Náš dědek Josef

"Přečkal jsem všelijaký pány nahoře, císařpána, Masaryka, Hitllera. A musel přijít stolař (rozuměj: Gotwald), abych dostal penzu" Jo, náš dědek, to je takový lidový dobračisko, s moravským přízvukem a lidským komentářem, kdo by ho neměl rád. No,tak třeba já. Poněvadž tenhle pokus o laskavý náhled soudruha Kachlíka do našeho poválečného venkova mi smrdí na sto honů. Lehkou agitkou, neosobitosti a nedostatkem talentu na rezijni i scenaristicke stolicce. Velka nuda, soudruhu Kachliku, velka nuda. (03.12.2010)

Probůh!!! Tomuto filmu dát čtyři hvězdičky či dokonce pět hvězdiček? Vždyť je to odporná agitka zabalená v (pro mnohé zřejmě atraktivním) obalu moravského "folklóru" (což je ten "fólklór" vymyšlený a milovaný Pražáky-složený z chlastu a obžerství, fekálního humoru, moravankoidní dechny, přeplácaných krojů a vůbec vytvořený v intencích té představy o bodrém Moravákovi, co do Prahy přijíždí na pečeném praseti, držíc v každé ruce demižón vína). Jednomu je jasné, že i dobří herci hráli (museli hrát, chtěli-li hrát) v kdekterém šuntu, ale přece jenom vidět Menšíka jako mučedníka kolektivizace, to je dost děs. (28.02.2010)

Tak jako ok, že to dílo nenadabovali, mám taky radši filmy v původním znění, ale sakra, pustit ho bez titulků, to nevychytali, zvlášť když se jedná o zcela raritní řeč, kterou nebyl schopen rozkódovat ani gugl translator. No teda abych tu aplikaci nepomlouval a gugl mě nežaloval, po půlhodinovém úsilí se jí podařilo přeložit část monologu Bohouška Záhorského na téma sociálního zabezpečení ("přežil jsem císaře pána, Masaryka, protektorát, ale důchod mi dal teprve stolař!"), ale upřímně, kdyby se jí to nepovedlo, bylo by to tak nějak lepší (to si dědek neuvědomil, že v dětství a mládí by ten důchod nepobíral ani za komančů?). Film jsem nebyl schopen dokoukat, zvlášť po té lovecké vložce, kde myslivci prokázali, že jsou divní nejen proto, že na rozdíl od jiných mužů mají péro na klobouku a né v kalhotách. (08.02.2015)

Poetické záběry na krajinu moravského venkova (okolí Pávova) se režiséru Kachlíkovi vcelku povedly, jen úplně nevím, zda to úplně koresponduje se spíše lehčím žánrem filmu (viz třeba scéna s ožralými chlapy běhajícími po louce s holými zadky)  Celkový koncept filmu v podobě někdy více někdy méně zajímavých výjevů z venkova  v různých ročních obdobích (s výraznými folkloristickými prvky) mi nevadil, ale jen potud, než se v některých chvílích začala řešit politika (zakládání družstva a prosazování komunistické strany). Ve filmu lze narazit na celou řadu skvělých herců tehdejší starší generace, z nichž samozřejmě nejvýraznější je Bohuš Záhorský v titulní roli. Jeho postava je napsána Záhorskému doslova na tělo, a ačkoliv mu tehdy zdaleka nebylo tolik, kolik jeho postavě, ve výsledku to nepůsobilo nikterak nepřirozeně. Co se mi ze scénáristického líbilo asi nejvíc, byl vztah této postavy s jeho vnukem (S. Skopal), jemuž ve filmu předává něco málo ze své životní moudrosti (viz třeba „Nestrkej ten nosák moc nahoru, pak se ti lidi do něj lépe strefujou“). Závěrečná scéna  jejich vzájemného loučení před odchodem vnuka po prázdninách do dalšího ročníku na medicíně  mi přišla docela dojemná. (08.06.2023)

Vzpomínání dědka se prolíná s životem na vsi po válce, v době zavádění sovětského vzoru hospodaření. Vtipu i vína pomálu, kořalky a mluvení lámanou slováčtinou hodně. Potěšil mě jak jsem předpokládal Miloš Kopecký a scéna z přijímání myslivců. Záběry na Pálavu mě ovšem vždy potěší a pohladí na srdci. (05.11.2018)