Ariel

Teda, tak parádní Kaurismäki, fakt zážitek. Hrozně vtipný, zároveň napínavý, hrdinové k sežrání, ten suchej až černej humor, to je síla. Hodně mi to zvedlo náladu, kterou jsem měl už tak dobrou. Pro mě určitě jeden z nej Kaurismäkiho filmů, i když si čim dál víc uvědomuju, že u něj nejspíš hodně záleží na rozpoložení, ve kterým film sledujete, takže více shlídnutí každýho jeho filmu je doporučeníhodný. Času škoda nebude, protože je to opravdu génius. (15.03.2010)

Nemám moc ráda Kaurismäkiho filmy, v nichž jsou prvky krimi či thrilleru, byť jsou oba žánry zparodovány. V Arielu potěšil a úsměv na tváři vyloudil alespoň Matti Pellonpää, který vyskočil z herecké škatulky s nápisem "nesmělý outsider" rovnou do vězení. A v roli protřelého, zkušeného kriminálníka, jenž zosnuje spolu s jedním kumpánem útěk z vězeňské cely, rozhodně nezklamal. (15.02.2009)

Kdybych chtěl být hnusně patetický, napíšu něco v tom smyslu, že neznám režiséra, který by svým filmovým dílem složil lepší hold lidské obyčejnosti (nebo snad lépe obyčejnému člověku), než Aki Kaurismäki, nebo něco v tom smyslu... A přitom ten hold neskládá úplně vážně, ale s tragikomickou nadsázkou. Už hodně dlouho se chystám zopáknout si podstatnou část jeho filmografie a konečně nastal čas. Začínám Arielem, kterým se prý poprvé proslavil a který už celý stoprocentně jede v nezaměnitelném režisérově stylu. Hlavní hrdina je typický Kaurismäkiho smolař, semletý mašinérií společenského systému a souhrou nešťastných okolností, který přesto stojí pořád zpříma, pod bičem osudu se nehrbí a z jeho ran si viditelně nic nedělá, nefňuká, nekňourá, nestěžuje si, snáší je mlčenlivě, stoicky a s hrdostí. Chce se živit poctivě, dělnicky, ale když mu to nebylo umožněno, zařídí se po svém. Z celého filmu se mi nejvíc líbí, jak Taisto ve vězeňské dílně tajně vysoustruží ocelový zásnubní prsten pro svou milou - typický (a nádherný) příklad Kaurismäkiho svérázné poetiky obyčejnosti. Silné čtyři. (10.02.2015)

Trocha menej humoru ale aj zvláštne-smutných vecí ako som u tohto režiséra zvyknutý. Forma a štýl však zostávajú a tiež momenty, ktoré prekvapia svojou absurdnosťou, hoci ich tu je menej ako obyčajne. Napríklad tá paródia na útek z väzenia, to bolo geniálne. Najviac ľutujem konca, to medové a melodramatické finále sa mi sem moc nehodilo. Slabší nadpriemer. 70/100 (25.03.2019)

ocenenia : MFF Moskva 1989 - Najlepší herec (Turo Pajala), Cena FIPRESCI ◘◘◘◘ vynikajúce skĺbenie sociálnej drámy, krimifilmu, k tomu štipka seversky odmeranej romantiky, melanchólie a skepticizmu, + celé okorenené nenapodobiteľným fínskym (alebo "kaurismäkiovským" ? :) strohým ale o to vtipnejším čiernym humorom.... priamy ťah na bránu, bez akýchkoľvek zbytočných kľučiek, umeleckých eskapád a slov.... vrelo odporúčam ;) .... a užívateľ "sochoking" má veľmi výstižný komentár ;) na mňa celý film, napriek útrapám, ktorými postavy prechádzajú, zapôsobil rovnako pozitívne a "životabudičsky" :) (08.01.2011)