Ameriko, Ameriko

Moc hezky udělaná životopisná sága Elii Kazana. Ve filmu se kromě části životního příběhu slavného amerického režiséra dozvíme něco i o historii turecko-arménsko-řeckých vztahů. První půlhodina je trochu pomalejšího tempa, ale později se film rozjede a zbylé dvě hodiny se divák nenudí. Cestu mladého chlapce, který neměl kromě přitažlivého vzhledu vůbec nic, z malé turecké vesničky do Konstantinopole a pak až za oceán, do vysněné Ameriky, si nenechte ujít. (10.06.2020)

„Don’t trust me. For your happiness, don’t trust me! I can’t do different.“ Příběh popisuje velkou životní cestu hlavního hrdiny, který přes řadu podvodů a úskoků nakonec krkolomně dosahuje kýženého cíle. Člověk si nevybírá, kde se narodí, ale pokud je zde cesta, jak to změnit, měl by se o to pokusit a věnovat tomu veškeré úsilí. Filmu je vytýkána příliš dlouhá stopáž, patří mezi Kazanovy méně divácky úspěšné a poněkud hůře stravitelnější filmy. Můj názor je takový, že se autor nechal do jisté míry strhnout osobní tématikou a jeho cílem nebylo vytvořit a priori snímek, který bude úspěšný a vydělá hodně peněz. Chtěl podat svědectví, popsat svůj osobní příběh, strasti svého života, zakonzervovat historii. A to se mu povedlo, bez ohledu na ohlasy diváků. (12.11.2013)

Kazan to dost hrubě přepálil s délkou a to zejména díky vlastní přemrštěné iniciativě, které se sice nelze moc divit, ovšem i tak je zde „o hodně více stopáže, než se dá ustát“ notně na škodu. Sugestivní je spíše první polovina, která svým až dokumentaristickým ztvárněním předkládá obraz života podobný Žalozpěvu stezky i když ani zdaleka nedosahuje jeho feelingu. Popravdě nechápu, zda k získání ocenění za výpravu tehdy stačilo vyjet do „vzdáleného evropského státu“ a natočit trochu panoramat. I když je v závěru racionální vystřízlivění vzhledem k předcházejícím minutám poměrně solidní, nemůže se film zbavit nánosu patosu, který se kupil po devadesát procent projekce. Mé veskrze nadprůměrné hodnocení je tak spíše za vykreslení dobových poměrů a solidní psychologii, která nemá oporu v hereckém osazenstvu, což zase na stranu druhou vzbuzuje dojem autenticity (hlavní představitel se neuvěřitelně snaží napodobovat Jamese Deana a jeho fyzická podoba mu v tom notně pomáhá). A ty emocionálně vypjaté scény snímané z křivých úhlů už mi u Kazana vážně lezou krkem. (05.04.2005)

Winston Churchill svojho času vyhlásil, že veľké štáty sa správajú ako gangstri a malé ako prostitútky. Veľké štáty v záujme svojich veľmocenských ambícií páchajú veľké svinstvá a ešte aj zakazujú o nich malým štátom hovoriť. Turecko je žiarivým príkladom štátu, ktorý spáchal genocídu na Arménoch a dodnes zakazuje o nej hovoriť. Najnovšie sa tlačí do Sýrie, Kurdov označuje za teroristov, a kto by chcel ich "operáciu" nazvať inváziou alebo agresiou, nech počíta s tým, že pustí do Európy milióny migrantov. Kazan prežil turecký útlak a v tomto filme chce ho vykresliť podľa vlastných skúseností. Nemožno mu zazlievať, že dáva do filmu toľko emócií, ani že to prehnal s jeho dĺžkou. Ale tiež nemožno zazlievať divákom, akým som aj ja, že jeho filmu nedajú plný počet hviezdičiek, aj keď ide o kvalitný film. (20.10.2019)

21. Zlatý Glóbus za rok 1963 - cena (2) - *Nejlepší režie - Elia Kazan, *Objev roku (herec) - Stathis Giallelis + nominace (6) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herec (drama) - Stathis Giallelis, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Linda Marsh, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Paul Mann, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Gregory Rozakis, Nejlepší film (podporující porozumění) - Elia Kazan (11.01.2009)