicha Daňka. Bez výjimky šlo o uzavřené, kompaktní celky, napěchované emocionálním nábojem a kvalitními dialogy (či monology). Čeho docílili tvůrci Boha S Námi? Splácání kostýmně honosných a "kamerově" velmi líbezných hovorů několika pozoruhodně kvalitních herců, kterým ale nebyl dán žádný reálný obsah, a které nechávají diváka tápat v příslovečné mlze, která je tu jinak fyzicky využívána jako jakási záchrana limitovaných finančních možností této koprodukce (bitevní scény, že vraj...). Je mi až líto, jak se ti typově skvěle působící ranaři jako Karel Dobrý nebo Ondřej Malý musejí zmítat ve velmi volné síti nespojitých obrazů, v nichž nemáte v podstatě šanci chápat, o co se právě jedná. A do toho to čtení dopisů, které má taky něco znamenat... ale co, to si tvůrci "rafinovaně" nechali pro sebe. Vrcholem je pro mě od pohledu psychopatický páter Jiřího Maryška a jakákoliv scéna s ním. Nechci se ani pouštět do toho, jakou snad atmosféru nebo ducha chtěli tvůrci filmu dát, protože nesporně selhali v tom hlavním - aby divákovi něco dali. Pkud tedy tím "darem" nemá být pocit onoho diváka, že musel někde něco zaspat, protože vůbec nechápe, jak se ten dostal tam, a kdo komu co píše, a co z toho vyplývá. Jako historický film Bůh S Námi katastrofálně propadá, a jako občas probleskující umělecká onanie si zase nezasluhuje žádnou úctu. Tragický koprodukční omyl a promrhaná šance odvést diváky od Otakara Vávry... 40% Update: Pavel Kosatík se skutečně od scénáře filmu veřejně distancoval, a vysvětlil, že původně měl vzniknout historický dokument, a následně přišla česká produkce s tím, že vzniknou filmy dva - historický dokument (toho se prý skutečně na obrazovce ČT dočkáme někdy v budoucnu), a hraný film... tenhle. (15.05.2018)

Taková megasračka si snad nezaslouží ani odpad. Bylo to hloupý jak knoflík vedle zipu. Naprosto nepodstatné scény dostávají větší prostor než slon v zoo, hudba která mě po 5 minutách vysloveně srala. Absolutní nedění na kterým se podíleli tři televze !! To je neuvěřitelný, kdo psal tak vyplevený dialogy ? Fuj tajbl , rychle pryč odsud. (13.05.2018)

Hele, tady vlevo, to je jen pár komparsistů, ale tam vpravo, no, přesně tamhle, jak to nejvíc dýmá, tak tam fakt jako je celá armáda. Protože jako tohle bude fakt bomba, rozumíš, nejen strašně hlubokomyslný dialogy a monology, však to psal ten, no, jo, Kokosatík, ale my taky ukážeme světu, jak taková kokoprodukce má vypadat ve velkým měřítku... No, to jsme ukázali. Hlubokomyslné dialogy a monology jsou jen obsahově prázdné, mrtvé, bez kontextu pronášené věty, o kterých si někdo myslel, že nám osvětlí nejen historickou situaci, ale i rozpoložení aktérů a jejich vztahy. Ne, ve všech těchto cílech jde o selhání katastrofálních rozměrů. Hlavně když spustí Thurnová hlasem Terezy Hofové. Nepříjemnější hlas (až tak, že to zní jako skřípání skla po tabuli) snad ani nešlo najít. Historicky ani lidsky to pak nepřináší naprosto nic, pár scén, které se Kosatíkovi vylíhly v hlavě a považoval je za zajímavé, je stejně tak prázdných jako ta mlha, ve které má divák vidět císařskou a stavovskou armádu. K vysvětlení důvodů, proč se věci ubírají tím nebo oním směrem, přistupují tvůrci stejně skoupě jako ke ztvárnění osudové bitvy, to jest zahalí to do mlhy. Do toho hraje takřka neustále neposlouchatelná hudba, stále stejná jak kolovrátek bez ohledu na to, jakou scénu právě vidíme. Zkrátka Kosatík nejen že není Daněk, on vůbec není scénárista (tohle přirovnávat ke Spanilé jízdě, jak jsem tu zahlédl? To je nikoli jen troufalé, to je nesoudné). Aby v tom ovšem nebyl autor scénáře sám, režie neexistuje, o hereckých výkonech se nedá mluvit, hudbu už jsem zkritizoval. Jako kdyby nějaké produkci zbylo pár pěkných kostýmů, které jim bylo líto vyhodit, tak sehnali několik mluvících věšáků na šaty, dali jim do ruky stránku plnou vět spíchnutých někde mezi Prahou a Prčicemi, natočili a pustili do televize. Co na tom vůbec (kromě těch kostýmů) pochválit? Nic mě nenapadá. (13.05.2018)

Bůh s námi, když si sami dokážeme takhle zpatlat silné téma z historie. Příběh se dal pojmout různými způsoby, klidně i jako manželský dialog a epistolární monolog, jak se scenárista pokusil. Jen by to chtělo náznak toho, že adresát ty listy četl. V pojetí, které jsme viděli, to je jen výpověď o špatném fungování doručovatelských služeb. V tématu, ze kterého napětí mohlo téct proudem, měly atmosféru dvě, slovy DVĚ! scény a to defenestrace a popravy (nebudu řešit složení a vrstvu hnoje v hradním příkopu, ani výskyt sekery tam, kde figurovaly meče, neb jsem známá svou laskavostí a benevolencí), což je na stopáž filmu zatraceně málo. Kostýmy jsou moc hezké a ze všech viděných detailů nejhezčí jsou náušnice Zuzany Alžběty Thurnové, které by mi slušely taky. Takže, co že jsem to v sobotu viděla pěkného? Popravu a náušnice. (23.04.2020)

To je tak, když v duši cítíte nedostatek historických filmů na poli české kinematografie a tak se těšíte na každý nový film, který by tady s kvalitou mohl zacloumat. V tomto případě ale ne. V tomto případě opravdu ne. Od začátku jsem nevěděl čí jsem. Sice jsem měl nějaké hrubé znalosti ze základky na téma defenestrace, ale to, co tvůrci předvedli zde, to opravdu nemá obdoby. Příběh neexistující. Před kamerou se promenáduje série herců, kde každý předvádí nějakou historickou postavu. Chodí sem a tam, tam a sem a ve výsledku se neděje vůbec nic. Maximálně tak střih, který nás přesune na Jižní Moravu. V tu chvíli, ale kdyby místo Jižní Morava bylo napsané Jižní Osetie, nebudu vůbec proti, protože jsem vůbec nechápal, co se to vlastně děje. Nehledě na to, že herci se tu tvářej, jak kdyby jim pomocnej kameraman podkuřoval nějakým durmanem. No a pomyslnou třešničkou je hudba, která je v tomto případě úplně šílená. Jak kdyby nechtěla skončit. Ostatně jako celý film. Děs, běs. Nechápu, jak mě po výborných Poupatech pan režisér mohl tak zklamat. (16.05.2018)