Tiché místo

Verbální komunikace by se vešla za nehet malíčku, odpovědnost rodičovství navázaná na Krasinskeho snubní prsten na prsteníčku, vztyčený prostředníček všem tvůrcům, co už přes dekádu nejsou schopni natočit intimně laděnou alien invasion (mluvím o tobě, cloverfieldská franšízo), ukazováček před ústy na znamení ticha, co přinutí diváka vnímat jeho zvuk a kdyby lekací scény to ticho tak razantně nerozrážely, byl by tu i zvednutý palec. Podobnost s Gibsonovou famílií uprostřed lánů je nepřehlédnutelná (postavy na omezeném prostoru pod stupňujícím se tlakem a všudypřítomný strach utužující vazby). Akorát modlitby, sklenice s vodou a baseballovou pálku vystřídaly nuceně tlumené emoce, zesílené naslouchátko a stará dobrá brokárna. Kde vzali všechen ten písek na cestičky a jak vypěstovali bez strojů tolik kukuřice? Proč armáda nepoužila akustické zbraně? Proč na vetřelce nezkusila letákovou kampaň v Brailleově písmu? Proč na farmě nezkusili odpuzovač kun? Ty otázky tu jsou, ale víte co. Když je člověku dopřáno prvotřídní napětí, na logice zase tolik netrvá.. (11.05.2018)

Do scény ve vaně dokonale našponovaný zážitek. Pak se to dost pokazilo a finále už nemělo takovou sílu. Mě nejvíc vadily skutečně okaté hovadiny jako - proč byl hřebík takto debilně zatlučen zrovna přesně na označeném místě na prkně? Kdo po více jak roce takhle pěkně udržuje kukuřičné pole v řádcích, ale bez strojů? SPOILER Jak mohly děti dojet v autě k domu, když to zaručeně muselo dělat také hluk? A bylo tam toho víc, pak samozřejmě již zmiňované - proč se proti příšerám dávno nepoužily zbraně na bází infrazvuku nebo tak něco, to na to za celou dobu skutečně nepřišel žádný myslitel, až to musela udělat náctiletá dívka? KONEC SPOILERU. Přitom si myslím, že spousta těchto kravin by se dala celkem jednoduše vychytat, ale přijde mi, že je snad přehlédli fakt z nepozornosti nebo tak něco... Kdyby se trochu lépe vymyslelo finále a omezily tyhle nelogičnosti, mohlo to být téměř dokonalé. I tak ale skvěle napínavý zážitek. A Emily Blunt je naprosto boží! (09.08.2018)

Parádna žánrovka a jedno z najväčších filmových prekvapení za veľmi dlhú dobu. Emocionálne a psychologicky precízna, vzťahmi medzi postavami natoľko vyzretá a pôsobivá, že sa u mňa zaradila pred také progresívne horory ako Get Out či Smrt ve tmě. A Quiet Place funguje ako osobná dráma koncentrovaná na minimum postáv žijúcich v neustálom strachu, bolesti zo straty a nútených potlačovať základné prejavy ľudskosti, a tiež ako drsný survival horor zasadený do zdevastovaného post-apokalyptického sveta. Rešpektuje pravidlá žánru a poteší množstvom napínavých, mrazivých scén. Zároveň však filmu nechýba existenčný presah a psychologická hĺbka, ktorú tvorcovia v hororoch väčšinou radi ignorujú. Dôraz je najmä na hutnej minimalistickej atmosfére a obrazoch plných nervy drásajúceho ticha, ktoré o postavách vypovedajú viac než kvantum nič nehovoriacich dialógov. Herci výborní, Krasinskiho réžia dokonale sústredená. Tak komorne ladený a vnútorne celistvý horor nevidíme veľmi často. Kedy sa podobne atmosférického skvostu konečne dočkáme aj od Shyamalana? (08.05.2018)

Nemám nic proti tomu, když je potřeba udělat určitý "leap of faith" a přijmout u filmu pár nesmyslných premis, aby jeho koncept mohl fungovat. Tím spíš u hororů. Nicméně jak celkový koncept, tak i jeho manifestace v jednotlivých scénách vyžaduje u Quiet Place absolutní nemyšlení publika na úrovni, kdy si nejde vytvořit skutečně pevnou představu o světě. Bylo by zajímavé, kdybych jako divák mohl přemýšlet o tom, jak mohou hrdinové té věčné nástraze hluku uniknout, ale to dělat nemůžu, protože jakákoliv logika je z okna a svět se podle vlastní premisy beztak nechová. Monstra jde ostatně porazit tím prvním způsobem, který by musel každého napadnout, a přitom to nenapadlo doposud zřejmě nikoho na planetě. A vzhledem k tomu, že ten film není ani nějak zvlášť natočený, tak za mě nuda. Špatně propracovaný zajímavý koncept - nic víc. (03.06.2018)

Rozhodnutím ústřední dvojky pořídit si (řvoucí) dítě do světa, jaký pro ně film vytváří aby fungoval v hrůze a napětí, se toto dílo předemnou naprosto odstřelilo. Ona již úvodní chůze lesem, při které nechají rodiče nejmenší ze svých dětí kráčet bez dozoru za sebou jako poslední, naznačovala, že se zde nebude hrát ani na logiku nejselštějšího rozum. Normálně tyhle nesmysly ve filmech neřeším, ale tady představují klíčové události v ději a jdou naprosto PROTI sofistikovanosti režijního konceptu práce s budováním napětí ze zajímavého nápadu. Bolelo mě snášet hloupost filmu, na který jsem se tak těšil a který mohl (nebo měl) být přesně mým šálkem kávy. (04.10.2018)