Naděje

Bezpochyby jeden z Kachyňových klenotov rozpráva príbeh dvoch stroskotancov, ktorí hľadajú cestu zo slepej uličky, do ktorej sa dostali. Drsnosť oboch tragických osudov zvýrazňuje neskoro jesenné sychravé počasie a prostredie lomu, v ktorom sa dej odohráva. Obaja protagonisti ( o Hrušínskom som nikdy nepochyboval, ale prekvapila ma Hegerová ) predvádzajú oku lahodiaci herecký koncert. (16.11.2011)

Neuvěřitelně přesvědčivý záznam jednoho z nejstrašnějších pohybů po dně, ohraničovaném dvěma tmami (vždyť rámcující obraz ptáčků u krmítka je přeci podobnou snovou figurou (Magdaleninou) jako králíčci u králíkárny (Lucinův opakující se sen)). Úchvatní jsou oba hlavní hrdinové: Lucin (či Ignác) Rudolfa Hrušínského bezchybně zohledňuje melancholickou apatii i činnou agresi, obě jedovatě kořeněné moudrem pijanů, Hegerové Magdalena (Mařenka) fascinuje svou vůlí a naprostým nahrazením útočícího pathosu živelným životem. Oceňuji i věrohodnou konstrukci severního světa: jeho syrovost není podložena naturalismy, ale spíše symbolickými prvky, akcentujícími odcizenost celého toho kalného prostředí. (31.03.2009)

Karel Kachyňa je můj nejoblíbenější český režisér, Hrušínského mám ráda a už dlouho jsem si přála vidět v nějakém filmu Hanu Hegerovou.Jsem spokojená, že mé očekávání kvality se vyplnilo. Příběh neradostný, ale až mrazivě realisticky natočený a s malým náznakem naděje na konci. Oba herci, v rolích životem zkoušených oudsiderů z okraje společnosti, přesvědčiví a ve svých projevech přirození. (17.01.2011)

Z filmu mi bylo jedno velké smutno. Všudypřítomná beznaděj v kontextu šedivého prostředí nekonečně se rozléhajícího průmyslového podniku, v němž nic nezačíná ani nekončí, ale jen stále běží, na člověka snad ani nemůže působit jinak. Rudolf Hrušínský více než zářil... nemám ponětí, jak to dělal, jak dokázal tak věrohodně vyzařovat každou roli, kterou ztvárňoval. Nádražní scéna mi připomněla Švejka, dokonce seděl ve stejné pozici jako v Poslušně hlásím s Maďarem... a přitom byl někým úplně jiným. (25.03.2021)

Netušil som, že takýto film mohol vzniknúť za socializmu. Ťažko depresívny, beznádejný film s maličkým svetielkom na konci tunela i na konci filmu. Film, v ktorom Rudolf Hrušínský presvedčí aj dovtedy nepresvedčených, že bol najlepším českým hercom. Film, v ktorom Hana Hegerová dokázala, že ak by sa nestala vynikajúcou šansonierkou, nestratila by sa ani ako herečka. Film vynikajúco zrežírovaný a nasnímaný. Až s odstupom niekoľkých rokov mu pridávam štvrtú hviezdičku, pretože doterajšie tri boli skôr výrazom neúcty, než odozvy, ktorú vo mne vyvolal. (09.02.2011)