Křik

Těžko se zde něčeho chytit. Všechno je zajímavě nadčasové (až na ty problémy s telefonními budkami a na soudruhy, díkybohu) a dokáže velmi vkusně nenudit. Velmi se mi líbil záběr na byt, ve kterém se nehne ani lísteček a v pozadí dialog z úplně jiné časové roviny. Moc hezký film. (09.12.2005)

Nádhera. Neuvěřitelně živé postavy, které jsou ve své oduševnělosti opakem všeho okolo - i když také prožívají svůj soukromý chaos. (06.06.2010)

Josef Abrhám má na krku hereckou partnerku, jejíž postava ve filmu by se dala stručně shrnout dvěma slovy: NAPROSTÉ VEMENO. Jsme svědky, jak se jejich vztah "rozvíjí" orámován takovými moudry, jako: "Ty nemáš závoj? Vy mužský musíte mít ale děsně prázdný život.." nebo: "Nekoukej se z okna sám, já pak myslím, že jsi zamilovanej.." nebo: "A nebojíš se, že (až zestárnu...) budu chytřejší než ty?" Nic víc opravdu ve filmu není, aspoň já to tam nenašel. Žít s hloupou ženou, jejíž veškeré ambice se redukují na to vypudit ze svého lůna dítě, musí být hořce bezvýchodné, nudilo mě to už po deseti minutách. Ani to, že nakonec Abrhám taky myslí kokotem a ojede jednu ze svých klientek, žádnou zápletku nepřinese. Ten film je prostě absolutně o ničem. Českým filmům většinou odpad nedávám, a nedal bych ho ani tady, kdyby to ovšem nebyl ukázkový PSEUDOART. (01.03.2012)

Mimořádně krásný a čistý film. "Pojď, půjdeme si lehnout a budeme si jako číst ..." (11.12.2005)

Film má co dát. Vyvedené záběry obyčejných okamžiků, bouře mozků obou manželů, nepodstatné střípky toho, co život může od základů změnit. Hudební podkreslení zvyšovalo dramatičnost a opravdovost děje. To musel být absurdní kvalt stát frontu u telefonní budky a prahnout po informaci, zda žena porodila či ne a strávit těmito myšlenkami a činnostmi třeba i několik dní. V porodnici to bylo odosobněné, jak sestry s novorozenci zacházely jako s neživými předměty. Opravdu studené prostředí. Herci i neherci byli spontánní. (19.04.2010)

I muži mají své biologické hodiny... Alespoň někteří, např. Ludvík Aškenazy a Jaromil Jireš. A možná překvapivě z toho dokázali vytěžit víc, než o 47, popř. 48 let později "Elis Nelis". (23.03.2016)

Křik je bezesporu jedním z prvních experimentálních filmů Československé nové vlny – a je to znát. A je znát i to, že Křik je prvním Jirešovým celovečerním filmem. Mezi klady filmu řadím věrné zachycení sociálních poměrů a konvencí doby , ve které se film odehrává (až téměř dokumentaristicky působící) - může tak sloužit jako sonda do života tehdejší společnosti, přemýšlení mladých lidí, prázdnoty jejich života s orientací na materialistické hodnoty. Zajímavé jsou i retrospektivy – útržky ze života milenecké dvojice volně vsazené do děje v podobě vzpomínek. Díky retrospektivám tak můžeme sledovat vývoj vztahu mladé dvojice – od počáteční hravosti obou partnerů ke stereotypnímu chování – od zamilovanosti ke střetu s tehdejší realitou a k plnění společenských rolí ve formě manželství a rodičovství. Místy film vyznívá snově a poeticky - bohužel jako pěst na oko působí až příliš moralizující podtext filmu, který se zdá být strojený, nepatřičný – v dnešní době až směšný (hlavně, co se týká „genderové korektnosti“). Žena je ve filmu vyobrazena jako matka, pokračovatelka života - na druhou stranu jako nevyzrálá a naivní a dalo by se říci i mentálně nepřipravená na příchod dítěte na svět. Muž zde vystupuje jako živitel rodiny, který ji materiálně zajišťuje, většinou se ale pohybuje ve světě snů, snad bez povinností a náznaku zodpovědnosti, jakoby s privilegiem možnosti být nevěrný? Z hlediska řemeslného se film jeví jako alternativní, z hlediska námětu je ale jeho vyznění konvenční (jasné rozdělení rolí muž x žena, narození dítěte musí předcházet svatba, …). Jireš se navíc ještě zcela zbytečně pouští na tenký led, když se snaží ve filmu poukázat na otázku rasismu. Nápad filmu (sledování jednoho dne manželského páru v den narození jejich dítěte) je každopádně zajímavý – bohužel ale samotný nápad film filmem nedělá. (13.02.2013)

Československý film natočený podle námětu L. Aškenazyho popisující nekonvenčním a téměř dokumentárním způsobem jeden den partnerské dvojice. V celovečerním debutu J. Jireše se kladl na důraz na protiklad procítění onoho dne mužem a ženou. Zatímco nenápadný opravář televizorů Procházka v podání J. Abrháma prožívá svůj rutinní pracovní den, jeho partnerka E. Límanová prožívá poslední chvíle před svým prvním porodem. Do této střídavě promítané situace byly zobrazovány retrospektivní vzpomínky na seznámení milenců a jejich vztah. Pokud bych měl hodnotit oba hlavní protagonisty, soudím, že představitelka sveřepé a konfliktní Ivany herecky příliš neobstála a bylo na ni zapomenuto, avšak čtyřiadvacetiletý J. Abrhám jasně naznačil, jaký potenciál v něm dříme a právem se v budoucnu stal jedním z nejoblíbenějších československých herců. V nedramatickém dramatu s neobvyklým názvem, jímž měl autor zřejmě na mysli pláč při narození dítěte, mne pobavila úvodní scéna, v níž děti odpovídají na otázku, co by dělaly, kdyby se staly neviditelnými. Snímek oplývá novátorskými metodami, jež se v té době začali ve filmech uplatňovat, mluvím zejména o experimentech s kamerou, přirozeném popisování všedního apolitického dne obyčejného člověka, obsazováním neherců či expresivním vyjadřování autorů, avšak celkově jsem zklamán a neodvážím se zařadit zde vychvalovaný Křik mezi tehdejší průlomové a působivé díla, nenalézám v něm totiž nic zapamatováníhodného. Ačkoli jsem velkým obdivovatelem nové filmové vlny v 60. letech, v tomto případě si nejsem jist, jestli jsem nebyl s průměrným hodnocením příliš velkorysý. (27.07.2016)

Mohla to být originální romance s hezkou Evou Límanovou, ale je to nechutně přecpané politickou propagandou a zednářskou symbolikou. 1. Propaganda TEORIE evoluce (evil-lution): 10:58 – dinosauři; 11:02 – práce právě polidšťuje opici; 11:05 – další tlupa opičáků. Této tlupě opičáků se tedy již brzy narodí nový živočišný druh. Slabší jedinci dřív umřou. To je normální. A z těch silnějších se stane nový druh. Úpně noumání, Uďo. A starý živočišný druh v tu chvíli zanikne. "Pozor támhle běží opice starší model! Musíme jí chytit!!" Opičáci se sami od sebe přemění na zcela nový živočišný druh. A tlupě z vedlejší jeskyně (opice žili asi jen v krasových oblastech) se také ve stejný čas narodí nový živočišný druh? A všem ostatním tlupám na zemi taky? Nebo toto je jediná tlupa na světě, z které vznikne náhodně člověk??? Šimpanzi se na to vyflákli a zůstali rači šimpanzi. 2. Propaganda – šíření strachu: „Tak, děti, a je poplach.“ „Pěkně seběhneme dolu do krytu.“ „Ve sklepě nás žádná bomba ani ta největší nenajde.“  „V krytu je lékárnička.“ 15:50 – zakuklený debil v plynové masce; „Ať si tam tu atomovku třeba hoděj.“ „Jsem schovanej ve štelunku před nepřátelskejma bombama.“ Hromadné hroby. „Práce pro Říši.“  3. Propaganda – vesmír: „Na, tady máš čtení o kosmonautech.“ (kosmo NOT, kósmos niet); „…akcelerace při startu raket. Při posledních letech kosmických lodí Vostok se také zkoušel vliv primárního kosmického záření na některé …. (chvíle napětí) … řasy. Zejména druh Chlorela pirentojuntujusa.“ – důležité vědět. Zapamatovat!! 4. Propaganda magie: „Nejlepší je, když je člověk neviditelný.“ 5. Propaganda rasismu: rasista na poště; Werich: mám správnou barvu kůže? 6. Další propaganda: 29:43 – orloj. To tam ještě nebyla nekreslená ze mě koule. K tomuto vylepšení došlo až později. Symbolika: 11:08 – členové klubu; 11:13 – další;12:33 – devil horns; 12:48 – sign of silence; 12:51 – one eye symbolism; 13:30 – V signs; 18:51 – vyplazený jazyk = hadí symbolika; „Do ZOO přišla zásilka tří zeber.“ „Čeho?“ „Do ZOO přišla zásilka TŘÍ ZEBER.“ – číslo 33; „V Bečově leželo ladem 47 hektarů půdy.“ 47. Euklidův problém. 1:04:03 – devilhorns; 1:05:39 – opět devilhorns (prý zajíček – jinde možná jo, ale tady...); 1:07:18 – devilhorns. Jaromil Jireš – stejné iniciály. Další poznámky: veřejný porod před zástupem studentů, hezká sestřička. (14.01.2023)

Nová vlna je nová vlna. Pre mňa sú to filmy na najvyššej priečke medzi filmami, neskutočne ma fascinujú tým, ako sa hrajú s filmovým jazykom. Vyhovujú mi neznáme tváre v nich-neherci, ktorí sú veľmi prirodzení a autentickí. Aj film Krik je taký, je snový, emocionálny i hlboký a zároveň veľmi jednoduchý vo svojej podstate. Myšlienkovo bohatý. To je to, čo mám na filmoch rada. (07.07.2010)

Další z filmů. Kde prvních deset minut naprosto stačí, aby se vám dokonale zprotivil a znechutil. Né, fakt je to film k ničemu. Občas někdo praští do klavíru, nebo kvákne na jiný „hudební nástroj“, takže se ani spát u toho nedá. Takže já se nudil, ale vydržel to až do konce. (01.08.2019)

Kterak opravář k dítěti skoro došel. Velká sociální pravda, obalená do glos, malejch genialit a obvyklejch neobvyklostí. Obraz dal prostor slovu a slovo se stalo zbytečným. Málo platný, šedesátky šly vždycky do fadeoutu, ale tyhle jakoby nasnímal Scorsese. Praha vůkol NY, Abrhám s nežidy, půvabně snesitelná křížala, na poště proti homofobii, telefonní budky, scéna s černovláskou, scéna v kině, scéna za scénou. A ne, nemusí mít čtyři nohy. (18.12.2023)

Opravár televízorov Abrhám trávi deň pochodom medzi aparátmi, zatiaľ čo mu v pôrodnici manželka Límanová privádza na svet potomstvo. Hodne flešbekov. Natočené skoro až dokumentárnym spôsobom s kopou nehercov, zaujímavá kamera, ale nejako ma to celé nevedelo vtiahnuť a žiadna postava nevyvolala nejaké extra sympatie ani záujem o jej osudy. Tri zoschnuté křížaly. (26.01.2024)

První část není moc zajímavá, ale potom se rozjíždí pěkné dokumentaristicky laděné obrazy, které s dobrým zvukem a autentičností ukazují tehdejší společnost. Hodnocení: 70 % (10.01.2021)

Jireše mám rád, ten jeho pohled na svět je velmi netypický. Líbí se mně ta jeho upřímnost a skvělé občas velmi překvapivé dialogy. Hudební doprovod místy vzbudí nejen vás ale patrně i sousedy. Křik je velmi výstižným pojmenováním. Abrahám a Límanová jsou perfektní, hrajou přirozeně a v té době ještě neokoukaně. To je tak krásně reálný, až to je smutný. Skvělé dílo Nové vlny. Vždy mně je smutno, když si představím jak to mohlo být nebýt Normalizace. (24.02.2019)

Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1989/90, ihned poté co byl uvolněn z komunistických trezorů. (18.06.2014)

Tento film je bravurní dílo. Film bych zařadila do opravdu skvělých českých snímků 60. let, dokonce se tento snímek blíží francouzské tvorbě dané doby. Osobně bych ho zařadila mezi jedny z nejlepších filmů té doby. (16.03.2015)

Dokumentárně laděný,nepochybně italským neorealismem a francouzskou novou vlnou ovlivněný film,který je považován za jeden z prvních snímků tzv.Nové vlny československého filmu. Pozornost i chválu si jistě zaslouží kameramanská práce pánů Kučery a Ondříčka plus střihová skladba(zajímavé užití flashbacků,které byly v 60.letech novinkou). Abrhám s Límanovou velice dobří v rolích Slávka/Ivany...Povedený debut režiséra Jaromila Jireše...70% (08.04.2020)

Takže 1963 - začátek tzv. "Nové vlny" v české kinematografii...? Porod, zrod nového života je politicky naprosto neutrální, sterilní téma, nehrozí nějaký zásadní střet s cenzurou. Na mě trochu rozvleklý, nepřehledný, nesourodý sled situací tu z přítomnosti, tu z minulosti. Těžko jsem si tu mozaiku skládal dohromady. Zpestřeno černochem v telefonní budce (důvod?), politická úlitba, asi tam musela být - "...je pro kapitalistické země relativně pokrokovým dílem..." (18.05.2023)

Čistota. (22.08.2008)