Kam, pánové, kam jdete?

Nad tvým hněvem ať slunce nezapadá! Kachyňa dal tentokrát víc než jindy průchod dobře skrývanému smyslu pro škodolibý humor. Mít to jen trochu anarchističtější kameru a feministický, nikoliv krypto-šovinistický morál, připomínalo by to některý ze zlých filmů Věry Chytilové. Pro natáčení v exteriérech byly jistě vybírány účelově jen ty nejodpornější lokace, bezpochyby proto, aby architekti na pochodu měli o čem přemýšlet. Satirická, společesnko-kritická vrstva pobaví i dnes nejen jako historický dokument. K dobru trvanlivosti díla, ke škodě nás se toho od osmdesátých let mnoho změnilo - pětiletky nahradily projekty, křídla architektonických a dalších invencí přistřihují kapitáni průmyslu, projektoví manažeři a PR-mrdky. Kromě scénáře, vedlejších rolí - excelující Ivan Vyskočil, mladistvý rebel Antonína Procházky, přátelská kurva Oldřicha Vlacha, ochotně se svlékající Miroslava Pleštilová, zajišťuje zábavu skoro woodyovsky neurotizovaný Karel Heřmánek. Kdyby to ke konci trochu nevyměklo, je to dokonalé. Film snese pravidelné reprízování. (23.10.2015)

"Co s tím sklem? Rozbít!" České pěší road movie s Karlem Heřmánkem, navenek bláznivá, uvnitř lehce depresivní tragikomedie. Vlastně typický "perestrojkový" film z konce 80. let, kde mně nejvíc překvapuje, že se do něčeho podobného pustil Karel Kachyňa. Už jenom to rámcování s (mimochodem skvělou) rockovou vypalovačkou od skupiny Tango! Rok po skvělé Smrti krásných srnců rovněž s Heřmánkem je tohle docela silný úlet, téměř zmizela klasická "kachyňovská" poetika, zůstalo jen to jeho typické vizuální prolínaní barevných a černobílých scén. Jako předvedení absolutního úniku od zavedeného stereotypu v rámci Kachyňovy tvorby i v rámci příběhu a doby zajímavé. Dlouhá pěší túra několika lidí v krizovém středním věku a ,,kolem dokola svět, může-li se světem ještě nazývat." Občas jsou přítomné kritické pohledy na hroutící se socialismus ve "vzpomínkových" šedivých flashbacích a pak bláznivé senzace se vším všudy jako například běh přes fiktívni překážky nebo velkolepé rozbíjení skla v kanceláři s ředitelem v podání Oldřicha Vlacha. Přes to kladné přijetí svérazného stylu u mě jako celek film vyvolával místy spíš rozporuplné pocity. Možná to bude tím střídáním hlavní linky s retrospektivami v úplně jiném stylu a taky mi přišlo škoda useknutého závěru bez dokončení rozjeté túry po 85. kilometru. 60% (14.06.2017)

Všem problémům se utéct nedá, a tak se jim Karel Heřmánek pokouší alespoň ujít. Má na to špatné boty, heká, funí, kulhá, párkrát se chce vrátit, ale vždycky ho něco nakrkne takovým způsobem, že jde dál - puchýře nepuchýře. Jo a taky rozbíjí sklo. Tenhle film je krásná metafora, která o lidech a o životě říká mnoho. (02.10.2011)

Osobní vzpoura muže ve škatulce. Nadčasové téma krize středního věku v (post)moderní společnosti. Co má a nemá smysl v životě? Co je štěstí a jak ho prožít? Často mám opravdu pocit, že kdo uteče vyhraje. Člověk se musí hořce smát tomu (většinou) zbytečnému lidskému plahočení k ničemu...84%. PS: Československá Americká krása. (31.08.2016)

V roce 1987 perestrojka v plném proudu, a tak mohl i Železný dědek se svojí troškou konstruktivní společenské kritiky do mlýna. Mihulová už ho zřejmě tolik neinspirovala, tak místo ní obsadil typově velmi podobnou Mirku Pleštilovou, na kterou se však taky velmi příjemně kouká. Milý film, Kachyňa zkrátka nezklame. (10.02.2014)