Křik

Mám trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně jsem obdivovala přesvědčivý výkon Josefa Abrháma během jeho celodenního putování od televizoru k televizoru a od telefonu k telefonu, na druhé straně straně mě otravovalo infantilní kuňkání hlavní hrdinky v retrospektivních sénách.A proč zrovna tady bylo nastoleno téma rasizmu? Nepochopila jsem. (02.02.2016)

Velmi dobré dílo české nové vlny. Film stojí po boku skvělých českých snímků 60. let, celkovým pojetím se blíží francouzské tvorbě té doby. Osobně bych ho zařadil mezi nejlepší československé filmy vůbec. Vzhledem k tomu, jak málo lidí tenhle film hodnotilo, a tomu, že ho dávají ve čt na čt2, považuji za nutné ho všem filmovým fanouškům rozhodně doporučit! (04.12.2005)

...risknul jsem to. Bohužel musím dát při ohledávání zasutých klenotů československé kinematografie v lecčems za pravdu uživateli insurgentes. Křik se tváří hodně namachrovaně - maximálně pět let po prvních záchvěvech nové estetiky v evropském filmu používá většinu slavných "triků", které jsem znal z Truffauta (zastavované obrázky), Antonioniho (recenze filmového vědce), Resnaise (kamera!), Godarda (improvizované dialogy). Bohužel po prvním dojmu vylézá totéž, co si o podobných vlivech myslím v současnosti - účelové epigonství. Prostě to bylo in. A bohužel to platí na sto procent i o hudbě Jana Klusáka - tehdy 40 let staré "milhaudovštiny" v ní znějí stejně směšně jako dnes 40 let stará serialita. Hvězda dolů za ni - ejhle konjunkturalistický akademismus v zárodku stejně jako vetřelec ve vajíčku. Hvězda dolů za dialogy a za herectví Límanové (v Cannes to mohlo do nominací projít jen, že ji nikdo neslyšel mluvit - samotná tvář byla velmi krásná), hvězda (a pořádná) dolů za scénář - tak přisprostlé hraní na notu soc-internacionálního vrtichvostovského humanismu znám snad jen z odkazů na literáty typu Aragona, Rollanda, nebo Barbusse - jedna věc je civilismus, jedna věc jsou děti jak cvičené opičky a záběry války mohou být velmi snadný apel i ve filmovém týdeníku. Nejsilnější na Křiku ja kamera - Kučera byl génius. Neviděl jsem od něj špatně nasnímaný film. (25.11.2013)

Po filmařské stránce výrazný a novátorský, dramaturgicky však značně kulhající počin, který se snaží říct jednoduše příliš mnoho. Kontrast všedního dne nastávajícího otce a jeho manželky v jednom z nejdůležitějších okamžiků života je určitě zajímavý, kdyby ovšem každou chvíli neodbíhal ke globálním problémům a až křečovitě poetickým náhledům do historie vztahu, v nichž mě Aškenazyho jazyk dost iritoval. Navíc Eva Límanová působí takřka ochotnicky, zatímco její partner Abrhám zde nabízí jeden z vrcholných výkonů své kariéry, a to byl na jejím samém počátku. Poeticky snímek stojí za zhlédnutí, ale pro mě jde o snímek nové vlny, na němž snad nejvíce ulpěl prach času - stále mi více připomíná atmosférou i myšlenkami starší snímky jako Holubice či Touha a tím se ocitající na určitém rozmezí. Pouze okázalá formální stránka snímek přisuzuje mladší generaci, myšlenkově s ní nekonvenuje. Ještě, že si Jireš dal pauzu a navázal na novovlnnou tvorbu snímky, které se dají právem považovat za jedny z jejích vrcholů - Žert, Valerie a týden divů i uzavírající a neprávem opomíjený snímek ...A pozdravuji vlaštovky. (08.10.2011)

Slávku, já mám závoj. Proč ty nemáš závoj? Vy, mužský, máte strašně chudý život...Mám závoj... 1) Nejzajímavější mi připadají záběry civilního života Prahy roku 1963: dění na poště, projevy rasismu, úskalí telefonování z veřejných automatů, přecpané pražské chodníky i třeba marxistický recenzent italského filmu. Zaměření na běžný život připouští i režisér: Měl to být do jisté míry takový dokumentární obraz dneška. 2) 24letému Josefu Abrhámovi (opravář televizorů) to s lehce zarostlou tváří slušelo. Snad i jeho partnerce, 28leté laborantce z Vinohradské nemocnice Evě Límanové (těhotná žena opraváře). 3) 28letý Jaromil Jireš zahájil svou prvotinou velké tažení československé filmové nové vlny - v tomto smyslu má asi snímek historickou hodnotu. Ale že bych ho musel znovu vidět, to tedy ne. Kam čumíš, mám ti půjčit oči? 4) Zajímavý koment, který nutí k přemýšlení: insurgentes. (18.08.2015)

S filmy Jaromila Jireše mám menší problém a to, že v jakémkoliv jeho filmu nepoznám jeho rukopis. Každý jeho film, který režíruje pojednává o rozdílných žánrech a tématech, skoro vždy je vše natočeno na vysoké úrovni, ale nemůžu v tom poznat jeho rukopis. (Oproti třeba režisérům jako jsou Vláčil, Kachyňa, Chytilová atd.). Každopádně se vždy do svého projektu ponoří a vznikne snímek, který oplývá jistou kvalitou, jako je to i v případě Křiku. (22.12.2015)

Téma, které mě nezaujalo, forma už to nespasila. Ale pobavil mě chlapík v luxusním bytě, mohla jsem se s ním trochu ztotožnit. "A proč to dítě vlastně chcete?" (10.01.2011)

ocenenia : MFF Cannes 1964 - Nominácia na 1. cenu (03.01.2013)

moja zaujímavosť: Na MFF Cannes 1964 bola snímka ocenená Zvláštnym uznaním za dielo mladého režiséra. (dyfur) (10.10.2014)

Josef Abrhám, sedm synů měl. Sedm synů měl, Josef Abrhám. Co si to zpívám, vždyť v se mu ještě děcko nenarodilo, porod teprv bude. A to bude křik.... Velmi dobrý film, který uspěl i v zahraničí. Zajímavá podívaná i dneska. Vážně, není to nuda. (15.12.2005)

Tak tady mi Jireš zase moc nesedl. Sice to má příjemnou stopáž a chápu, co tady Jireš chtěl všechno říct, o co všechno se snažil a kým vším se inspiroval, ale mě ta forma prostě moc nesedla. I když je to vlastně experimentální film. Světlá místa se tu sice objevila, ale celkově mě to nijak nepohltilo, nijak zvlášť nezaujalo, neoslovilo a nějaký silný zážitek z toho mi holt chybí. Takhle je to jen zajímavý experiment, u kterého objektivně oceňuji některé nápady, ale tím to tak končí. Osobně mě asi nejvíc zaujalo až dokumentární zobrazení tehdejší Prahy, které je podobně hektické a uspěchané jako dnes. A naštěstí i to byl Jirešův záměr a i to chtěl Křikem ukázat. Jen mám popravdě pocit, že toho chtěl ukázat až tak moc, že to občas nešlo dohromady a nakonec z toho všeho stejně nejvíc vynikne ta Werichova řeč v závěru. 3* (26.05.2022)

Málem bych v tom Jireše ani nepoznal (jeho adaptace Havlíčka či Nezvala jsou žánrově někde jinde), ale i tak sympatické započetí Československé nové vlny. Oproti jiným dobovým snímkům sice trochu upozaděné dílko (také jsem na něj nenarazil "tradiční cestou", ale v rámci cyklu "Muži a ženy nové vlny" u nás ve Scale), nicméně svým zobrazením mladých, jejich pochodů, tužeb či prvních starostí je více než půvabné. Nezdráhám se z tohoto úhlu pohledu označit film za více doporučeníhodný než oscarové "Ostře sledované vlaky", kde jsem sice mladého Miloše dokázal pochopit, ale jeho počínání jsem sledoval spíše s odstupem. Zde tomu bylo jinak, a to překvapivě i v případě hlavní ženské hrdinky (překvapivě proto, že třeba aktivní porod se mě nejspíš týkat nebude). (Srovnání není od věci také z toho důvodu, že příběhová větev je podobně košatá.) Zásluhu na tom mají mimo jiné také herecké výkony - jednak přirozeně působící neherečka Eva Límanová, ale hlavně tehdy začínající Josef Abrhám, který dle mého názoru (a jistě to není jen tou duševní syntézou) je zde asi v nejlepší formě. 80% (18.03.2011)

Velmi zdarily debut Jaromila Jirese. Abrham v roli nejisteho a budouciho otce vyborny, jinak se zde objevuji celkem neznami herci. Film strida velmi dobre sceny s temi slabsimi, Krik ale urcite nenudi. (24.04.2014)

Velmi dobrý film. S novou vlnou nemám veľa skúseností (a keď aj, tak si to asi neuvedomujem) ale keď sa niečo pritrafí, stojí to za to. Veľmi dobrá práca so statickými obrázkami, len dialógom nieje občas rozumieť. Skvelé atmosféra...a budeme si jako číst. (12.12.2005)

Pozoruhodné i když občas lezoucí na nervy, stejně jako křik... (10.07.2014)

Moc pěkné. Takový mix mezi noirem a pohádkou - úžasná vizualita a kamera, až pohádkový přednes monologů hlavních hrdinů, to vše z tohoto snímku dělá jeden z nejlepších z Nové vlny. (16.11.2006)

Tak c(í)tíme křik života, dennodenní anonymní chaos v jeho obyčejném sledu, všedním koloběhu. Prvně jsi vykřikl, tedy JSEŠ. Vítej na světě. Buď pozdraven, člověče! (12.12.2015)

Zvláštní a přesto působivý film. Jde vlastně o takovou filmovou koláž tvořenou jednak celou řadou mikro situací z reálného dne jednoho opraváře televizí v podání Josefa Abrháma, jehož žena právě rodí, v kombinaci s poetickými scénami, v nichž obě hlavní postavy především oživují své vzpomínky na počátky a průběh jejich dosavadního vztahu. Právě ona kombinace někdy i poněkud drsnější reality všedního dne v Československu 60. let s poetikou vzpomínání vytváří zajímavé filmové kontrasty. Zajímavé přitom je i to, že v oněch reálných mikro situacích film nastoluje celou řadu závažných témat (počínaje rasismem a opuštěností starých lidí konče). Jiné situace jsou naopak zcela nekonfliktní, pohodové (viz např. scény ze školy či kina) a možná místy přeci jen trošku až moc banální. Právě v těchto chvílích jsem se maličko i nudil. Celkový dojem z filmu mám však jinak velmi dobrý. Jaromil Jireš zkrátka již touto svoji prvotinou ukázal, jaký filmařský potenciál v něm je. (23.03.2017)

Žádný velký děj, spíš jakýsi sled událostí jednoho dne podaných s obrovskou autenticitou a upřímností. 3,5* (12.02.2017)

Jak říkají petrohradští intelektuálové: Kagda ničevo v těatru za 15 minutok, uběžaj! Do 15 minut jsem viděl akorát blbou konverzaci ala o závoji, jednu vtipnou větu o košilích, které má umělec jen 2. To bych ustál. Ale vsuvka fotografií zubožených vietnamských dětí a záběry amerických bombardérů? Si dělá ten Jireš prdel, nebo nad ním stojí Novotný? Mějte rozum lidi! Jireš má dobrou pověst ale tohle je sračka. Velebit to nemusíte. Insurgentes má pravdu, že ta Límanová je vemeno. (18.06.2018)