Reklama

Reklama

Pakliže se v přehledové historické publikaci Scandinavian Cinema: A Survey of the Films and Film-makers of Denmark, Finland, Iceland, Norway, and Sweden píše o dějinách finského filmu, je jako jeden z nejzřetelnějších projevů prosazování se místní kinematografie ve světovém kontextu zmíněn právě Kaurismäkiho film Ariel. I když si bratři Kaurismäkiové v té době svou tvorbou už vydobyli jisté renomé především na filmových festivalech, až Akiho snímek Ariel se dostal k širší divácké obci.
Stopovat hnutí distributorů či pohyby vkusu mezinárodního publika je dosti komplikované, a nelze proto jednoznačné říct, proč se „přelomem" v kariéře finského režiséra stal právě příběh horníka, kterého stihnou těžké rány osudu v podobě otcovy sebevraždy a nespravedlivého obvinění ze spáchání zločinu, jež ho přivede do vězení. Svou roli mohla sehrát ta skutečnost, že se Ariel s postupem děje proměňuje v poněkud netradiční vězeňský eskapistický film. V této souvislosti není možná od věci zmínit, že dva roky před Kaurismäkim natočil film o útěku z vězení (Mimo zákon/Down by Law) Kaurismäkiho „spřízněný" režisér Jim Jarmusch.
Kaurismäkiho tvůrčí (hlavně vizuální) styl v mnohém definuje jeho záliba v retro designu, kterou s postmoderní potměšilostí a v jakési ideové koláži zcela ústrojně zapojuje do svých děl. S jiným slavným americkým filmařem Davidem Lynchem sdílí např. zálibu ve starých (zpravidla amerických) autech, která se v jeho filmech objevují dodnes. Jako by se i těmito výrazovými prostředky snažil překlenout prostor mezi dobou, kterou si on i jeho vrstevníci mytizovaně spojují s určitou životní stabilitou a obecnou přehledností uspořádání světa.
Je to možná právě touha horníka Taista, hlavního představitele, překonat vršící se protivenství, co diváky filmu oslovuje a inspiruje. Nemluvě o tom, že s ním mnoho lidí sdílí i jeho potřebu vytyčit si (sice poněkud nekonkrétní) životní cíl. Spění k určitému bodu je pro postavu Kaurismäkiho filmu sice poněkud atypické, nicméně sama iluzivnost snahy dostat se pryč, někam jinam, a neustálé vynucené úkroky ze stanovené cesty nás nenechávají na pochybách, že se díváme na film finského režiséra. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (40)

sochoking 

všechny recenze uživatele

Normálka , kedˇ idete do divočiny , musíte mať so sebou minimálne rambo kudlu , v ktorej rúčke máte sirku , kompas , háčiky na ryby a ja neviem čo ešte , ale kedˇ ste houmles , Kaurismäkiho houmles , tak musíte mať rádio , cigy , ráno kafčo a ako vidím , cadillac ! Toto bol pre mňa najnadupanejší gangsterský film všetkých čias !!! Opäť raz mám chuť žiť ! ()

Faye 

všechny recenze uživatele

Další Kaurismäkiho ztroskotanec.Tentokrát horník, který po uzavření dolů brázdí v darovaném (dárce se zastřelil) a věčně otevřeném kabrioletu studené Finsko aby našel práci. Jenže se nechá při první příležitosti okrást o všechny své úspory a padne na úplné dno. Je totiž odsouzen do vězení za napadení člověka ve kterém poznal zloděje svých peněz. Z vězení lehce uteče, aby se mohl oženil s tou, kterou náhodou potkal před zatčením a ve které poznal tu pravou na celý život. Pro mě obrovské zklamání! Herce/neherce jsem vždy dokázala odpustit a byla jsem nadšena příběhem, který dával naději. Tady mě příběh ani příslib naděje nějak nedokázal oslovit. ()

Reklama

emma53 

všechny recenze uživatele

Opět jeden z těch osobitých, absurdních snímků Akiho, kde vím, že bych ten film zařadila přesně do jeho šuplíku i bez informací, že je to jeho dílo. Přesto mi tady chybělo víc těch humorných situací, jako je třeba ve filmu Najal jsem si vraha. Ale kabriolet a soundtrack neměly chybu. A tak jak to bývá v divadle, trochu mně chybělo jeho stálé herecké/neherecké obsazení, ale byl tam alespoň jeden starý známý, Matti Pellonpää,. Holt, zvyk je železná košile. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Hodně přístupná romance, ve které Kaurismäki opakuje motiv útěku před sociálními poměry, na rozdíl od Calamari Union bez humoru a motiv osudové lásky "na hraně zákona", tentokrát ale bez okouzlující poezie periferie ze Stínů v ráji. Je to prostě pěkná historka vyprávěná tentokrát bez zásadní ironie a s důrazem na plynulost. Asi proto mi tu chybí Kaurismäkiho osobitá drsnost skrytá za zdánlivou nažehlenost - zbývá jen ta (bezesporu roztomilá) ležérní nažehlenost. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Trocha menej humoru ale aj zvláštne-smutných vecí ako som u tohto režiséra zvyknutý. Forma a štýl však zostávajú a tiež momenty, ktoré prekvapia svojou absurdnosťou, hoci ich tu je menej ako obyčajne. Napríklad tá paródia na útek z väzenia, to bolo geniálne. Najviac ľutujem konca, to medové a melodramatické finále sa mi sem moc nehodilo. Slabší nadpriemer. 70/100 ()

Galerie (13)

Zajímavosti (1)

  • Aki Kaurismäki napsal scénář během jediného víkendu. (Cheeker)

Reklama

Reklama