Mladý muž a bílá velryba

Myslím, že věrné zpracování Párala. Nechalo ve mě tentýž dojem, i když ta četba je to tak dávno, že vím hovno jaký dojem to na mě vlastně zanechalo. Karty jsou tu jasně rozdané. Vik, požírač jogurtu, egoista co všechno posral, ale nepřizná, ten mepřizná. Breta, naivní trouba z chemičky s poetickým srdcem. Edita, chladná intelektuální děvka. Naďa, taková štětka ve vleku. Myslím, že je to skvěle zahrané ale Jireš to prostě jen opsal a zkrátil. (30.10.2009)

Nebýt toho konce, který mi přišel, že autor už netušil, jak to rozumně zakončit, tak se uchýlil k té nejprofláklejší scenáristické berličce, dal bych i čtyři hvězdy. Je zde spousta zajímavých myšlenek a náhledů na život - třeba že nejde ani tak o nalezení "velryby", ať pro nás v životě znamená cokoliv, ale že jde o tu cestu a hledání. Nebo že aby člověk žil, musí se vzdát rozkoší - tedy aby byl sám sebou, musí ukončit nefungující vztah. Postavy jsou povahově a psychologicky dobře postavené - stárnoucí a cynický Vik, který už jen hledá vyrovnanost mysli a štěstí, jež pro něho znamená třeba i jen chybějící protivenství, a nehodlá se znovu pálit, mladý Břeťa, který se naopak klidně spálí, jen když bude mít pocit, že žil naplno a cele, cynická Edita, která jen zneužívá chlapy pro své lepší postavení, protože zas tak schopná není, a její "žačka", mladičká konkubína, která se poprvé skutečně zamiluje... a pak i vedlejší postavy, které už jsou ale jen jednocharakterově postavené (hloupoučká sestřička, zamindrákovaná mrcha, osamělá a stárnoucí žena ze směny, moudrý převozník, spokojený s tím, co má...) Každý divák si v tom panoptiku může najít nějakou postavu, které fandit a u níž ho může překvapit její určitý přerod. Proto mi tak vadí konec, který se na celou tu solidně a precizně, po kouskách stavěnou psychologii zvysoka vykašlal a hodil nám sem profláklé deux ex machina, místo třeba Břeťova zklidnění a přesto přikývnutí životu. Ale co už. Jinak samozřejmě klady - Štaidlova hudba, kterou částečně zkopčil od Hapky, mladičká a sexy Adamovská (mám pocit, že svou postavu ani nehrála a že i jako herečka místo hraní sázela na své tělíčko), a takový trochu podraz na ty, kteří věděli, že Cupák je ve skutečnosti na chlapy (ta úvodní scéna mne hodně vyděsila, jestli nepůjde o avantgardní film o lásce dvou gayů, kteří prací v chemičce objeví svou sexuální orientaci - brr, naštěstí se nestalo, ale nejspíše to v dnešní době brzy někoho napadne), a potom má pro mě film kouzlo dětství a mládí, protože tahle chemička fungovala jen kousíček od skláren, kde jsem pobýval u své ústecké babičky s dědou, a všichni jsme se báli, kdy ta chemička vyletí do luftu jako tehdy jedna v Sovětském svazu a pozabíjí nás všechny v okruhu několika kilometrů. (26.04.2019)

přestože většina hodnotí film docela dost vysokým počtem bodů,já říkám ne... knihy pana Párala neoblibuju a tak trochu jsem doufala,že skrze plátno se to třeba stane... ale bohužel,neoslovilo mne ani filmové ztvárnění jeho díla...vlastně ani nevím,co bych tomu chtěla vytknout,ale prostě se mi to nelíbilo,nezaujalo,nic... (30.10.2011)

Nešťastně obsazená adaptace románu Vladimíra Párala selhává především na dvojici mladých herců. – Od samého počátku jsem měl pocit, že Vyskočil dostal od režiséra instrukci „buď jako Cupák zamlada“ a vzešla z toho hrozná karikatura mládí. Mezi řádky jeho ubohého herectví lze sice časem vyčíst, co v tom hořkém setkání čtyř různě zaměřených vektorů-osudů reprezentuje, ale herecky nepřesvědčuje o ničem – a bezprostřední dojem je tedy kalný. Cupák září, ale v polaritě, kterou by měl se svým mladým před-obrazem vytvořit, chybí právě onen mladý protipól, a osamělost jeho postavy se tak stává absolutní, až nelidskou, a zastiňuje i obě herečky. O postavě, kterou ztvárnila Adamovská, lze říci jen, že jí to většinou moc sluší, ale jinak je zcela necelistvá: v každém okamžiku mění s výrazem i identitu. Jasná a ztotožnitelná by bývala mohla vzhledem k „sophisticated lady“ Jany Brejchové působit jako dospívající dítě – a nechat v chladné tváři své starší kolegyně vyvstat nenaplněné mateřské rysy. (28.12.2021)

"Stačí velrybu chytat, ne chytit.... Hledat je víc než najít." Rozhodně zajímavý film, v němž zaujmou zejména ty poetické pasáže za doprovodu velmi příjemné Štaidlovy hudby (trošku se podobající hudbě Hapky). Čemu jsem ale teda vůbec nerozuměl bylo to rozuzlení. Někdo tu v komentářích píše (patrně na základě znalosti Páralova románu), že to byla sebevražda. Mě to tedy ze samotného filmu přišlo spíš jako nešťastná náhoda. Každopádně plně souhlasím s názory, že ten konec je takový nedotažený (nedopovězený), což je škoda. Co mě tedy herecky překvapilo, byl Ivan Vyskočil, kterého jinak dost nemusím. Zde ale minimálně nevadil a v kombinaci s Cupákem a Brejchovou to byla fakt herecká jízda... (20.01.2020)