Už zase skáču přes kaluže

Nepřemýšlel o tom, jestli je třeba statečnosti. A neohlížel se. Vždycky se díval dopředu - s dětskou důvěrou, s pevným odhodláním a s nezdolným optimismem ... na tom se vůbec nic nezměnilo. Kromě toho měl svůj cíl. Byl ještě malý chlapec - a tak se nevzdal. Ani na chvilku ho nenapadlo, že některé cíle mohou být nedosažitelné. Příběh se zvláštní poetikou, který netrpí sebelítostí a dívá se na svět skrz barevná sklíčka. (22.12.2011)

Pro mě snad nejdojemnější Kachyňa. Rozhodně jeden z nejlidštějších filmů, který si můžu kdykoli dopřát. Pohlazení po duši dětské i dospělé a naprosto originální a nenapodobitelný způsob vyprávění i klasicky precizní prolínání snové, vzpomínkové i fantazijní reality. Vše završuje excelentní práce s herci a jejich postavami (Adamovy "němé" sestry jsou laděny skoro až Bergmanovsky) a pochopitelně geniálně podchycená hudba. Jeden z filmů, který vždy a rád propláču. (01.01.2012)

A to som si myslel, že v Čechách sa kvalitné depresívne filmy netočili. Ale tento ma presvedčil o opaku. Fakt mi nebolo všetko jedno a bolo mi veľmi smutno. Nenávidím, keď deti trpia strašnou chorobou a obrna je jedna z najhorších. Krásna dráma, ktorá je ale poriadne smutná a depresívna, ale našťastie má šťastný koniec. Pre citlivé povahy ako som ja, doporučujem pripraviť si vreckovku. (11.06.2011)

Začalo to tím, že jednoho dne na naši ohradu přisedl čáp... Velký film z filmů mě nejmilejších. Jednu dobu jsem se na něj dívaval pravidelně těsně před zahájením zkouškového období k danému semestru ve škole. To uvnitř skryté poselství příběhu, ta naděje dosažitelnosti svého cílu nebo touhy i za absurdních podmínek, je ohromně povzbuzující a motivující. Po přečtení knížky, kde se člověk dozví, že je to vlastně všechno dokonce podle skutečných událostí, snad ještě víc. Některá místa mi připomenou nevinné dětské hrátky na ulici, (ne)úspěšné pokusy přeskočit plot i to smutnější – můj víc než týdenný pobyt v nemocnici zhruba ve svých čtyřech nebo pěti letech. Jinak se můj osud s Alanem Marshallem dále zcela odlišný, přesto z toho filmu na mne sálá hluboká filosofie. Častokrát jsem něco tu a tam zbabral nebo prohrál, ale život jde dál, dere se kupředu a my musíme jít s ním, nevzdávat se! ...a tak už zase skáču přes kaluže (jo, někdy snad i přes ty skutečné, když třeba hodně spěchám a venku zrovna byla bouřka :o)). Život je někdy právě takové skákaní přes kaluže (překážky), ale stojí za to!                                         . . .      Stručně k filmu: Karel Kachyňa byl borec! "Kaluže" jsou pouze jednou z mnoha ukázek jeho neobyčejně kouzelné filmařiny s osobitou poetikou. Vyzdvihnout si zaslouží působivá kamera a vizuál využívající hru s barvami. Zajímavé je rovněž zasazení původně austrálského příběhu do domáceho historického prostředí z 19.století, s využitím pěkné kostymní a hudební výpravy (ty střihy s velkým dechovkovým orchestrem jsou velice silné). Velice šikovnému 12ti-letému Vladimíru Dlouhému sekunduje snad v nejlepší filmové roli sympatický Karel Hlušička a správný filmový zážitek tomu opět dodává famózní hudba Zdeňka Lišky. 100% (24.05.2017)

Určite jeden z lepších snímkov od K. Kachyňu. Pekný melodramatický príbeh s veľkou dávkou melanchólie. Divák môže už len nostalgicky spomínať napr. na Vladimíra Dlouhého, ktorý už nie je medzi nami. Jeho výkon ako chlapca, ktorý chcel silou mocou rajtovať, bol dychberúci. Nadpriemer. 75/100 (29.04.2019)