Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Willy Kufalt
    ****

    Pred 50 rokmi ešte sci-fi, vďaka pokroku vedy a techniky dnes už prekvapivá skutočná udalosť... Na tomto filme s neštandardnou témou identity človeka s transplatovanou tvárou ma v prvom rade zaujalo odľhačené, priam tragikomické spracovanie. Tak pôsobí nechcene trochu aj samotný život Jaceka, ktorý na seba upútava väčšiu pozornosť až svojou osudovou nehodou a neskôr ho v období biedy živí reklama postavená na tejto jeho sláve. Tvár svojim spôsobom nielen otvorene kritizuje niektoré oblasti spoločnosti, ale popri kontroverznej téme ešte stačí šokovať aj veľmi odvážnym čiernym humorom (pes pobehujúci po hroboch, babička v akcii s muchalupkou pri truhle s mrtvolou). Celkovo ale vo mne vyvolával film skôr len trpké úsmevy, možno až ľútosť, keď Jacekova snúbenica odmietla po jeho transplantácii naplánovanú svadbu a ako pravá ruka sa ukázala (aj na úkor svojho manželstva) sestra. Silný náboženský kontext priniesol zaujímavý kontrast v rámci hudobnej stránky (spievané modlitby a vianočná omša v protiklade k Jacekovmu obľúbenému metalu či diskotékového techna) a obohatil príbeh o dôležitú postavu farára, dodávajúcu filmu ďalší osobitý rozmer v postoji k hlavnému hrdinovi a ostatným, avšak v momente šialeného ,,prebúdzania diabla v tele" na mňa pôsobil ten všade prítomný čierny humor trochu prehrane. Rozhodne ale ide o pozoruhodnú snímku súčasnej poľskej filmovej scény, s témou zo súčasnosti a spracovaním zaujímavým po všetkých stránkach (vrátane kamery). (70%) [Kino Úsmev, Košice - Be2Can](29.9.2018)

  • NinonL
    *****

    Pokrytectví mnoha katolíků, včetně kněžích, a mnoha vesničanů. Myslím si, že obecně, nejen v Polsku. Město je přece jen anonymní a lidé si tolik nevšímají odlišnosti jiných. Na vesnici vidí každý každému do talíře a mohou se naplno projevit vlastnosti jako závist, nenávist a pokrytectví. Hlavně se všichni společně setkávat každou neděli v kostele, včetně velebného pana, že ano. Tento film odpovídá mým zkušenostem s podobnými situacemi, proto hodnotím maximem. Za odvahu autorů.(14.3.2020)

  • verbal
    ***

    V Ryju de Dziuranero stavějí garby widelcowe sochu obrkudlanky, s níž chtějí trumfnout i tu téměř stejnojmennou brazilskou prdel. Při této modlolibé činnosti přijde sympatický klerometalista o xicht a následuje štiplavý, nakysle žluklý popis tváře současných polských vidlí, kde bramborovice teče proudem, faráři si při zpovědích lačně osahávají Ducha svatého a kde je kvůli staletím příbuzenského křížení, tu a tam zpestřeného nějakým tím roztomilým hospodářským zvířátkem, největší mozkovou kapacitou cigánský kopáč Dezider. Popis plný bigotní malosti, pokrytectví, šosáctví, lopatismu a vítězství víry nad rozumem. A to je na stát, kde si i pro potracení týden mrtvého zárodku musíte zaplavat do Baltu, nebo pojít, a kde na vás v případě fyzické či psychické odchylky od katolické matrice bez váhání zavolají exorcistu, vcelku odvážná freska, při níž však vaše hemoroidy opět trochu doplácejí na plíživou rozvleklost. Na tomto místě však musím konstatovat, že i pro erudovaného kritika mého formátu je velice dificilní narativně takovýto konotativně inkonzistentní, teologicko – letorální kompilát uchopit, jakž ostatně i cokoliv jiného, když byl ještě před pár hodinami namrdaný jak sysel z cieszynskiego desetiprocentního zabijáka obrů, piva s denaturákem, které více než decentně popíjel při nočním koncertu vážné hudby v Kině na Granicy . Takže to mohlo být klidně i na čtyři, co já teď, kurwa, vím. No i tak ma szanowna pani Małgorzata jaja i nawet się nie boi Metalike do ścieżki dźwiękowej wpierdolicz.(3.5.2018)

  • malylada
    ****

    Tvář se můžou jevit jako Divoké včely po Polsku. Taktéž se vykresluje zapadákov tamějšího kraje, ale mnohem emotivnějším a zmáklejším způsobem. Vlastně to není ani tak o hlavním hrdinovi, kterému se změní osud po tragické nehodě a transplantaci obličeje, ale je spíš pojítkem k vykreslení burákova a povah lidí. Chytlavé dialogy svádí k funkčnímu a jednoduchému humoru, který doplňuje ještě lepší hudba. Nakonec se celý děj překlopí až do tragikomické fresky, která má v určitých momentech působivou sílu. Škoda, že závěr je uťat zbytečně brzy, stylem střih, titulky, nazdar a postrádá hlubší vyvrcholení. Nicméně Poláci opět ukazují, že jsou momentálně ve filmovém průmyslu někde jinde než my…….8/10(26.9.2018)

  • JFL
    ***

    V rámci Polska a tamních tendencí na přepisování historie a snah o uzákonění jediného správného pohledu na domnělou polskou idylu představuje "Tvář" zajisté ambiciózní, odvážný a potřebný projekt. Na druhou stranu si ale přiznejme, že stranou stylových fines to nepřináší zrovna nic objevně obrazoboreckého či podvratného. "Tvář" navzdory řadě podnětných prvků neobsahuje nic co by vyloženě ťalo do jádra společnosti, spíš je to takové zasmušilejší a metalem proložené "Slunce, seno, jahody". Nespočívá ono nadšené přijetí kritikou náhodou v tom, že v dnešní době už člověk ve festivalovém mainstreamu je spíš zvyklý vídat emancipační příběhy, kde hrdinové vzkvétají navzdory svému okolí, než prostě filmy, které by ukazovaly obyčejné lidi jako burany a křupany?(4.10.2018)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 23. února 2018 na filmovém festivalu v Berlíně. (Stoka)