• topi
    *****

    Film o lásce, stárnutí, smrti a v neposlední řadě také o umění. Scénář Jiří Křižan, režie Jaromil Jireš, hudba Zdeněk Pololáník s použitím motivů W.A.Mozarta. Hlavní roli stárnoucího profesora dějin výtvarného umění, do jehož života vstoupí rakovina ztvárnil Miloš Kopecký a jeho o mnoho let mladší přítelkyni zahrála Táňa Fischerová. V roli primáře vystupuje Ota Sklenčka a onkologa hraje Petr Čepek. Co víc si vůbec můžeme přát?? Prodloužený čas je nádherný a lidský příběh.(14.7.2017)

  • Radko
    ***

    Výtvarné diela manierizmu, na ktorých často muži dvomi prstami skúmajú prsnú bradavku ženy. Komentár profesora dejín umenia k nim obsahuje najmä postrehy o láske (vášnivej mileneckej, či vyhasínajúcej manželskej), o smrti. Sám trávi voľný čas podobnými úvahami v prítomnosti mladšej milenky, v byte plnom kníh pri písaní knihy alebo v ordinácii. Vyrovnávanie sa s pribúdajúcimi rokmi v područí choroby, láska nerovnako starých milencov – a čo z nej zostáva po vzniku manželstva, jemná kritika skostnatenosti akademických štruktúr za komunistov. Smutná komédia so skvelým Milošom Kopeckým v hlavnej úlohe vo výslednici patrí k miernemu nadpriemeru.(7.11.2004)

  • Tetsuo
    **

    Náhled na tento film mi silně ovlivnila četba dávné recenze Jiřího Cieslara z 80. let, která vyšla i v jeho sborníku Concettino ohlédnutí. Dotyčný text citlivě a precizně rozebírá, že Prodloužený čas je jedním z nejfalešnějších, rádoby ušlechtilých normalizačních filmů, který vlastně lidem v té době vytvářel iluzi toho, že za daných podmínek je možné žít noblesně a nad věcí. Cieslar zvlášť vzpomíná, že kdyby jeho jako studenta učil takový profesor, byl by studenty nikoli milován, ale považován za naprosto nepřijatelného pozéra. Dnešní obliba tohoto filmu je smutným dokladem ztráty paměti a úpadku měřítek.:)(8.4.2013)

  • selfesteem
    *****

    „Co je to za život?“ Otázka, kterou si většina z nás položí velmi často. Ne pořád, to ne, domnívám se, že řada z nás se „naučila žít“ a život milovat. Ale okusit tvrdou realitu hrozby předčasné smrti kvůli zákeřné nemoci, to člověka teprve naučí pořádně život užívat - bohužel. Pořád se omílá dokola - žijte každý den tak, jako by měl být váš poslední - a pár lidí si myslí, že tak skutečně žijí a druzí zase, že na to mají dost času, jiné věci jsou přece přednější. Je úsměvné, že řada lidí skutečně začne žít, teprve když si opravdu uvědomí cenu života, a občas je to už hodně pozdě. Charisma Miloše Kopeckého ani v tomto filmu nezklamalo, a navíc mám velmi ráda filmy, které chytnou za srdce, jsou mi zkrátka tak nějak blízké. Až na malé nepochopení pohnutek jedné z postav k nevěře mě tento film neuvěřitelně oslovil, zřejmě i proto, že už jsem tak nějak ztratila tu sladkou nevědomost mládí a občas si hodně citelně uvědomuju, že život je jen jeden a nemá smysl ho nechat jen tak promrhat, protrápit, musí se Žít.(7.12.2014)

  • kingik
    ***

    Mimořádně nevýrazný film o muži trpícím rakovinou, který mě ani na minutu nevtáhl do děje. Miloš Kopecký se mně líbil více v jiných rolích, ale vlastně díky němu jsem se na film dodíval. Jinak k absolutní nudě scházel jen krůček a rozvláčné tempo, které režisér Jireš nasadil, navodilo pocit, že to trvá podstatně déle než jen 85. minut. Hluboce lidské filmy mě poslední dobou vůbec neoslovují. S úctou ke Kopeckému 50%.(21.10.2011)

  • - Miloš Kopecký nebyl vůbec nadšen spoluprací s Táňou Fischerovou. Dle jejich slov spolu půl filmu „válčili", což nakonec odnesl i režisér svým zhroucením. (sator)

  • - Byt profesora Svozila (Miloš Kopecký) se nachází nedaleko Národního divadla na adrese Masarykovo nábřeží 36. (Haniczka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace