Místo u moře

Text obsahuje drobné spoilery. Jeden z nejužitečnějších filmových trenažérů na život se zlomeným srdcem. Tragédii se buď můžete nechat zcela paralyzovat, nebo si nad ní udržet jistý nadhled – jak činí Lonergan a jak se zároveň snaží hrdinové Místa u moře. Film neobnovuje status quo a neujišťuje nás, že vše bude zase v pořádku. Skutečná katarze a návrat k harmonii zachycené v několika flashbacích nepřichází, stejně jako nemusí vysvobození a alespoň nějaká forma satisfakce po podobné tragédii nikdy přijít ve skutečném životě. Nejde o jediný odklon od konvencí amerických rodinných melodramat, nabízejících na podobná dilemata zpravidla jednoduchá řešení. Tragédie není zaviněna osudem, proti němuž člověk nic nezmůže, nýbrž lidskou chybou, postavy nejsou černobílé a své emoce oproti hrdinům běžných melodramat z velké části nedokážou externalizovat. Vyjadřují je za ně flashbacky a vážná hudba, jež nás zároveň upozorňují na neustálou (a paradoxní) přítomnost ztráty, na nevyplněné místo (ještě bolestivější jsou při druhém zhlédnutí zmínky o dětech v dialozích – muž, kterému Lee opravuje kapající kohoutek, mluví o sestře s dětmi, zdravotní sestře Bethany se podle slov doktora právě narodila dvojčata – holčičky). Patrick a Lee se podobně jako hlavní hrdinka Lonerganova předchozího filmu musí hlavně naučit překonat komunikační bariéru a najít adekvátní výrazy k popisu neštěstí, které je potkalo (jako s tím nemá problém například muž, kterému Lee v závěru opravuje kotel a který se bez ostychu pustí do vyprávění o smrti svého otce). Oproti Lise ale navzdory melodramatickému potenciálu situací, v nichž se ocitají, nejednají melodramaticky. Naopak i scény, které jsou natočené s operní přehnaností, narušují svou neochotou nechat se plně pohltit žalem (Patrickův zvonící telefon během smutečního obřadu). Lidé sice umírají, ale život pozůstalých, jakkoli neutěšivý, běží dál. Místo u moře, melodrama, které nechce být melodramatem, pro mne tak není jenom znamenitě napsané a zahrané drama o nepřekonatelné ztrátě, ale zároveň film inspirativní i formálně a stylisticky. 85% (10.02.2017)

S lítostí tady bliju, ale vězte, že je to takmer nedopatřením. Kdyby američtí akademici nebyli stádem teplometů, nenominovali by sračky na Oscar, já bych o podobných filmech neprůstřelně nevěděl, a tím pádem bych tady nemusel kazit vyšponovaný hodnocení v sekci filmů pro starý sentimentální perze. Dobu mezi smrtí a funusem miluje přece každej, tak proč o tom nenatočit film, ne? Dvě hvězdy za to, že jsem se dvakrát zasmál a že jsem to dokoukal, jinak takmer nepozeratelná záležitost. Fotbal Příbam - Bohemka 0:0 je proti tomuto vrchol entertainmentu. 30% (28.01.2017)

„Som prázdny. Už nič necítim.“ Na prvý pohľad je to obyčajná dráma, ale strašne veľa tomu dávajú herci (všetci sú dobrí, ale najlepší samozrejme Casey Affleck, ten svojím dominantne do seba zarazeným výkonom hory prenáša) a netradične napísaný tradičný scenár. Ten jednak ide do hĺbky predsa len o dosť viac, než sme u podobných „klasických“ drám zvyknutí a jednak ponúka množstvo nečakaných nápadov. Takže hrdina sa nemusí starať o rozkošného chlapčeka, ale o vlastne dosť nesympatického puberťáka, každého na počkanie brutálne mláti, občas rukou prerazí okno a to som radšej nespomenul brutálny flashback o tom, ako stratil rodinu. Občas to jemne stagnuje a čakal som predsa len o čosi silnejší koniec. Ale potom to chytí drsný drajv a nestačíte sa čudovať, čo všetko na vás tvorcovia vyvalia (mimoriadne vyhrotená a silná scéna, kedy sa hrdina stretne pri kočíkovaní so svojou bývalou, sa zrejme zapíše do dejín filmu a stane sa obeťou množstva paródií). A nad tým všetkým sa prekliato nízko vznáša pochmúrna, zvláštna a ponurá atmosféra a depresívna výprava. Plus svoje robí aj na prvý pohľad rušivé, ale v konečnom dôsledku efektné časovo prehádzané rozprávanie. Produkcia Matt Damon!! (09.06.2017)

Lonergan je famózní scenárista. Prokomponovanost té věci, práce s všedností, s úspornými dialogy, s tím, co má ukázat zblízka, co naopak pozorovat z dálky náznakem – mistrovské. Režijně se to trochu potýká s přehnanou obřadností vybraných momentů, kdy si Lonergan najednou vypomáhá tklivým Händelem i zpomalovačkami. Nikdy tomu ale nepodtrhne nohy, v nejlepších momentech je jeho soustředěné a lakonické vedení herců i sledování rutiny odeznívající (a stále přítomné) tragédie nesmírně silné. Místo u moře má možnost sklouzávat neustále k patosu, ale nikdy to neudělá. Působí střídmě navzdory tomu, že za hlavní figurou stojí drama bezmála antické, za nímž můžeme jasně vnímat scenáristickou konstrukci. Jenže Lonergan to ustojí. Mizérii nezneužívá a chemie mezi Affleckem, Hedgesem a vedlejšími postavami je naprosto fyzicky citelná v každém záběru. Film o nesnadném umění truchlit, o neschopnosti přijímat rány a vracet se tam, kde se nedá zapomenout na minulost. Těším se na další zhlédnutí, každopádně od Boyhoodu nejpůsobivější americké indie. (27.01.2017)

Konec na můj vkus trochu vyšuměl, ale zdrcený hrdina v podání Caseyho Afflecka excelentní. Na jedné straně mě mrzí, že jsme si Michelle Williams neužili ve filmu víc, ale o to silnější byla katarze po dlouhém tichu (v tu chvíli se snad ani nejde emocionálně nezapojit). Šedá realita bez slunce, která vypráví "tady a teď". Nic nového, ale zatraceně dobře natočené. (07.03.2017)