Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Jaroslava Schallerová, Helena Anýžová, Petr Kopřiva, Jiří Prýmek, Martin Wielgus, Jan Klusák, Alena Stojáková, Karel Engel, Libuše Komancová, Eva Olmerová (více)Obsahy(1)
Stejnojmenný básnivý román Vítězslava Nezvala posloužil režiséru Jaromilu Jirešovi k vytvoření jakési surrealistické koláže, v níž se mísí romantické ladění s hrůzostrašnými prvky. Hrdinkou je třináctiletá dívka Valerie (J. Schallerová), která se do svých zhmotnělých představ natolik zaplétá, až přestává rozlišovat mezi skutečnem a halucinacemi. Pitoreskní i děsivé události kolem Valerie se posouvají do roviny sice hrůzostrašného, ale přece jen slastného snění. Postavy se vyznačují silně symbolickým zabarvením, ani jednotlivé dějové motivy nejsou vázány striktní logikou. Sám Nezval kdysi k příběhu uvedl, že jej utkal „z lásky k tajemství starých vyprávěnek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima“. Valerie a týden divů uzavírá experimentující linii v naší kinematografii 60. let. (Česká televize)
(více)Recenze (261)
Co to má být? Takovéto sny nemám ani já a to nejdou ani vyprávět... Chvílemi tady vidíme snad i přirovnání k biblické postavě v ženském těle...jediná melodie se mi moc líbila, jinak ostatní stále se opakují vadí u každého filmu. Sexuální hrátky neskutečně hraničící...Každopádně v historii českého filmu má své postavení na pozici originálního, neopakovatelného díla, které je umělecky na výši. Uvidíme, za jak dlouho a jestli bude ne podobný, ale třeba takto výrazný snímek ještě někdy natočen... ()
Velmi netradiní snímek, který jsem ne zcela pochopil. ()
Hravý a vyspělý klenot české kinematografie. Hurá! ()
"Třela o mě své úlisné boky...." Je to tedy pořádné psycho, ale nádherné obrazy a krásná barevnost. Dávám čtyři jen kvůli přeci jen horší stravitelnosti a náročnosti. Odvážný počin, pustit se vůbec do zfilmování něčeho tak neuchopitelného a nekonkrétního, nelogického a snového, ale hlavně je to podle mě počin záslužný. ()
Kostýmy, masky a výprava mě fakt bavily, protože mám rád tyhlety surrealistické výjevy. Po stránce scénáře a herců je to už horší. A asi nejsem sám, komu přišlo, že tam jsou samé lesbičky a pedouši. ()
Hebefilní surrealistická poetika s kouzelnou Jaroslavou Schallerovou v hlavní roli. Jaromil Jireš vytvořil pozoruhodné dílo plné magické atmosféry probouzející se erotiky a romantické hrůzy gotického hororu. Valerie a týden divů je vybroušený šperk, jehož krásu nelze zprostředkovat, je nutné ji zažít na vlastní kůži. ()
Perfektním způsobem zpracovaný zmatený příběh. Hlavní hrdinka prokazovala, že má poněkud polámaný hodnotový žebříček, klidně pomáhala záporným postavám, a tím mě dost štvala. ()
Bizarní černé můry dospívající dívenky působí bez náznaku samoúčelnosti nebývale intenzivně a pocit strachu a tísně v sobě divák nemusí nikterak rozdmýchávat. Obsahově tedy dostatečně divné, aby to mohlo být dobré a navíc je tu skvělá kamera, která vždy nalézá ten pravý úhel pohledu. V neposlední řadě je pak také nutné zmínit kostýmy a aranže jako třešničku na dortu. Neobvykle zajímavý, či zajímavě neobvyklý film. ()
Tento film pro mě představuje jeden z nejsilnějších okamžiků české filmové tvorby. Výborná výtvarná stránka podtrhuje silný a jemně surrealistický příběh. S hlavními hrdiny se noříme do temna lidských duší a očekáváme vidinu světla na konci tunelu. To světlo je v nás, a není bílé, nýbrž černé. ()
Film částečně podobný raným filmům Věry Chytilové, ovšem s aktivnějším a propracovanějším scénářem, jasnějšími myšlenkami, ikdyž přesto se zde nalézá tolik symbolů, metafor a odboček, že je není možné všechny postřehnout. Film pouzakazuje kontrastním způsobem touhu po mládí, pramenící ze srdcí strarých a téměř hrůzostrašných lidí, touhu po dospělosti mladých, dosud neposkvrněných lidí. Valerie, hlavní hrdinka poznává svět, na který všach nazírá čistotou své dětské duše, přestože svět byl, je a bude vždy vzrácený, nečistý, nedobrý. Film je na naše poměry velmi netradiční, přesto však laskavý a upřímný, především je barevný, protože zde má barva svůj velký význam. Pokud by jej režisér natočil černobíle (což byla na počátku sedmdesátých let ještě pořád běžná praxe), ztratil by veškeré své kouzlo. ()
WTF ? to je asi vše co dokážu k tomuhle filmu napsat. ()
Bizární. Surrealistické. Nezval? Pohádka? Horor? Neuvěřitelně obrazově bohaté, do detailu nastylizované. Trvalo mi hodně dlouho si ale zvyknout na rytmus a systém vyprávění příběhu. Unikala mi zápletka, sen se míchal s realitou. Spousta symboliky na kterou jsem nebyl zřejmě připraven a kterou si vychutnám při dalším shlédnutí. Nádherná Válerie, která mi v několika okamžicích (i kompozicích) připomenula krásu Vašáryové v Markétě Lazarové. Postava Tchoře je asi nejodpornější pohádkovou bytostí a je dostatečně podtržena krásně komponovanými záběry. I řada dalších neznámých herců dělá s tohohle snímku zvláštní a zřejmě nedoceněné zjevení v české kinematografii. Snímek, který zcela určitě nenechá chladného žádného milovníka či znalce filmu a vyprovokuje vášnivou diskuzi. ()
Moc povedené se mi to nezdá. Chvílema se člověk ztrácí, kdy se má jednat o skutečnost a kdy je to pouze snové či vzpomínkové. Film opravdu nic moc. Co si tak vzpomínám, horší jsem snad ještě neviděla. ()
Strašidelná pohádka. ()
Tomuhle se říká vizuální dokonalost.Škoda, že jsem se tady nikde nedočetla jestli byl tento film ve své době zakázaný, nebo ne. Na svou dobu hodně odvážný počin, který mi připomíná možná trošku Šepoty a výkřiky. ()
Poetický horor o zvrhlostiach všetkého druhu, ktorý obsahuje toľko symboliky, že som väčšinu ani nepochopil. Tie hlavné symboly sa ale pochopiť dali a po vizuálnej stránke sa na to tiež pozerať dalo. Vo filme neboli dve ženy, ktoré by sa navzájom nebozkávali, vášnivo alebo menej a rovnako to mali aj s bubákmi. Menej sa už dali pochopiť vzťahy, kto bol komu matkou a babkou, komu bol otcom tchor a komu biskup. Ani netreba hovoriť o nejakom deji alebo príbehu, koniec je zároveň začiatkom. Výkon hlavnej predstaviteľky Valerie treba oceniť, ten bol výborný a dalo sa jej uveriť úplne všetko, aj náklonnosť ku tchorovi. ()
Místy až absurdní snímek, který se mi ale jakýmsi zvrhlým způsobem jako celek líbil. Na české poměry vypiplaná vizuální stránka, která v české kinematografii zřejmě nemá obdoby. ()
Pocin malo vidany v ceskem rybnicku...urcite se budu muset podivat casem jeste jednou, zatim si nejsem uplne jisty, co jsem to vlastne videl... ()
Nepovažuji se za odborníka na umění a lyriku, ale surrealismus není o obsahu, Tsunami_X. Surrealismus je o symbolech a asociacích i o fantaskní atmosféře. Toho všeho je zde dostatek v tom nejlepším možném podání. Knižní předlohu jsem si sám pro sebe kdysi definoval jako "Vlhký sen patnáctiletého šlechtice ze století páry" a tento film jí prokazuje tu nejlepší službu: zachovává jejího ducha a drží se jí věrně, ovšem ne otrocky, přičemž Valerii už budu vždyckya vidět jen jako krásnou Jaroslavu Schallerovou a při čtení knihy budu znovu slyšet hudbu Luboše Fišera. Ruku v ruce s tím jde vizuální stránka ať atmosfericky přesné interiery, nebo citlivá kamera Jana Čuříka. Pár malých trhlinek film sice má, ovšem na mém osobním žebříčku českých filmů je na prvním místě, spolu se Spalovačem mrtvol. ()
Má slabost pro surrealismus opět pracuje, takže tomuto nádhernému snímku odpustím i drobné nedostatky, jako jsou v některých chvílích až přiliš infantilní dialogy a postava Orlíka. Vše totiž zastiňuje úžasný poetický a vizuální zážitek, který lze interpretovat několika způsoby, a je jen na divákovi, který si vybere. Vizuální stránka se povedla hlavně díky práci výtvarníků a kameramana, protože na zvláštní střih jsem si musel maličko zvykat. A nakonec je tu Jaroslava Schallerová, na níž se není možné zasněně nedívat. Jaromil Jireš natočil opravdu pozoruhodný snímek, který ale rozhodně nepadne do oka každému. ()
Reklama