poster

Mladý muž a bílá velryba

Drama / Psychologický

Československo, 1978, 89 min

  • insurgentes
    ***

    Film trpí (pro mě) značnými nesympatiemi, jež vzbuzují dvě hlavní mužské postavy, a taky hudbou, kterou se Štaidl snažil stylizovat do Stivínovských tónů á la Jako jed apod, jenže po celý film bylo stále více jasné, že je to jen kováříček. Psychologické profily postav byly vykresleny celkem srozumitelně, avšak postrádal jsem překvapení, zvrat a vývoj. Páralovy knížky mají neopakovatelnou atmosféru, která se dá asi ve filmu navodit jen výjimečně, to bych tedy neměl za hlavní výtku. Tou by bylo, že to atmosféru nemělo celkem žádnou, tj. ani tu Páralovskou, ani žádnou jinou, originální, kterou by tomu třeba někdo vtiskl.(27.4.2013)

  • HMTD
    ****

    Jsem chemik takže pro mně bylo téměř nutností vidět všechny filmy podle Páralovích knih z chemického prostředí, tohle je první kde je pořádně vidět provoz, a nejspíš i nejlepší. A ještě člověk vidí jak to v chemii vypadalo před 40 lety, kanárci už jsou dnes trochu úsměvní. Film je tak na 50 procent, ale jako chemik musím přidat tak na 75.(28.11.2012)

  • PavelR
    *****

    Film i knížka překypují pozitivní atmosférou. V chemičce, za hluboké totality... no proč ne. Stárnoucí chemik Vik odešel z náročné práce v Praze do Ústí, aby tam našel ztracenou rovnováhu a začal zase žít. Přijíždí za ním ex-přítelkyně Edita, která potřebuje pomoct s výzkumem, aby měla šanci dostat se nahoru. Je odhodlána Vika využít za každou cenu, jako to už udělala několikrát. Skvěle zahraná role Vika (Eduard Cupák).(29.3.2008)

  • PatoP
    ****

    Podľa mňa najlepší román Vladimíra Párala, ktorý veľmi dobre scenáristicky a režijne spracoval Jaromil Jireš. Taktiež výborná kamera skúseného mazáka Emila Sirotka. Musím oceniť aj veľmi dobré herecké výkony Brejchovej, Vyskočila, Cupáka a pôvabnej Zlatky Adamovskej. Čiže zaujímavý, napínavý a niekedy aj zábavný film, napriek tomu, že smutne skončí.(24.12.2008)

  • farmnf
    ***

    Myslím, že věrné zpracování Párala. Nechalo ve mě tentýž dojem, i když ta četba je to tak dávno, že vím hovno jaký dojem to na mě vlastně zanechalo. Karty jsou tu jasně rozdané. Vik, požírač jogurtu, egoista co všechno posral, ale nepřizná, ten mepřizná. Breta, naivní trouba z chemičky s poetickým srdcem. Edita, chladná intelektuální děvka. Naďa, taková štětka ve vleku. Myslím, že je to skvěle zahrané ale Jireš to prostě jen opsal a zkrátil.(30.10.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace