Počítání oveček

Když si chcete dát hluboce lidský film s tak trochu otravně upovídanou holčičkou v hlavní roli, je tohle správná volba. Mistr přes tematiku lidských emocí a prožitků Kachyňa se opět vyznamenal v dojímavém příběhu z nemocničního prostředí o malé holce z dětského domova trpící těžkou srdeční vadou. Seznámíme se s hodným panem primářem, věčně opilým správcem a hlavně s laskavou paní uklízečkou, která by ráda získala holku do vlastní péče. Těžko říct, co u mě zabránilo zvýšit hodnocení. Asi příval slzopudných až depresivních scén, které přece jen převažovaly nad autentickým pojetím. Přesto se však jedná o velice řemeslně zručně natočený televizní film, a takové jsou čím dál vzácnější. 60% (08.01.2012)

Prostě Kachyně, poetický a dojemný film o malé nemocné holce, která nemá nikoho. Skvěle vyprofilované postavy od primáře po vrchní sestru. Vynikající Brodský i rozčilující Divíšková. Ve filmu se objevuje spoustu známých jmen v různých obdobích kariéry. Pobavil štěk Vetchého. Scénář lehce slabým místem, ale i tak se jedná o nadprůměrný český film. (13.12.2015)

V nejméně dvou záběrech je na povlečení na posteli Hanky docela dobře čitelný text Bulovka, což trochu kazí dojem, že se příběh neodehrává v Praze, přestože se filmaři opravdu, ale opravdu, snažili. Ale i tak má tentokrát 5 hvězdiček význam 100%. A proč vlastně? Tak nějak možná proto, že je to postavami uklízečky Anežky a malé Hanky (která není hraná více než je nutné) ... nebo lidskostí příběhu. (19.11.2013)

Jímavý příběh o hledání domova a jedné z nejsilnějších podob lásky je dílem, které hladí i škrábe zároveň. Díky Kachyňovi je v něm ale přesně tolik citu a moudrosti, aby příběh malé Hanky nebyl "pouhou" emotivní hříčkou, ale lidsky prostou, upřímnou zpovědí dítěte, jehož jediným domovem je nemocnice. Svět, který je někde venku, ve městě, tam, kam se vracejí ostatní děti, je hradbou, jíž časem pomocí Anežky dobude i Hanka. Vytrvat a být vytrvalý, to je hlavní poselství tohoto neobyčejně zdařilého filmu, jemuž vévodí herecké výkony Žanety Fuchsové, Věry Galatíkové a Vlastimila Brodského. (17.12.2016)

Rok ´81 je pro mistra Kachyňu rokem nemocničním. Naštěstí se nejednalo o jeho zdraví, nýbrž o prostředí, v němž natočil dva vynikající filmy. Po překrásném vyprávění o panu Prepslovi, které vyobrazuje vnímaní špitálu očima protřelého světoběžníka, tu máme obraz vnímání dětského. Jedna věc oba tyto pohledy spojuje, touha po svobodě. Dětský svět pana Kachyni je vždy velmi kvalitní. Stejně obsazeních hlavních protagonistů. Dvojice Fuchsová - Galatíková a jejich vyvíjející se vztah, je určitě základem kvalitního herectví, které potvrzuje Brodského lidský primář i přísná a nekompromisní Divíšková v roli vrchní sestry. Jemný film s otevřeným koncem, nesoucí jednoznačné stopy po mistrově rukopisu. Bohužel se to nedá říci o Fišerovi, jehož hudbu jsem v tomto snímku prostě neslyšel. (04.01.2015)