Obsahy(1)
Úvodní díl volné baletní trilogie, v níž Saura navázal několikaletou spolupráci s vynikajícím choreografem a tanečníkem Antoniem Gadesem. Film představuje velice osobitý typ uměleckého dokumentu, který zachycuje vznik baletního představení, založeného na stejnojmenné lyrické tragédii Federica Garcíi Lorcy. Saura svůj film rozčlenil do dvou částí: dříve než se z pohybů a gest tanečníků, doprovázených sugestivním, elektrizujícím rytmem kytar, začne rodit drama vášně, žárlivosti a smrti během svatební hostiny, seznamuje nás s jeho představiteli v dokumentárním prologu. Celé představení natočil ve zkušebním sále, čímž dosáhl maximálního emocionálního vyznění samotného pohybu a hudby bez pomoci dalších inscenačních prostředků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Hovadina na entou...Prvních 20 minut shlédnete jak se tanečníci líčí,dalších 20 minut jak dokolečka zkoušejí figury,a zbytek nezáživné zkoušky , kde polovinu doby čučí ostatní na jednu tanečnici, s konečnou zpomalenou pantomimou jak se dva sokové s kudlama v rukou navzájem zabijou,aniž by se dotkli jeden druhého...Tomuhle říkat film je zhovadilost...Teď už můžete po mne házet kameny...:-) ()
Jen hrstka uživatelů zde netančí flamenco, jak vidno... nu, ani já se po tomto kousku nezačnu poohlížet po podobně zaměřeném tanečním kurzu, a nejen proto, že se mi nechce vyhledávat služby chiropraktika, leda bych trénovala pouze slow motion figury :-). A přiznejme si, že ani příběhově není Krvavá svatba žádné přetrhdílo.... Ještě mohu být nakonec ráda, že nedošlo na "duende", což je, cituji: ...syrový citový prožitek. Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností... Bože! ()
Nechci-li si hrát na snoba, musím dát jen tři hvězdičky. Je to příliš lyrické a příliš fádní; člověk by musel nejdřív znát předlohu, aby pochopil děj samotného baletu. Proto jsem nepochopil tu scénu s kolébkou, nalíčení baletek bylo takové, že všechny (tři? nebo jen dvě?) vypadaly stejně. Dlouho nebylo jasné, který z těch dvou kohoutů na jednom smetišti zhyne, nakonec se zapíchli oba dva. No, budiž. A nesporný klad: hudební, resp. zvuková stránka filmu. Klasický španělský balet mě bere mnohem víc než nějaká americká postmoderna. Prvky různých lidových tanců (zde především flamenca), v nichž se kromě kytar objevují jiné doprovodné nástroje jen sporadicky a kde velkou roli hrají prosté zvuky tvořené dupáním, tleskáním a louskáním prstů, to je ohromně živočišné a strhující. Toho shlédnutí nelituji. ()
Ve Španělsku jsem nikdy nebyla, španělsky neumím, ale flamenco miluji ... Tímto temperamentním a ohnivým tancem se dá vyjádřit tolik!! emocí. Ten rytmus mi rozbuší srdce a já zůstávám fascinovaně hledět jak pouhým tleskáním vygraduje síla pohybu v gejzír strhující vášně. Vynikající Carlos Saura dokázal stvořit jedinečný filmový počin o tanečním souboru nacvičující nádherné představení zajatého ve víru španělského flamenca ... alespoň pro mě. Všechno to vypadalo jako zkouška - trénink, kdy se herci - tanečníci poctivě nalíčili, oblékli do kostýmů a po úvodním rozcvičení se pustili do příběhu. Člověk nemusí rozumět řeči, stačí k tomu poslouchat hudbu a vnímat drama nešťastné lásky ztvárněné živelným a nespoutaným tancem. ()
Profesionální choreografie, procítěný tanec... To mě upoutalo jen na pár okamžiků a pak jsem jen čekala, kdy vše vygraduje do strhující scény. Ta ale nepřišla. Mě tam chyběla návnada, na kterou by se dal divák chytit. A pak jen škub! A propadl by filmu. Já jsem to vnímala jako surový materiál, jako neotesané dřevo, na kterém je ještě moc práce. Nudilo mě to. ()
Galerie (26)
Photo © Tamasa Distribution
Reklama