Reklama

Reklama

Jeden z nejvýznamnějších českých filmů poloviny šedesátých let vznikl podle novely spisovatelky Lenky Haškové. Drama režisérů Jána Kadára a Elmara Klose se setkalo s úspěchem u diváků i kritiky, avšak v roce 1969 putovalo do trezoru. Jeho příběh totiž pojednává o profesně zdatném a morálně bezúhonném člověku, který se z pohledu tehdejších zákonů jeví jako podvodník. Ředitel Kudrna dostane úkol uvést do provozu novou elektrárnu v co nejkratší době. Má možnost vyplácet podřízeným mimořádné prémie, avšak jeho nejbližší podřízení využijí situace k nezákonnému obohacování. Za Kudrnu se nepostaví ani jeho nadřízení z ministerstva, kteří celou situaci nepřímo způsobili. Proces se zjevně nevinným ředitelem odhalí skutečnosti, o kterých se dosud veřejně nemluvilo: provázanost vládnoucí strany s justicí, zneužívání zákonů a jiné stranické praktiky. Snímek je vystavěn jako klasické soudní drama: téměř celý se odehrává v soudní síni a sestává ponejvíce ze svědeckých výpovědí. V titulní roli se objevil tehdy málo známý slovenský herec Vlado Müller, předsedu soudu ztělesnil skutečný soudce dr. Jaroslav Blažek. Jednu ze svých prvních rolí, Kudrnova obhájce, zde vytvořil také režisér Jiří Menzel. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Recenze (85)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Obžalovaný není vůbec špatným filmem, celý soudní proces je velmi zajímavý a napínavý. Vlado Müller své postavě dodává dostatečné charisma na to, aby mu divák fandil, Miroslav Macháček je jako prokurátor správně nepříjemný a Jiří Menzel je své roli obhájčího ucha naprosto přesný. Problém snímku vidím pouze v samotných soudcích, kteří nakonec neřeší samotnou vinu obžalovaného, ale jeho kádrovou příslušnost, pověst, minulost a také v Kudrnově rozhodnutí, protože to je možná morální, ale hodně těžko uvěřitelné. Proto hodnotím slabšími 4*, přestože tento film má divákovi rozhodně co nabídnout. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Plnokrvná súdna dráma. Kdeže zastaralá, kdeže tézovitá! Ponúka aktuálne úvahy o zodpovednosti vládcov. Riadiacich fabriky, školy, obce štáty. Kam siaha ich zodpovednosť? Do akých konkrétností? A čo otázka o trestaní hlúposti, ktorí tu viacerí vyzdvihujú? Kto bude arbiter múdrosti? Veď to je cesta do pekiel totality! Veľmi zaujímavá bola úloha prokurátora a sudcu, nie nevyhnutne zaujatých, ale skôr neschopných vziať do úvahy motivácie, ciele, prospech a nebezpečnosť činu pre spoločnosť. Na druhej strane stojí trtko komunistický cholerik v osobe komunistu: riaditeľa, čo sa bil za červenú vec. Až zabudol, že nebuduje vysnený sociálny raj, ale ne-demokraciu iného typu. Dobrovoľne prijal od odporného tlstého námestníka ministra výzvu na porušenie zákonov, len aby budovanie išlo fofrom. Poslúchne, ale akú chce potom spravodlivosť? Aké polovičaté riešenia odmieta, keď ich sám prijal (dostavať fabriku i za cenu porušovania iných zákonov). Stelesňuje presvedčenie všetkých odsúdených - sedíme nevinne, tam hore sa páchajú oveľa väčšie svinstvá. Podnetné, inšpiratívne hutné. Pripájam sa k chvále hereckých výkonov. Ku komentárom ostatných: užívateľ spotczek trafil klinec po hlavičke. Dnes, v čase rozdrobenej zodpovednosti a presúvania jej častí od zadávateľa na investora a od toho na subdodávateľov a od nich na sprostredkovateľov a od nich na zahraničné dodávky komponentov a od nich na výrobcov jednotlivých súčastí a to všetko na niekoľkokrát preprané sa nedá zodpovednosť vyvodiť voči nikomu. V guláši nazývanom demokraciou, má byť podľa politologických neoliberálnych teoretikov zodpovednosť jasne určiteľná. V realite sa ale zodpovednosť vďaka systému delenej správy a množstvu úhybných výnimiek a kľučiek, dokonale rozplýva. Poznámka na záver: Aby som bol konkrétny: 8. augusta 2008 sa zrútil cestný most na rýchlik Comenius pri dedine Studénka. Dodnes trvá súdne konanie, kde sa tromfujú znalci posudkami, pozostalí ôsmych mŕtvych stále trpia, nemôžu si ani uplatniť náhradu škody, nemajú voči komu. Šesť rokov od nešťastia neexistuje zodpovedný. Obžalovaní sú viacerí, ale systém delenej zodpovednosti vytvoril obžalovaných desať a hádam rok konanie stálo len preto, lebo súd mesta Nový Jičín nemal tak veľkú pojednávaciu sieň, kam by sa všetci obžalovaní, ich advokáti a príbuzní pozostalých popratali. Jednoducho kapitalistická súdna paráda. Demokracia jasne určiteľnej zodpovednosti. Rovnaké drísty ako tu už boli za iných režimov, len v inom balení. A navyše: ak aj nejaký rozsudok padne - tak súdny spis má vyše 15 000 strán a budú nasledovať odvolania aj dovolania a kým si to všetci znova všetko naštudujú, tak príbuzní už budú dávno v dôchodcovskom veku alebo im bude všetko totálne jedno. Znechutení sú už dnes. Hlavne, že má každý na všetko právo, aby sa nikomu neublížilo. Že sa tým stráca a zaniká akákoľvek spravodlivosť nikoho netrápi. Z takéhoto systému majú najväčšiu radosť advokáti, ktorým predlžovanie procesu vyhovuje a peniažky sa sypú, no a za správnu takúto spravodlivosť považujú aj banky, na ktorých účty si obhajcovia, sudcovia, znalci a prokurátori peniažky odkladajú, aby mohli byť použité následne na financovanie čojaviem nejakých skvelých cestných mostov a tak. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zdánlivý paradox - špičková, mezinárodně ceněná tvorba ve vrcholné době režimu, který demokracii znal z hodně velké vzdálenosti a ještě proti své vůli - je snadno vysvětlitelný. Generace, ideály, hodnoty a kvality První republiky nezanikly ani Mnichovem, ani únorovým pučem. Novotného období navíc bylo počátkem souznění krize ingotového socialismu a naprosté bezradnosti diktatury o další budoucnosti společnosti. Angažovanost a idealismus naivnější a poctivější části vládnoucí - nebo se alespoň na vládě podílející části společnosti - vyvolávala iluzivní představy, že systém je možno zachránit dílčími reformami. Sporá výprava, ale nosné téma, skvělá režie i vynikající herci z těchto východisek dokázali vytvořit nadčasové dílo, jehož předlohou byla vcelku nevýrazná drobná próza redaktorky Rudého práva Lenky Haškové. Československý žák i tady ukazoval svému ruskému učiteli, jak má vypadat výuka, čeho všeho by se měla týkat a jak vyznívat. Po dvaceti letech ozvěny Pražského jara začaly oživovat i sovětské prostředí. Asi nejblíže záběru Obžalovaného stojí podobně založené pracovní drama Alexandra Gelmana Prémie. ()

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Tezovitá agitka proti komunistickému systému, po dramatické stránce špatně ošetřená. Už od začátku je jasné, kde mají být naše sympatie. Téměř celý film se odehrává v soudní síni při výslechu hlavního hrdiny a svědků. K tomu ale potřebujete dobré "výslechové" a "svědecké" dialogy/monology, jinak je i 90 minut moc. Těch se ovšem nedokáte, spíše jenom chudé režie a průměrných hereckých výkonů. V kontextu doby určitě chvályhodné dílo, dnes již ovšem nepříliš působivé. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Paradox: socialismus. Podle této logiky by ředitel továrny zodpovídal za každou ztracenou cihlu. Ten konec je tam zřejmě z toho důvodu, že bez něj by to nemohli tehdy natočit, i když celé je to látka jistě odvážná. Vlado Müller je přesný. Trošku to připomíná Artura Londona - věřil v komunismus i přes své kruté vězení. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (6)

  • Snímek získal v roce 1963 cenu Trilobit za nejlepší scénář a za nejlepší herecký výkon díky Vladovi Müllerovi.  Na filmovém festivalu v Karlových varech pak získal Křišťálový glóbus. Na filmovém festivalu pracujících v roce 1964 získal Velkou cenu a Cenu ústřední rady odborů. V roce 1966 získal čstné uznání v hladování a nejlepší zahraniční film uvedený v poslce distribuci a v roce 1965 hlavní cenu za režii v umělecké soutěži pořádané ke 20. výročí osvobození Československa. (Jeremy.jk)
  • Zdeněk Liška, který dělal pro film hudbu, nechal přinést psací stroje, posadil k nim pianisty, dal jim noty a oni nahráli hudbu na klávesnicích psacích strojů. (raininface)

Reklama

Reklama