Purpurová růže z Káhiry

Všichni tři hlavní jsou naprosto skvělí, jen postava Mii mi lezla na nervy. SPOILER: Konec byl ovšem skvělý. Tedy skvěle načasovaný a skvěle deziluzivní. Vždyť vše, co se stalo předtím bylo jako z pohádky, jako z krásného filmu, kdy se objeví boháč a osvobodí mladou krásnou a milou dívku. Ale ten příběh přece nebyl film, ale mnohem víc realita. Myslím, že se tomu říká bovarismus (i když stejný problém měl před Madame Bovary už don Quijote), když člověk natolik podlehne fikci, že jí začne směšovat se svou realitou. A konec vypadal jako vyléčení, vystřízlivění. Ale ne. Opět se posadila do kina a za chvíli ji zase zářily oči a otevíral se úsměv. (06.04.2016)

Ako mi ubiehali sekundy a postupne minúty pri sledovaní tejto snímky, nevyhla som sa ohováraniu hlavnej postavy za jej frustrujúci život plný rutiny a bežných nezáživných chvíľ, priala jej, aby sa to zmenilo, aby sa na chvíľu dotkla šťastia... a keď sa do nej ten sexi herec Jeff Daniels beznádejne buchol, ignoroval upätý scenár a rozčúlených hercov-kolegov, chcela som skočiť do plátna a ukradnúť si toho vášnivého idealistu iba pre seba. Woody, ty si romantik a ešte väčší, ako sa na prvý pohľad zdalo. :-) (13.11.2009)

Jeff Daniels střihá netradiční roli s více než se ctí a Mia Farrow sází na image nepříliš hlučné a místy upozaděné hrdinky lehkých románů, která si právě tou prostotou má diváka získat. Ono se to poměrně daří, scénář čili manžel Woody Allen s ní jednoduše tak zametá, že by jakási sebereflexe nepřišla jen od nejtěžších cyniků. A kdyby přece jen, Allen to jistí koncem. To naznačuje, že ani zde rozhodně nevysychá proud slibných nápadů. Jenom u filmu tohoto formátu zamrzí ta Woodyho posedlost v kvantitě. Třeba u scén bezduchého plácání postav z plátna a jejich proklínání urpchnouvšího Toma Baxtera se člověk skvěle baví. Jenže ta samotná idea je ještě daleko vděčnější a na konci jsem měl rozmrzelý pocit, že scénář psal génius, který na něj měl tak dva dny a že něco chybí. To samozřejmě při plném obdivu k Allenovi, neumím si vůbec představit jiného tak masově úspěšného a zároveň inteligentního tvůrce, chrílícího to každoročně s konstatantní mírou kvality. Jen to bohužel topí filmy jako tento, mohl být klidně i kultovní, takhle "pouze" drží laťku. (07.04.2010)

„Nikdo to nemá lehké. Není práce, byla válka. O I. světové asi nevíš.“ - „Bohužel mi unikla.“ Úvodních cca 20 minut je dost nuda, ale od útěku hrdiny z plátna začne být snímek opravdu hodně zábavný, navíc s funkční romantikou a satirickými narážkami na filmový průmysl. Scény s líbáním, startováním auta, návštěvou nevěstince, hudební vložkou v obchodě a novou postavou na plátně jsou velmi zdařilé, ale takových film nabízí celou řadu. A co víc, nahlíženo dnešní optikou, se zde Woody tím sledováním postav, které jsou nucené být divákům takřka neustále k dispozici, strefuje i do podstaty reality show. Jinak se celý ten nápad podařilo využít výborně a samotnou kapitolou je herecký výkon Jeffa Danielse Jen s tím koncem mám problém, k žánru filmu se zkrátka nehodí (ten chápavý závěrečný úsměv to už nevytrhne). Kvůli němu a výše zmíněnému začátku to tak budou „jen“ silné 4*. „Chceš mít pověst potížisty?“ - „Nemůžu za to!“ - „Když si nepohlídáš postavu, nebudou tě obsazovat.“ - „Hrál jsem ho tak věrohodně!“ - „Asi jsi to přehnal.“ (09.09.2015)

Příběh o postavě, která vystoupí z plátna za svou milovanou divačkou je vtipný, originální a romantický. Woody Allena tentokrát neuvidíme jako herce a jako autor je nezvykle málo cynicky a naopak něžný. Hezky vypravuje o filmových láskách a zamilování se do fikce, které může člověk při sledování filmů zažit. Další pěkný nápad je, že další postavy ve filmů zůstanou, zoufale komentují situaci a doufají, že film nebude stažen z distribuce. Tento kruh uzavírá herec uniklé postavy, který potřebuje svou chválenou figuru navrátit zpět do filmů. Celkově pěkná promyšlená a skoro až hravá záležitost, ve které se mixne několik žánrů a emoci. Trochu tomu chybí větší jiskra a zapamotavelnost ale pro jednou se na to hezky kouká a je to určitě milý. (20.06.2020)