Tiché místo

Tiché místo je především vynikající psychologické drama o ztrátě (někoho blízkého, vlastního hlasu) a nemožnosti dát průchod prožívané bolesti (která ale může být proměněna v sílu, na čemž je zčásti založeno finále). Postavy musí všechny emoce držet v sobě, což akorát prohlubuje trauma. Jejich zdroje a projevy radosti, které by jim ulevily, jsou výrazně omezené. Oddat se hře, na které je založená dnešní společnost (protože nechceme jenom konzumovat, ale zároveň se bavit), znamená riskovat život. V tomto ohledu jde o antitezi dystopie Ready Player One, která ukazuje společnost oddávající se již pouze a jenom hře. K první tragédii dochází kvůli hračce, k další málem dojde při hraní deskové hry (příznačně jde o Monopoly – slast z nakupování si postavy mohou dopřávat pouze touto cestou). Tančit můžou partneři jenom se sluchátky v uších, jinak je použití technologií, na nichž jsme dnes tak závislí, takřka vyloučené… Přestože ve filmu skoro není dialogů, zásluhou znamenitých herců, informací rozesetých v mizanscéně a toho, jak postavy v určitých situacích reagují, po celou dobu chápeme, co hrdinové prožívají a oč jim jde, v čemž spatřuji hlavní výlučnost snímku. Ukazuje, co se již mnozí režiséři během (necelých) sta let zvukové kinematografie odnaučili – jak psychologicky vrstevnatý příběh lze vyprávět beze slov. Díky zaměření na postavy nachází své opodstatnění pomalejší prostřední část, ženino rozhodnutí počít dalšího potomka (zaplnit prázdnotu) i některé lehce sentimentální momenty (které jsou ovšem rušivé pouze při aplikování čistě hororového čtení). Jako horor je Krasinského film stále znamenitě zrežírovaný a skoro nám nedá vydechnout, byť využívá poměrně známých triků a málokdy nabere odvahu být opravdu bez zvuku. Nejen svým obsahem, ale i stylem tak v zásadě potvrzuje, že američtí filmaři mají z máločeho takový strach jako z absolutního ticha. Tiché místo proto není tolik pozoruhodné prací s tichem, jako hladkým propojením základní podmínky pro přežití v daném fikčním světě (nevydávat žádné hlasitější zvuky) s tím, co postavy prožívají. Skutečnost, že film končí v tom nejlepším (aniž by vyvolával pocit, že něco zásadního nebylo vysvětleno), mne přiměla přidat k jasným čtyřem ještě pátou hvězdičku. 90% (24.04.2018)

"Tiché místo" má tak strašně dobře vystavěný svět, tak skvostně vrstvené vyprávění obrazem a tak precizně budované napětí, až si to člověk ani nechce kazit hnidopišskými a cynickými připomínkami. A že by se jich našla řada, v čele s tím, jak sebevražedné je procházet tímto světem se zpovykaným teenagerem na krku. Jenže o to tu jednak nejde a spíše podobné připomínky vykazují defekty v nás samotných než ve filmu. "Tiché místo" možná pokulhává v konkrétních peripetiích, ale jeho síla čerpá z úchvatně důmyslného využití zvuku coby výrazového i dramaturgického prostředku a vynikajícího promyšleného světa i jeho  postupného představování vyprávěním. A právě jako slice-of-life z tohoto unikátního světa je film pohlcující a fascinující. _____ PS: V kině je to k posrání intenzivní i napodruhé. (16.05.2020)

Jak málo stačí ke štěstí. Emily Blunt si pokládá humanistické otázky, John Krasinski zasypává další metry cest pískem, aby odtlumil pohyb své rodiny. Přeživší totiž žijí jen díky tomu, že jsou maximálně potichu, protože predátoří krasavci mají sakra vyvinutý sluch. S civilizací je to tedy zase solidně nahnuté (to, co je načrtnuté, mi na vysvětlenou stačilo) a odolnost člověka s ohledem na potlačení vlastních emocí má zelenou. Tempo je plíživé, ale velmi účinné, práce s tichem (a zvukem – že by nějaká ta filmová cena?) je nesmírně úderná a precizní, herecky je to velmi soustředěné, napínavějšího jsem dlouho nic neviděl (třeba scény okolo due date). Už jenom proto, že postavy musejí vše držet neustále v sobě. To beru jako velkou devízu snímku. Ve finále je to nicméně naprosto průměrný horor/drama, ovšem ozvláštněný a posunutý k výborným číslům díky několika osvěžujícím nápadům, za které moc děkuju. Jen mohli tvůrci někde projevit ještě o něco víc odvahy. Obří tržby rodince (Krasinski & Blunt) přeju, holt je patrné, čeho se užvanění a hluční Američané bojí. (06.05.2018)

Napodruhé (a hlavně se sluchátky, která umí prostorový zvuk) nemám Tichému místu co vytknout. Strhující nápaditá podívaná s perfektní Emily Blunt, které najednou neškodí ani to akční finále, jež se mi v kině příliš nepozdávalo, ani zlověstná hudba, která ty tiché napínavé scény vůbec nijak nenarušuje, naopak z nich dělá boj o život. John Krasinski - režisér má očividně rád Stevena Spielberga a já proti tomu nic nemám. (28.05.2018)

Tagjako... všude opuštěné supermarkety, a ten patlal si nemohl šlohnout bedýnku gumopryže a pro babu do tlamy dusítko z džeztrubky? Pak by se dalo vesele nacvičovat rozmnožovacích technik bez rizika vrhu. On místo toho pískem vysypával kilometry pěšin a následně se, patrně zpitomělý manuální prací, nad Blantkou neošklíbl. To má za to. Jinak výborný film se spoustou inovativních prvků, neodrhnutých nápadů a jedním trapným klišé á la Válka světů. (20.08.2018)