September
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Carlo Di PalmaHrají:
Denholm Elliott, Dianne Wiest, Mia Farrow, Sam Waterston, Jack Warden, Rosemary Murphy, Elaine Stritch, Ira WheelerVOD (1)
Obsahy(1)
Mladá fotografka Lane tráví konec léta ve venkovském rodinném domu ve Vermontu. Sem za ní dochází její nápadník, ovdovělý učitel francouzštiny Howard, stejně jako soused Peter, který se pokouší napsat román o otci. Na návštěvu k ní přijíždí blízká přítelkyně Stefanie a Lanina matka, bývalá herečka Diana Frazierová, se svým společníkem penzionovaným fyzikem Lloydem. V průběhu jednoho večera, kdy za okny domu vypukne prudká bouře, vyplývají mezi účastněnými na povrch skryté vztahy, jejich touhy a traumata zasetá někdy v minulosti... Scenárista a režisér Woody Allen se v komorně laděném příběhu, který se poněkud vymyká z jeho tvorby, soustředil na působivé psychologické vykreslení postav a vzdal hold svému vzoru Antonu Pavloviči Čechovovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (70)
Dalsia Woodyho vztahova pitva s vybornou Miou Farrow. ()
Jako kdyby se nějaký začátečník snažil napodobit Woodyho Allena. Základní myšlenka je obsažena už v názvu. Všichni představitelé už prožili jaro i léto, začíná u nich podzim, neboli příprava na smrt. Nikdo z nich si nechce připustit, že nenapíše knihu, nebude fotografovat, hrát veliké role, jen o tom mluví mluví a mluví, vzpomínají na jaro a léto, a chtěli by je vrátit zpátky. Nehledě na tu thrillerovou zápletku okopírovanou od Hitchcocka (Marnie). Vůbec celé je to spíše náčrt, skica, a pokud to mělo spatřit světlo světa, tak raději na nějaké off-broadway scéně. Jako film nedomrlé a Allen už to zpracoval mockrát daleko lépe. ()
V době premiéry na mě zapůsobilo hrozně intenzivně, živě si vybavuju ten dojem, že takovýhle nářez jsem v kině ještě nezažil, ale po novém zhlédnutí skoro o čtvrtstoletí později marně dumám proč. Že by to ve mně tenkrát zahrálo na strunu nějakého protirodičovského traumatu, které jsem od té doby úspěšně zakutal do nejhlubších vrstev podvědomí, případně z něj vyrost? Nebo to bylo tím, že to nejspíš byl první dospělý vážný film, který jsem kdy viděl? Vzpomínám si na silný pocit vystižené atmosféry skutečného i metaforického konce léta (doba, jejíž melancholii jsem miloval a miluju), ale dneska už tam moc necítím ani to. Leč pořád je tam pro mě dostatek jakéhosi těžko uchopitelného tajemství, mezilidské chemie (nejen té milostné) i potěšení z hereckých výkonů (Miu Farrow tentokrát v mých očích strká do kapsy Dianne Wiest) a z nenápadného prosakování nevyřčených kapitol příběhu mezi řádky, aby to stačilo na poctivé ***. ()
Dlho som váhal medzi tromi a štyrmi. Predsa len, je to slabší Allenov kúsok, ale napriek tomu, že dej sa celý odohráva v jednej chatke ma to celé bavilo, nenudil som sa ani chvíľu. Hlavne vďaka tradične zaujímavým dialógom a atmosfére, ktorú vie na takomto malom priestore Woody vytvoriť. 7/10 ()
Další Woodyho Interiéry, ale tentokrát jsem už minimálně od půlky chtěl z tohohle klaustrofóbního baráku pryč. Ty charaktery mi vadily, hlavně matka píča a Sam Waterston slizák. Mělo to jeden fakt silnej moment, taková ta sešlost všech zúčastněných ke konci v obviňovacim salónku. (65%) ()
Zvlastni shoda okolnosti, ze beru Allenovy filmy od zacatku a zrovna tenhle mi vyjde na konec leta, cili presne obdobi, kdy se film odehrava (nikoliv v zari, jak by se mohlo zdat :) Je trochu stylem podobny Interierum, ale rozhodne neni tak moc depresivni, spis hodne zadumany. Rozhodne zajimavy zpracovanim...dlouhe sceny bez strihu, cely film natocen v hnedem, jakoby podzmnim odstinu, pouze v interieru jednoho domu a Mia Farrow oblecena jak "utecenec z Polska" (jak trefne poznamenala jeji filmova starnouci matka, kterou hraje vyborne Elaine Stritch). Takove male komorni drama nekolika postav, ktere jsou vpodstate cizi (dokonce i matka s dcerou nemohou snad byt povahove rozdilnejsi) ale v tom dome mezi nimi vyvstavaji problemy minulosti i citova deprivace a nejistota z budoucnosti. Misty mi prislo tempo trochu nudne, ale o to vic jsem mel husi kuzi ve chvili kdy Mia prozradila o matce dlouho nevyrcene tajemstvi. Jako pokus a zmena to od Allena neni spatne, ale komorni drama mi od nej moc nesedi. ()
Škoda, že se Září pořádně rozjede až ve své druhé polovině. Tam se teprve ukáže um jednotlivých herců, v čele asi s mou oblíbenou Miou Farrow. Jinak spíš takovej průměrnej film, kde se hodně mluví, hraje do toho tradiční "Woodyho" hudba a dějou se tam tak nějak "očekávaný" věci. Allen umí líp, ale v rámci žánru to je pořád dobrej kousek. ()
Nemohu si pomoci, Září vůbec nepůsobí jako špatný Allenův film, dle mého názoru je to jiný Allen než jsme zvyklí, je obyčejný a nenucený v zobrazování lidských osudů. * Dům, který obývá mnoho zvláštních bytostí, kteří zápasí s láskou, nadějí a vírou, nemohou přijít na to, co chtějí v životě dokázat a ubližují si vzájemně propojenými city a přemírou slov. V září se má vše změnit, prožívají svoje léto citů a různých jiných vzplanutí mezi sebou navzájem. Je důležité tyto city popsat nebo je v sobě zabít, aby se nedostaly na světlo? Můžeme změnit život tím, že před ním budeme stále utíkat? Na to hledá odpověď Woody Allen a diváci smějí hledat s ním. Já je hledal a našel. Bylo to pro mne důležité, děkuji. ()
Slovenský názov - September (Markíza) ()
Zatímco komedie Allenovi šly hned od počátku, dramata nebo aspoń nekomediální žanry si Allen musel natrénovat. Září z roku 1987 má dobré obsazení (Denholm Elliot, Mia Farrow, Dianne West), ale dialogy prostě nevyznějí, postavy mi tentokrát nepřipadaly blízké, film si znovu nepustím. Kdo si Allena zapsal do kategorie bavičů, určitě tenkrát z kina vycházel hodně zmatený - vážný, intimní,poměrně depresivní fim, beze stopy humoru nebo odlehčení. Ještě, že Allen vyprodukuje jeden film do roka, takže si člověk může vybrat.. ()
Před drahně lety na mě Září dost silně zapůsobilo. Vzpomínky vybledly a tak jsem se chtěl přesvědčit čím to tenkrát bylo a jestli to nebyl nějaký můj emocionální výkyv. Nebyl. Tenhle podceňovaný komorní snímek mě znovu pohltil a především díky skvělé Mie Farrow i dojal, což u leckterého obdivovanějšího Allenova filmu často postrádám. Ono se tu opravdu zdánlivě nic moc neděje, ale ta citová drobnokresba, skoro divadelně úsporné aranžmá a precizní herectví jsou hrozně vtahující. Podobně laděné Interiéry mě zdaleka tak nezasáhly. Allenovský humor tady zůstal úplně opomenutý, jeho typické vztahové rošády naopak stojí v popředí, ale mají jiný, jaksi osobnější ráz. Je příjemné zjistit, že hodnota něčeho, co se mi kdysi líbilo, přetrvala. Hřejivě posmutnělý film. 90% ()
Woody je nejlepší,když je sám sebou,a ne když se pokouší okatě variovat své intelektuální vzory.Tahle bergmanovská záležitost je kvalitně natočená i zahraná,ale jen těžko může někoho výrazněji zaujmout. ()
K Allenově tvorbě mám dost rezervovaný vztah a tento film na tom nic nemění. Najdou se tu sice docela silné momenty (např. scéna, kdy Diane mluví s "duchem" svého manžela), ale jako celek to působí dost průměrným dojmem. ()
Ukecaná oddychovka, v ktorej Woody vytlačil z hercov nukaný potenciál. Nič viac, nič menej. ()
Léto končí, hosté balí kufry a odjíždí do Pítěru nebo kam, v sadu už kácí nový majitel. Hodně melancholie, hodně Čechova, hodně Bergmana, Allen je přítomen hlavně skrze svoje (vynikající) herečky. Nijak originální, ale velmi dobrý film. ()
september sa mi páči. je plný emócií a života, ku ktorému neodmyslitelne patria dilemy, bolesti, smútok, sklamanie... ()
Čechovovo-Williamsovsky-Allenovská komorná psychologická dráma o tých najúprimnejších životných reáliách, o intímnych vnútorných pocitoch viny, lásky, trestu, nádeje, ktorú pociťuje snáď každý. Brilantne napísané, bravúrne zahrané (hlavne od Mii Farrow, Allenovej múzy). Pokiaľ dokážete naplno precítiť spomínané pocity, dokážete doceniť komornosť príbehu, nájsť v ňom kus seba, tak nemôžete byť nespokojní. ()
Září je Woodyho nejhorší film široko daleko, ačkoliv má pouhopouhou hodinku dvacet, stačí být dost nudný a nezajímavý. Woodyho filmy i jeho mám vesměs velmi rád, ale tato interiérová konverzačka mi moc nesedla a stále mi připadala vytvořená jakoby nasílu. Přesto se však dá dokoukat, to zase jo. ()
Z druhej Woodyho drámy som mal lepší pocit ako z Interiérov. Už to nie je až tak prehnane dramatické, skôr by som povedal, že sa tu takmer nič nedeje. Herecké výkony a réžia sú vskutku dobré, ale filmík je príliš obyčajný na to, aby si odo mňa zaslúžil hviezdičku naviac. Len som rád, že sa tu až tak nasilu nebuduje pochmúrna atmosféra ako v Interiéroch a záver naopak pôsobí až pohodovým dojmom. ()
Související novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)
Upraveno v říjnu 2020. Září je večírkem s terapeutickým záměrem a řachandou úzkostí a osamělostí lidských niter. Klaun použil za výchozí místo Čechovova Strýčka Váňu a Bergmanovu rozervanost vnitřních krajin i dosud nepřekonané bariéry tíživých traumat vzájemných vztahů. Klaunův nezdvořilý nepokoj duše výstižně používá pojmenování filmového výtvoru za symbol urovnání emočních výkřiku, neboť všechny zoufalé naděje vnitřních světů, uvolněné letním opojením života, jsou k rozumu přivedeny neodbytnou neústupností obyčejů každodenních životních starostí. Prostředí a ideovou nevyhnutelnost podpírají barvy a interiérové sladění. Nenadále odhalené tajemství, dosud nevyslovované a pečlivě skrývané, se tak stává rozkladným prvkem všech nepatřičných nadějí duše po nesmrtelné velikosti života a účastníci řachandy se postupně vrací nazpět do bolestí a úzkostí svých vnitřních krajin, zjizvených zkušenostmi a strachem z osamělosti a nenaplněnosti. Klaun je sice obdařen empatií s pochmurnými stavy utrápených životů, ale ve své zlomyslnosti jim ponechává jen iluzi možného osvobození a chvilkové poblouznění, po němž měsíc září opět vše navrátí do původních tvarů a chutí. Uvědomění tu není novým krokem vpřed, ale spíše návratem do důvěrně známé osamělosti. Hostitelkou večírku úzkostných vnitřních světů je Lane (zajímavá Mia Farrow), úzkostí nejpostiženější žena. Dávné životní trauma se stalo nepřiznaným tajemstvím, ovládá její vůli i schopnost nalezení osobního štěstí. Beznaděj je omračující i pro uchopení seberealizace. Klaun se usmívá v síti neopětovaných hlubokých náklonností. Hlavní mužskou postavou je Peter (velmi zajímavý Sam Waterston), zaměstnanec reklamní agentury se smělým plánem spisovatelské seberealizace. Vlastní zkušenost učinilo jeho nitro zranitelným, svádí a je sváděn, uvěří a je vláčen. Svědomí se pokorně vrací do neuspokojivého, ale jemu důvěrně známého světa. Důležitou postavou je Stephanie (pozoruhodná Dianne Wiest), nejlepší kamarádka Lane s vlastní úzkostí a nenaplněnosti ve svazku manželském. Vzpomínka na opojné chvilky romantické neodolatelnosti života se tak nechává strhnout vzplaním životního žáru, přesto je kouzlo narušeno palčivým pocitem vlastní viny. Významnou postavou je Diane (dobrá Elaine Stritch), matka Lane a herečka v podzimu vlastního života. Nenechává se strhnout do labyrintu pochybností a všechny své životní omyly vynahrazuje dychtivou žádostivostí a bezstarostnou živočišností. Z dalších rolí: Dianin současný manžel, nadšený z jejího temperamentu živelnosti, a fyzik v důchodu Lloyd (Jack Warden), ovdovělý profesor francouzštiny, marně toužící po svém opětovném naplnění a intimní péči o ztrápenou duši, Howard (Denholm Elliott), o nabízený venkovský dům zajímající se manželé Rainesovy (Ira Wheeler a Jane Cecil), či realitní agentka, paní Mason (Rosemary Murphy). Film Září je koncertní přehlídkou úzkostí jednotlivých lidských krajin. Klaun se svou vrozenou zlomyslností rozprostřel plášť s pavučinou tužeb a odmítání, zachvívá nitra oparem nadějí a vzájemných střetů, kdy konečné uvolnění nepřináší prozření, ale pokorný návrat z útěku a chvilkového povznesení do všednosti osamělých životů. Pozoruhodné klaunovy hrátky. () (méně) (více)