Už zase skáču přes kaluže

Natočené velmi citlivě a moc hezky, jak to K. Kachyňa umí. Hudební doprovod a doteky přírody byly skvělým balzámem na duši. Líbila se mi i dětská logika pihatého V. Dlouhého a jeho téměř skálopevná jistota ve vlastní uzdravení. Ze svého handicapu udělal přednost a zajistil si tak pozornost všech dětí. Napomohl také k těsnější rodinné semknutosti, byl tak pozitivním hnacím motorem ke změnám. (15.11.2010)

Osudové setkání. I tak bychom mohli pojmenovat umělecké a životní protnutí režiséra Karla Kachyni s tehdy dvanáctiletým Vladimírem Dlouhým, jehož dětsky civilní pojetí titulní role předznamenalo mnohé z jeho pozdějších vrcholných kreací na divadle a ve filmu. Přenesení Marshallova románu do ryze českého prostředí c. a k. monarchie posledního desetiletí vlastně připomíná, že nezáleží ani tak na zemi, ale především na lidech, jejichž životní osudy zůstávají kdykoli a kdekoli stejné i se svými bolestmi a radostmi, jež právě prožívají. Hrdinou jímavého příběhu se stává tehdy neléčitelnou obrnou stižený chlapec, v hloubi duše však neuvěřitelně odhodlaný jít za svým životním snem bez ohledu na osudem vyřčený handicap. A protože je po tátovi chlap jaksepatří, nevzdává se, i kdyby to měl být sen z kategorie nesplnitelných: chce hledět osudu do tváře ze hřbetu koně a v jeho sedle zdolat kaluže před rodnou chalupou, jež jsou pro něj přímo zdolanými oceány. Neokázale statečný, umanutý i naivně upřímný vypravěč s berlemi, toužící zvítězit nad svou nemocí pak jakoby předznamenal skutečný osobní boj jeho hereckého představitele a stejně jako malému chlapci, i Dlouhému nescházela odvaha a odhodlání. Bohužel, jak se říká: život je sviňa. V tomto případě to platí dvojnásob. (13.11.2010)

Před devíti lety, kdy jsem tento film poprvé viděl, v době, kdy se tak nějak začínal přetvářet můj filmový vkus, už tehdy jsem si uvědomoval, že toto dílo opravdu stojí za to. Citlivá Kachyňova režie dělá z tohoto snímku jeden z nejkrásnějších českých filmů 70. let a Liškova hudba, ta snad, jako obvykle, ani nepotřebuje komentář. Vizuálně i formálně silný a nádherný film. (23.06.2021)

Na můj vkus příliš artové (pohled skrz barevná sklíčka pobaví jednou, podruhé, ale potřetí už spíše otravuje), Liškův neustále se opakující "cirkusový" motiv mě velmi rušil a a nějaký spád vyprávění nabralo až s chlapcovým onemocněním (v polovině filmu!). Objev Vladimíra Dlouhého, jednoho z nejtalentovanějších herců jeho generace, je tak jedinou věcí, proč bych se na snímek měla někdy podívat znovu. (10.05.2019)

Více než příběh samotný mě zaujala práce kameramana a střihače - noblesní záběry, které povýšily tento snímek nad hranice dětského žánru. Prostředí vyprávění je zachyceno vskutku nádherně, dlouhé záběry střídají tempické sekvence, v nichž vynikne naléhavost a chlapcova touha. A perlička - Vladimír Dlouhý měl už v dětství svůj nezaměnitelný úsměv :) (18.11.2014)