Režie:
František FilipScénář:
Jiří HubačKamera:
Alois NožičkaHrají:
Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský, Josef Somr, Pavel Zedníček, Eduard Cupák, Jana Hlaváčová, Jaromír Hanzlík, Čestmír Řanda st., Petr Haničinec (více)Obsahy(2)
Volné pokračování filmu Ikarův pád se věnuje dalším osudům pianisty Káry (Vladimír Menšík), který se rozhodl bojovat s démonem alkoholu. S podporou rodiny nastupuje do protialkoholní léčebny. V léčebně si postupně zvyká na nové prostředí a tvrdý denní režim. Seznámí se také s několika pacienty, asi nejblíže pozná alkoholika Fendrycha (Vlastimil Brodský). Začíná zápas člověka o nabytí nové sebeúcty a obnovu narušených vztahů s okolím. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (123)
Oproti mnohem celistvějšímu Ikarovu pádu působí Tažní ptáci epizodičtěji, skoro až seriálově. Příběh se odehrává ve stálých konfrontacích, přičemž mimo Káru a Fendrycha (a snad ještě Karlíka) nejsou postavy hlouběji prokresleny a (personalizované) prostředí léčebny – a koneckonců i venkovního světa působí panoptikálně: role všech jsou předurčeny a jakýkoliv čin či chování se zdají být pouhou recidivou – osobnostní jednoznačnosti. Necelistvost prohlubuje i rozštěpení příběhu na dvě dramata, jejichž průnik je vzhledem k závažnosti jejich spojení, podán poněkud úzce: odbývá jej teatrální výstup polepšujícího se, po němž následuje nový pád. Menšíkovo a Brodského herectví je ovšem odzbrojující a nezbývá než litovat, že z třetího filmu zůstal jen scénář. Tažní ptáci jsou skvělí právě jen jako druhý díl trilogie, přechod od strhujícího počátku k jistě neméně děsícímu konci. Torzo. ()
Co napsat ke klasice ? Velké poděkování za výkon Brodskému, který se pod vedením Filipa zbavil své machy-"bróďovštiny"a předvedl dokonalé mistrovství,podle mě, se jedná o jeho životní roli. O sošku "Nymphe dorée" kterou obdržel Vlastimil Brodský za herecký výkon, jej připravil ředitel tehdejší Československé televize Jan Zelenka, který ji vzal k sobě do „úschovy“. Po roce 1989 Vlastimil Brodský napnul všechny síly aby se cena našla, ale nevypátral ji. 2020 ()
Československý televizní film vyprávějící o osudech pianisty Káry v protialkoholní léčebně, volně navazující na úspěšný Ikarův pád. Snímek od osvědčené dvojice scénaristy J. Hubače a režiséra F. Filipa mistrně popisuje průběh léčby, jež se pod vedením primáře R. Lukavského snaží obnovit v pacientech disciplínu a v rámci možností pozvednout ducha. Pan Kára v podání fenomenálního V. Menšíka má nakročeno k úspěšnému dokončení léčebného procesu, avšak jeho návštěva u rodiny jeho snahu a píli zhatí, neboť po návratu se cítí opuštěn a zapomenut, a tak v neobyčejně dojemné scéně u piana opět sáhne po sklence. Vynikajícího Menšíka doplňuje snad ještě herecky lepší V. Brodský v roli zádumčivého alkoholika Adolfa Fendrycha, jenž je v léčebně nedobrovolně a svým nezodpovědným chováním a nenapravitelnou touhou po alkoholu ztrpčuje život ostatním chovancům. Hubačovy dialogy jsou dovedeny k dokonalosti, stejně jako herecké výkony všech postav, tedy nejen pacientů v ústavu, ale i tragicky poznamenané Károvy rodiny, manželky J. Hlaváčové a syna Ondřeje v podání J. Hanzlíka. Mezi léčícími se pijany nejzajímavěji působil tradičně skvělý J. Somr coby despotický necita pan Karlík, dále cynický doktor E. Cupák, mladý notorik P. Zedníček či další oběti alkoholové závislosti V. Krška, O. Lackovič či V. Černý. Název Filipova snímku pramení ve Fendrychově podivné domněnce, že člověk může létat a také k jeho častému obracení zraku k nebi. Není snadné rozhodnout, zda bych hodnotil lépe Ikarův pád či tento televizní skvost, stejně tak jako nelze rozhodnout, kdo z dvojice Menšík – Brodský byl herecky více přesvědčivý, skutečností zůstává, že obě tyto díla patří k nejlepším a nesmrtelným dílům československé televizní tvorby a o herecké genialitě obou hlavních představitelů nemá smysl dlouze hovořit. ()
Volné pokračování vynikajícího "Ikarova pádu", o které se zasloužili víceméně stejní tvůrci a herci, kterým opět vévodí Vladimír Menšík, ale film se stal legendárním nejenom kvúli Menšíkovi, ale také kvůli vynikajícím hereckým výkonům všech "hlavních" protagonistů. Dost často platí, že pokračování obvykle nedosáhne kvalit originálu, ale v tomto případě možná pokračování Ikarův pád ještě předčilo, takže i tento "koncert pro všechny zůčastněné" lze oprávněně přiřadit do klenotnice naší televizní tvorby. Je to samozřejmě film, na který jen tak lehce nezapomenete a jen jen škoda, že není připomínán častěji namísto některých "rychlokvašených" a masivní reklamou uváděných novinek ... ()
Po Ikarovom páde som si hovoril, že všetko bolo povedané a pokračovanie asi bude o niečo slabšie. Opak je pravdou, je ešte lepšie. V podstate platí to, čo v prvom komentári, len Vtáci ma chytili hneď od začiatku a nepustili do konca. Je to ale zásluha faktu, že som bol zvedavý, ako bude príbeh ďalej pokračovať, čiže za to môže predovšetkým kvalita Ikarovho pádu. Je na zamyslenie, prečo 30 rokov starý televízny film je psychologicky lepšie zvládnutý, ako súčasná česká komerčná kino produkcia, ktorá sa na artovú drámu prevažne iba tvári. Prečo potom opúšťať domov s televíziou a chodiť do kina si za menej kvalitné české produkty platiť. To je ale na veľmi dlhú úvahu. Žeby nedostatok kvalitných scenáristov a hercov a vačší apel na finančný zisk? Keď ale vtedy ľudia radi sledovali napríklad Ťažných vtákov, prečo dnes dávajú prednosť ľahšie stráviteľným dielam? ()
Galerie (13)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (6)
- Za roli alkoholika Fendrycha získal Vlastimil Brodský v roce 1984 na mezinárodním festivalu televizní tvorby v Monte Carlu Zlatou nymfu v kategorii nejlepší mužský herecký výkon. (contrastic)
- Původní, neupravený scénář Jiřího Hubače Tažní ptáci najdeme v knize „Pocta Vladimíru Menšíkovi“ od Slávky Kopecké. (sator)
- Příběh z prostředí léčebny se odehrává na zámku Tloskov. (Peetuliska)
Reklama