Tvář

Upřímně, ta touha smát se chybám vlastního národa a zároveň si nad jeho neduhy hořce zabrečet, zanadávat, a pak to všechno spláchnout - dle vkusu - pivem, slivovicí nebo zubrowkou, je něco, co máme s Poláky společné. Malgorzata Szumowska se krutě i laskavě vrhá do polské kotliny, v níž si podává jednu lidskou neřest za druhou. V jedné polské vesnici se při stavbě ještě většího Ježíše, než ční nad Riem, těžce zraní Jacek - místní metalista, jenž se tím pádem stanem prvním Polákem s novým obličejem. Operace se sice zdaří, je však jasné, že už nikdy žádným krasavcem nebudem. Což on nese hrdě a statečně, do té doby, než mu jeho okolí nastaví drsné zrcadlo. Jackův život je tak rázem topen v lidské malosti, omezenosti a povrchnosti. Pan farář přestává zvládat vykládat Bibli a poskytovat uvědomělé rady a Ježíš hledí špatným směrem. Szumowská však nekritizuje, nechává diváky se smát, zoufat a poznávat ve filmu svoje vlastní chyby i životy. Ať už jsme z malé vesnice nebo velkoměsta... Až dokumentární záběry nechávají vyniknout geniálním maličkostem, z nichž je celá zpráva snímku seskládána, a výborné herecké výkony všech představitelů jim dodávají jasnou linii. Nechápu, jak se Malgorzatě povedlo všechno takto skvěle vybalancovat, každopádně si za to zaslouží obrovský obdiv. (23.09.2018)

Stať sa to môže každému. V hocijakej dedine. A ľudia budú možno reagovať presne takto. A medzi idiotmi sa vždy objaví aj nejaká "sestra", ktorá má srdce na správnom mieste. Pani Małgorzata sa viac venovala ľuďom ako samotnému Jacekovi ... nevadí. Na komédiu tam bolo pomenej humoru, no a na drámu to mohlo ísť viac do hĺbky. Muzika slušná. 3,5* (02.10.2018)

„Muslim, Žid a Afroameričan skočí z mrakodrapu. Kdo vyhraje?“ - „Kdo?“ - „Přece společnost!“ Kupříkladu ta polská, plná tolerance, pokroku, liberálních myšlenek a neznající pokrytectví! Tvář je satira, která umí vyvolat hořký smích stejně jako mrazení a zhnusení z lidí. Ale ve výsledku je jedno, jestli se vám chce nejvíc zvracet z matky, snoubenky či potenciální tchyně, protože s výjimkou sestry a dědy vám nebude dobře z žádné postavy. Režisérka Szumowska trefně poukazuje na nepěkné vlastnosti polské společnosti a nabízí řadu silných i groteskních scén (vedou pasáže nákupu a exorcismu). Co bych filmu naopak vytkl, byla technická stránka. To, co dle mého názoru fungovalo např. ve snímku Slepý muž, který nikdy neviděl Titanic, tedy záměrné rozostřování obrazu kvůli navozování větší divácké autenticity, pro mě minimálně do nehody působilo dost rušivě, a těžko se mi na to zvykalo po celý film. Zároveň je škoda, že sice poslední záběr hořce pobavil, ale konec jako takový malinko vyšuměl do ztracena. Jinak spokojenost, dám solidní 4*. (29.12.2023)

Přiznám se, že jsem se na tento film hodně těšil. Polská kinematografie vládne Evropou a z tohoto příběhu jsem cítil přesně ten cynický, černý, ale svým způsobem i jaksi laskavý humor, který je absurdní, ale zároveň ze života. Něco, co mi je z českých komedií dřívějších let vlastní, ale dneska se s tím už prakticky nesetkávám. A tahle atmosféra ve filmu opravdu byla. Jen škoda, že celý ten absurdní nádech byl pojat více vážně, než s humorem. Humor by byl, ale je tak moc suchý, že na něj divák nepřijde okamžitě. Tvář je ale určitě hodně zajímavý film a za shlédnutí rozhodně stojí. (04.12.2018)

V Ryju de Dziuranero stavějí garby widelcowe sochu obrkudlanky, s níž chtějí trumfnout i tu téměř stejnojmennou brazilskou prdel. Při této modlolibé činnosti přijde sympatický klerometalista o xicht a následuje štiplavý, nakysle žluklý popis tváře současných polských vidlí, kde bramborovice teče proudem, faráři si při zpovědích lačně osahávají Ducha svatého a kde je kvůli staletím příbuzenského křížení, tu a tam zpestřeného nějakým tím roztomilým hospodářským zvířátkem, největší mozkovou kapacitou cigánský kopáč Dezider. Popis plný bigotní malosti, pokrytectví, šosáctví, lopatismu a vítězství víry nad rozumem. A to je na stát, kde si i pro potracení týden mrtvého zárodku musíte zaplavat do Baltu, nebo pojít, a kde na vás v případě fyzické či psychické odchylky od katolické matrice bez váhání zavolají exorcistu, vcelku odvážná freska, při níž však vaše hemoroidy opět trochu doplácejí na plíživou rozvleklost. Na tomto místě však musím konstatovat, že i pro erudovaného kritika mého formátu je velice dificilní narativně takovýto konotativně inkonzistentní, teologicko – letorální kompilát uchopit, jakž ostatně i cokoliv jiného, když byl ještě před pár hodinami namrdaný jak sysel z cieszynskiego desetiprocentního zabijáka obrů, piva s denaturákem, které více než decentně popíjel při nočním koncertu vážné hudby v Kině na Granicy . Takže to mohlo být klidně i na čtyři, co já teď, kurwa, vím. No i tak ma szanowna pani Małgorzata jaja i nawet się nie boi Metalike do ścieżki dźwiękowej wpierdolicz. (03.05.2018)