Nonstop lahůdky (E02)

Výborné obsazení - M. Krobot a E. Křenková mě hned lákali k tomuto dílu. Druhý díl je trochu méně vtipnější a má méně duchaplnější vyvrcholení než úvodní epizoda, a opakující se scéna s revizorem i útěky před ním jsou trochu nesmyslné, ale jinak se mi celý díl líbil. Povedl se scénář i hudba. A tak jen za tři hvězdy, kvůli výše uvedeným důvodům, ostatně mám pocit, že první díl trochu nasadil laťku. (02.12.2019)

Tak samozřejmě, vyprávění je stylizované na to, aby se několik postav během jedné noci potkalo a všechno mezi nimi postupně vygradovalo. Pokud hledáte skutečný život (a otázka, nakolik jde ve filmu zobrazit ještě nebyla zodpovězena), jděte jinam. Pokud chcete chytré dialogy, bravurní herce a příběh, který někam směřuje, jste zde správně. 70%. (20.12.2019)

Byl jsem okouzlen. Znovu a zase odzbrojujícím Miroslavem Krobotem a neodolatelnou Eliškou Křenkovou. U nejnovějšího Hřebejkova počinu podle scénáře Pavlíčkova dostanete chuť na pochoutkový salát, na chlebíček a pivo. Dostanete skvělou atmosféru jedné noci, v níž se toulají dvě složité duše, tu noc je doplňují revizor či bezdomovec a hrají hity Jiřího Korna, Marie Rottrové či Zuzany Navarové. Na tu noc vám zůstanou v hlavě krásné a vtipné dialogy ústřední dvojice, a nezapomenete na tanec Elišky a revizora Kyšperského na píseň Žal se odkládá. A náhle vám přijde těch 75 minut s těmi lidmi málo a chcete s nimi býti déle. Klobouk dolů. 80% (04.12.2019)

Nonstop lahůdky jsou takové malé velké televizní divadlo. Všechny postavy mají propojené osudy, nevzdalují se příliš daleko od sebe a celé to stojí a padá na dialozích o smyslu života. Jako nápad to není špatné, taková dvojice Kopta/Sedláčková má v sobě výrazný komický potenciál, ale za hranici parodie se naštěstí nepropadnou. Pro milovníky toho méně podbízivého obsahu na ČT ideální volba. (16.01.2021)

„Jak dlouho už spolu takhle…zpívaj?“ Nečekal jsem, že mi tato povídka tak sedne. Bavila mě už atmosféra, vhodně podpořená hudbou, ale hlavní důvodem pro zhlédnutí jsou postavy a herecké výkony Elišky Křenkové a Miroslava Krobota. Oba byli naprosto skvělí a já osobně bych dokázal to jejich putování s rozhovory sledovat celé hodiny. Nejen, že byly jejich dialogové výměny opravdu vtipné (a některé hlody by se daly tesat), ta dvojka mezi sebou měla sice prazvláštní, ale fungující chemii. A jako veliké plus vidím to, že ostatní postavy jim to nijak nekazí (zpívající manželka, vyčůraný bezdomovec, „zaskakující“ lahůdkář, nedůsledný revizor, flirtující barmanka)…tedy s výjimkou přítele, ten se příliš nepovedl. Škoda jistého rozmělnění ke konci a trochu drhnoucích (celo)rodinných výstupů, ale v případě takhle svěžího příběhu nad tím rád přimhouřím oko a přispěju slabším plným počtem. „Co na mě tak koukáte?!“ - „Já jsem zvyklej koukat tím směrem ven z vokna a teď tam stojíte, tak…koukám na vás. Můžu koukat na kuřata...“ (23.12.2019)