Tiché místo

Jednoduchý rodinný survival okořeněný jediným zajímavým zpestřením (motiv ticha, jenž ale stejně není využit úplně stoprocentně), který diváka spíš napíná, než straší. A pokud film v prvé půli táhne nahoru právě onen jeden nápad a špičkové řemeslo, v půli druhé to potápí celkové zhloupnutí a porušování vlastních nastavených pravidel. On je totiž trochu problém, když jsou v úvodu představena monstra tak, že jsou citlivá na sebemenší škobrtnutí, ale v naháněcí závěrečné části se pak s jejich citlivostí pracuje, jak se tvůrcům zrovna hodí. Proč třeba ten kluk v jedné z klíčových chvil zahne při zdrhání do kukuřičného pole, nad tím mi také zůstává rozum stát (já jsem sice kukuřičným polem nikdy neběžel, ale předpokládám, že to musí být celkem rámus). A takovýchto momentů jsou v druhé půli kvanta. Monstra jsou bohužel ukazována až příliš často, jejich vzhled mě navíc dost zásadně zklamal. Zaměnitelná CGI příšera, která jako kdyby vypadla z nějaké Marvelovky (takoví ti typičtí mimozemští poskoci hlavních záporáků, aby se superhrdinové měli déle s kým mydlit). Přestože zním kriticky, považuju Tiché místo za nadprůměrný film, hlavně díky tomu kvalitnímu řemeslu a dobrým hereckým výkonům. Z hlediska nějakého hororového zaujetí se u mne nicméně již v době uvedení (duben) jen horko těžko dostává do roční TOP3, takže zkazky o nejlepším hororu posledních let považuju za naprosto přestřelené. (13.05.2018)

Spousta kvalitních nápadů a netradičních situací v ryze autorském soft thrilleru Krasinskiho, který napsal scénář, zahrál si hlavní roli (po boku skutečné/filmové manželky) a taky si vše zrežíroval. Tento tvůrčí i náplní rodinný film má bohužel pár zásadních problémů. První problém je, že se jedná o rodinný film odehrávající se celou stopáž na jedné farmě a z 90 minut se přesně 45 vůbec nic neděje. Dalším je nulová kontinuita v chování postav, kdy úvodních 45 minut školí samy sebe i diváky jak racionálně jednat v tomto specifickém prostředí a všechny tyto poučky jdou v druhé polovině filmu naprosto do háje a postavy jednají v takovém rozporu a iracionálně, že to vyústí až v boiler naprosto nesmyslné sebeobětování v závěru filmu, které podle norem samotného děje nedávalo smysl ani v tom co monstra dokáží rozpoznat a co ne, natož v samotném uvažování postav konec boileru. No a tím nejdůležitějším problémem je neschopnost Krasinskiho, stejně jako drtivé většiny současných hororových režisérů, vytěžit napětí ve scénách, které jsou primárně jen o napětí. Nemluvě o tom, že díky tak skromnému scénáři je schopen divák i díky pohledu na jeden trčící hřebík ve schodech poskládat následující děj od poloviny filmu, takovým způsobem, že být zkoušen u tabule a nic víc nevidět, s horší známkou než trojkou by neodešel. Údajně je ohlášeno pokračování, netuším čím bude chtít zaujmout, když "monstra" dokázaly vyděsit tak maximálně dětské diváky a samy postavy na ně našly recept. Ne, ta rodinka nebyla natolik sympatická a zajímavá aby na ní mohlo stát pokračování. Problémem veškerých současných hororů i po tomto sympatickém pokusu zůstává jediné, najít cokoliv čeho by se divák vůbec mohl bát a natočit to tak aby alespoň minutu děje pociťoval elementární napětí. 60 % (27.05.2018)

Absolutne suhlasim doslova s Pomovym komentarom. Keby bol trosku zmeneny scenar, teda pocatie dietata v case normalneho sveta a trebars o 3 mesiace neskor v znicenom svete, tak by to bolo dokonale a nedaval by som rodicom vinu, ked uz vedeli, v akom tichom svete musia zit. Avsak aj po druhykrat ma to velmi bavilo, napätie nemalo chybu, takze u mna aj tak 4 hviezdicky. (08.10.2018)

Výborný námět. Nevadí ani, že není vysvětleno, jak k "tomu" došlo, nevadí ani pár logických nesrovnalostí, pustíme-li se do hnidopišského rozboru. Vadí jen, že pan Krasinski se několikrát uchýlil k lacinným lekačkám, které mi nejsou příjemné, protože se šíleně leknu, i když vím, že to přijde. :) Jinak je film fakt nápaditý, atmosféra pohlcující, emoce fungující a závěr úsměvně stylový. 8/10 (06.05.2018)

Tiché místo je především vynikající psychologické drama o ztrátě (někoho blízkého, vlastního hlasu) a nemožnosti dát průchod prožívané bolesti (která ale může být proměněna v sílu, na čemž je zčásti založeno finále). Postavy musí všechny emoce držet v sobě, což akorát prohlubuje trauma. Jejich zdroje a projevy radosti, které by jim ulevily, jsou výrazně omezené. Oddat se hře, na které je založená dnešní společnost (protože nechceme jenom konzumovat, ale zároveň se bavit), znamená riskovat život. V tomto ohledu jde o antitezi dystopie Ready Player One, která ukazuje společnost oddávající se již pouze a jenom hře. K první tragédii dochází kvůli hračce, k další málem dojde při hraní deskové hry (příznačně jde o Monopoly – slast z nakupování si postavy mohou dopřávat pouze touto cestou). Tančit můžou partneři jenom se sluchátky v uších, jinak je použití technologií, na nichž jsme dnes tak závislí, takřka vyloučené… Přestože ve filmu skoro není dialogů, zásluhou znamenitých herců, informací rozesetých v mizanscéně a toho, jak postavy v určitých situacích reagují, po celou dobu chápeme, co hrdinové prožívají a oč jim jde, v čemž spatřuji hlavní výlučnost snímku. Ukazuje, co se již mnozí režiséři během (necelých) sta let zvukové kinematografie odnaučili – jak psychologicky vrstevnatý příběh lze vyprávět beze slov. Díky zaměření na postavy nachází své opodstatnění pomalejší prostřední část, ženino rozhodnutí počít dalšího potomka (zaplnit prázdnotu) i některé lehce sentimentální momenty (které jsou ovšem rušivé pouze při aplikování čistě hororového čtení). Jako horor je Krasinského film stále znamenitě zrežírovaný a skoro nám nedá vydechnout, byť využívá poměrně známých triků a málokdy nabere odvahu být opravdu bez zvuku. Nejen svým obsahem, ale i stylem tak v zásadě potvrzuje, že američtí filmaři mají z máločeho takový strach jako z absolutního ticha. Tiché místo proto není tolik pozoruhodné prací s tichem, jako hladkým propojením základní podmínky pro přežití v daném fikčním světě (nevydávat žádné hlasitější zvuky) s tím, co postavy prožívají. Skutečnost, že film končí v tom nejlepším (aniž by vyvolával pocit, že něco zásadního nebylo vysvětleno), mne přiměla přidat k jasným čtyřem ještě pátou hvězdičku. 90% (24.04.2018)