Tiché místo

Parádna žánrovka a jedno z najväčších filmových prekvapení za veľmi dlhú dobu. Emocionálne a psychologicky precízna, vzťahmi medzi postavami natoľko vyzretá a pôsobivá, že sa u mňa zaradila pred také progresívne horory ako Get Out či Smrt ve tmě. A Quiet Place funguje ako osobná dráma koncentrovaná na minimum postáv žijúcich v neustálom strachu, bolesti zo straty a nútených potlačovať základné prejavy ľudskosti, a tiež ako drsný survival horor zasadený do zdevastovaného post-apokalyptického sveta. Rešpektuje pravidlá žánru a poteší množstvom napínavých, mrazivých scén. Zároveň však filmu nechýba existenčný presah a psychologická hĺbka, ktorú tvorcovia v hororoch väčšinou radi ignorujú. Dôraz je najmä na hutnej minimalistickej atmosfére a obrazoch plných nervy drásajúceho ticha, ktoré o postavách vypovedajú viac než kvantum nič nehovoriacich dialógov. Herci výborní, Krasinskiho réžia dokonale sústredená. Tak komorne ladený a vnútorne celistvý horor nevidíme veľmi často. Kedy sa podobne atmosférického skvostu konečne dočkáme aj od Shyamalana? (08.05.2018)

Nemám nic proti tomu, když je potřeba udělat určitý "leap of faith" a přijmout u filmu pár nesmyslných premis, aby jeho koncept mohl fungovat. Tím spíš u hororů. Nicméně jak celkový koncept, tak i jeho manifestace v jednotlivých scénách vyžaduje u Quiet Place absolutní nemyšlení publika na úrovni, kdy si nejde vytvořit skutečně pevnou představu o světě. Bylo by zajímavé, kdybych jako divák mohl přemýšlet o tom, jak mohou hrdinové té věčné nástraze hluku uniknout, ale to dělat nemůžu, protože jakákoliv logika je z okna a svět se podle vlastní premisy beztak nechová. Monstra jde ostatně porazit tím prvním způsobem, který by musel každého napadnout, a přitom to nenapadlo doposud zřejmě nikoho na planetě. A vzhledem k tomu, že ten film není ani nějak zvlášť natočený, tak za mě nuda. Špatně propracovaný zajímavý koncept - nic víc. (03.06.2018)

Rozhodnutím ústřední dvojky pořídit si (řvoucí) dítě do světa, jaký pro ně film vytváří aby fungoval v hrůze a napětí, se toto dílo předemnou naprosto odstřelilo. Ona již úvodní chůze lesem, při které nechají rodiče nejmenší ze svých dětí kráčet bez dozoru za sebou jako poslední, naznačovala, že se zde nebude hrát ani na logiku nejselštějšího rozum. Normálně tyhle nesmysly ve filmech neřeším, ale tady představují klíčové události v ději a jdou naprosto PROTI sofistikovanosti režijního konceptu práce s budováním napětí ze zajímavého nápadu. Bolelo mě snášet hloupost filmu, na který jsem se tak těšil a který mohl (nebo měl) být přesně mým šálkem kávy. (04.10.2018)

Tiché místo je především vynikající psychologické drama o ztrátě (někoho blízkého, vlastního hlasu) a nemožnosti dát průchod prožívané bolesti (která ale může být proměněna v sílu, na čemž je zčásti založeno finále). Postavy musí všechny emoce držet v sobě, což akorát prohlubuje trauma. Jejich zdroje a projevy radosti, které by jim ulevily, jsou výrazně omezené. Oddat se hře, na které je založená dnešní společnost (protože nechceme jenom konzumovat, ale zároveň se bavit), znamená riskovat život. V tomto ohledu jde o antitezi dystopie Ready Player One, která ukazuje společnost oddávající se již pouze a jenom hře. K první tragédii dochází kvůli hračce, k další málem dojde při hraní deskové hry (příznačně jde o Monopoly – slast z nakupování si postavy mohou dopřávat pouze touto cestou). Tančit můžou partneři jenom se sluchátky v uších, jinak je použití technologií, na nichž jsme dnes tak závislí, takřka vyloučené… Přestože ve filmu skoro není dialogů, zásluhou znamenitých herců, informací rozesetých v mizanscéně a toho, jak postavy v určitých situacích reagují, po celou dobu chápeme, co hrdinové prožívají a oč jim jde, v čemž spatřuji hlavní výlučnost snímku. Ukazuje, co se již mnozí režiséři během (necelých) sta let zvukové kinematografie odnaučili – jak psychologicky vrstevnatý příběh lze vyprávět beze slov. Díky zaměření na postavy nachází své opodstatnění pomalejší prostřední část, ženino rozhodnutí počít dalšího potomka (zaplnit prázdnotu) i některé lehce sentimentální momenty (které jsou ovšem rušivé pouze při aplikování čistě hororového čtení). Jako horor je Krasinského film stále znamenitě zrežírovaný a skoro nám nedá vydechnout, byť využívá poměrně známých triků a málokdy nabere odvahu být opravdu bez zvuku. Nejen svým obsahem, ale i stylem tak v zásadě potvrzuje, že američtí filmaři mají z máločeho takový strach jako z absolutního ticha. Tiché místo proto není tolik pozoruhodné prací s tichem, jako hladkým propojením základní podmínky pro přežití v daném fikčním světě (nevydávat žádné hlasitější zvuky) s tím, co postavy prožívají. Skutečnost, že film končí v tom nejlepším (aniž by vyvolával pocit, že něco zásadního nebylo vysvětleno), mne přiměla přidat k jasným čtyřem ještě pátou hvězdičku. 90% (24.04.2018)

║Rozpočet $17miliónov║Tržby USA $188,024,361║Tržby Celosvetovo $340,952,971▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $12,654,554║ Tržby za predaj DVD v USA $12,243,532║ Na oko skromný film ale úderný, dá sa povedať že niečo ako Cloverfield. Dokonca by som ho aj do tejto série zaradil, šikol by sa tam. Od Johna Krasinského to je šikovná prácička, dokáže predávať napätie, má to slušnú "tichú" razanciu, miestami dosť hustú atmosféru. /80%/ (05.06.2018)