Mise

První a druhá půle filmu spolu souvisí jen úzce, obě jsou však úžasné. Ta první ukazuje osobní příběh viny a pokání, cestu ze tmy do světla, která jako by ztělesňovala samu esenci Duchovních cvičení sv. Ignáce Loyoly. Druhá polovina se odehrává v širším plánu a věrně líčí skutečné osudy jezuitských misií v Paraguayi, jež se staly obětí mocenských her evropské politiky. Postoje představitelů církve k tomuto bezpráví jsou ukázány komplexně a mají zde svá zosobnění: od biskupa, který ví, že bude muset obětovat misie ve jménu přežití řádu a udržení moci Vatikánu, ale zároveň trpí pod tíhou zodpovědnosti, přes idealistického kněze, který odmítne poslušnost představeným i otevřený boj proti mocnostem tohoto světa (věda, že by se tak zpronevěřil svému povolání) až po jezuity, kteří nakonec vezmou ve jménu spravedlnosti pušku do ruky. Je to film, o němž se dá nejen dlouho přemýšlet, ale který je díky výtečné hudbě, kameře a výpravě pastvou i pro smysly. (06.05.2006)

Tenhle snímek je ukázkový příklad toho, proč miluji film a vše okolo něho. Misie je opravdu nádherný film, ne nemyslím to z legrace nebo ironicky, prostě filmy podobného typu se mají od ní co učit. Roland Joffé nám připravil opravdu zneklidňující pohled z doby, kterou nikdo z nás nazažil a nezažije. V daném oboru se skvěle vyzná a nesnaží se nám do hlavy narvat všelijaké letopočty nebo jména různých panovníků. Předhodil nám kus masa a každy ať se s ním porve podle svého gusta. Buď ho odsoudí nebo si ho zamiluje. Robert De Niro je, ano vím už se opakuju, nejlepším hercem na světě. To nejlepším říkám opravdu nahlas, protože lepší herec už se nenarodí. Velmi zdatným sekundantem Roberta je Jeremy Irons, kterého jsem doposud vídával v rolích odporně slizkých postav. Snad každý kdo má trochu hudební sluch zjistí, že Ennio Morricone je skladatelem číslo jedna a dokazuje to i v tomhle filmu. Jeho skladby jsou prostě dechberoucí. Chtěl bych zmínit ještě kameramana, ale vím, že mnozí uživatelé nebudou mít chuť číst sáhodlouhý román, takže snad jen říct, že na atmosféře filmu má také lví podíl. Jak už jsem řekl, Misii si buď zamilujete nebo odsoudíte, teď je řada na vás..... (10.08.2007)

Na první podívání kdysi před lety pětihvězdičkový dojem: silný, dojemný příběh s velkorysou výpravou, krásnou hudbou a skvělými hereckými výkony. Zánik přirozeného, svobodného života jihoamerických indiánů vlivem nenažraných bílých kolonizátorů (cholera je měla poskákat!). Podruhé - nedávno - už to nebyla taková síla, ale značnou roli v tom mohl sehrát můj nudící se spoludivák, balvan jeden, který přes veškeré vzdělání a serióznost asi nezvládne sledovat nic inteligentního v pomalejším tempu. K dovršení celého neštěstí je natolik zarytý ateista, že se mu náboženské (především tedy křesťanské) motivy naprosto hnusí, ikdyž mu nejsou podsouvány a jen dokumentují nějakou dobu a místo. Taky nejsem věřící, ale averzí netrpím (aspoň ne tak často), "Mission" považuji za krásný, kvalitní film, byť jej v nejbližších letech znovu vidět nehodlám (a s balvanem never more). 88% (30.06.2010)

"Mise" (nebo chcete-li přesnější název "Misie") je jednou z legend filmového plátna a paradoxně není moc známý. Ač dostal Oscara za kameru a Zlatou palmu v Cannes, nikdy nebyl nijak vyzdvihován. Jedná se totiž o velice silný film o jedné smutné historické epoše. Nic k popcornu, či odreagování. Už na začátku, kdy indiáni pustí muže, přivázaného ke kříži, po vodě vztříc vodopádu, mi bylo úzko. Po nečekaném a brutálním ántré Rodriga Mendozy ještě více. Snad v každém momentu je film silný a jímavý. Robert De Niro podal jednu ze svých nejlepších rolí, značně komplikovanou osobu Mendozy, zpočátku krutého otrokáře, pak zlomeného muže a nakonec statečného válečníka. Jeremy Irons předvedl své nejvyšší možné herecké schopnosti. Na jeho otce Gabriela, nesoucího monstranci v čelé své družiny v ústrety conquestadorským puškám, nikdy nezapomenu. Hrdlo jsem měl stažené a ještě půl hodiny po skončení filmu jsem byl mimo. Jako celek to sice úplně ťipťopové není, ale všechny nedostatky přebíjí až nadpozemská hudba mistra M. 85%. (10.11.2007)

Niekedy sa na seba hnevam, ze si niektore klasiky nedokazem naplno vychutnat a nalezite ich ocenit, ale tento krat to musim proste zvalit na scenar a reziu :) FIlm je sice krasne natoceny, ma srdervucu Morriconeho hudbu, ponuka temu na zamyslenie a herecke vykony su brilantne...ale ja som si to proste z urciych dovodov nedokazal naplno uzit. A to nasledovne. Scenar, ktory na zaciatku rozvija pribeh jednej postavy, ju neskor odsuva na vedlajsiu kolaj, a stava sa z nej akysi prosty "vykonavatel spravedlnosti", co je skoda, pretoze De Nirova postava si vacsi priestor zasluzila aj v druhej polovici filmu. No a reziser, uvod sice zvladol brilantne ("ona" slavna scena je proste NEZABUDNUTELNA), ale dalsi priebeh filmu proste netazi z danej latky maximum, a takych krasnych scen ako v uvode som sa uz nedockal. Akoby reziserovy proste chybal cit pre niektore okamihy, ktore si ziadali citlivejsi pristup a dlhsie zabery. Pritom Moriconeho hudba si doslova krici o dlhe pomale zabery, ktore nielenze krasne umocnia dany okamih, ale aj dovolia sa viac zamysliet nad danou temou (holt, najviac si Morricone rozumel s Leonem). No a samotny akcny zaver je natoceny doslova rutinne, bez spetky citu a nadsenia. Tak nejak na mna film zaposobil. Bavil som sa, avsak niektore veci mi proste nesadli. Veru, niekedy sa hnevam sam naseba.....(7/10) (07.10.2007)