Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Žaneta Fuchsová, Věra Galatíková, Vlastimil Brodský, Naďa Konvalinková, Nina Divíšková, Peter Debnár, Jaroslav Heyduk, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Je večer, malé dítě leží v postýlce. Pohádka jako korálky na stříbrné nitce: pasáček vedl ovečky přes úzký můstek, a tak mohly jít jen jedna za druhou. První ovečka, druhá, třetí, čtvrtá… Ovečky vstoupí do snu holčičky, která má domov tady – v nemocnici. Hana (Ž. Fuchsová) je dítě s těžkou srdeční vadou. V nemocnici je častěji, než v dětském domově. Doma je v nemocničním pokoji, u „dědka“ primáře (V. Brodský), u sester, a pocity pohody prožívá především s uklízečkou Anežkou (V. Galatíková). K té má malá Hanka nejblíž. Ten příběh se jmenuje jako pohádka: Počítání oveček. Nechce vyloudit slzy dojetí. Pokud přijdou, měly by vycházet z poznání, že obyčejné lidské srdce je největší silou proti bolesti. (Česká televize)
(více)Recenze (102)
Příběh z důvěrně známého prostředí (nemocnice v Novém Městě na Moravě), kde jsem v Hanině věku pobýval alespoň měsíc ročně. Uvěřitelný příběh ze socialistické nemocnice, v níž na rozdíl od těch dnešních, kde se se všechno odbývá korektně a v souladu se směrnicemi, občas prosáknul i nějaký trvalejší cit. Hanka je snad zvláštní v tom, že se zcela soustřeďovala na svět dospělých a mezi vrstevníky měla jen samou vádu. ()
Velice dojemný a lidský film, které Karel Kachyňa prostě uměl. Navíc měl šťastnou ruku při výběru herců počínaje rebelky Žanety Fuchsové přes Vlastimila Brodského, Věru Galatíkovou až po Petera Debnára, kterého ve filmu předaboval Jiří Zahajský. Základem úspěchu byl velmi povedený scénář se skvělými dialogy a replikami. Takové filmy dnes už bohužel nikdo netočí a to je velká škoda. Hudba : Luboš Fišer ()
V nejméně dvou záběrech je na povlečení na posteli Hanky docela dobře čitelný text Bulovka, což trochu kazí dojem, že se příběh neodehrává v Praze, přestože se filmaři opravdu, ale opravdu, snažili. Ale i tak má tentokrát 5 hvězdiček význam 100%. A proč vlastně? Tak nějak možná proto, že je to postavami uklízečky Anežky a malé Hanky (která není hraná více než je nutné) ... nebo lidskostí příběhu. ()
O filmech Karla Kachyni bych mohl v podstatě psát pořád to samé. Všechny jeho filmy spojuje jediné : Lidskost. A vždy výborné představitele rolí, kteří tuto lidskost bravurně zahrají. Zde je to Vlastimil Brodský jako primář " děděk " a Věra Galatíková v roli uklízečky Anežky. A taky Peter Debnár (výborně nadabován Jiřím Zahajským) v roli opraváře objektu nemocnice, který je neustále " v náladě " a jeho pohled na život . Hudba Luboše Fišera opět zahraje na city a nejen hudba. Karel Kachyňa nepotřebuje diváky násilím dojímat, stačí jen tak malinko, když člověk sám soucítí s postavami v jeho filmech. Jeho filmy jsou jedinečné a nenapodobitelné. Tak jako život sám. ()
80% - K postavě vrchní sestry (nepletu-li se, Nina Divíšková): Nemyslím si, že by byla bez srdce. Ona to myslí dobře a v jádru má Hanku ráda. Ale taky je hrozně zodpovědná a ví, co s její srdeční vadou může třeba takový tajný výlet na pouť provést. A z toho pramení její chování. Pro mě to je sice postava spíše nesympatická, ale rozhodně ne vyloženě záporná. A to je právě na takových filmech krásné - když žádná z postav není černobílá, ale je "z masa a kostí". ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize / Karel Ješátko
Zajímavosti (3)
- V několika záběrech na Hanky (Žaneta Fuchsová) postel je možné na polštáři poznat nápis Bulovka. (VMa)
- Nemocniční budovy jsou budovami v Psychiatrické léčebně v Praze - Bohnicích. Panelové domy, před kterými stojí Hanka (Žaneta Fuchsová) s Anežkou (Věra Galatíková), jsou rovněž v této části města Prahy. Mostek, přes který pasáček vede ovce, je u Fojtovic v Krušných horách mezi obcí a hraničním přechodem. (VMa)
- Natáčelo se také v Písku. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Reklama