Hlavní hrdina
Tváře – maloměstský podivín a excentrik Jacek – miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje.
Tvář je odpoutaná, nekonvenční bajka o vnitřní síle a kráse, která virtuózně kloubí realismus, fantazijní prvky a černý humor.
Szumowska záměrně pracuje s rozvolněnou strukturou, jejíž nevyzpytatelnost ještě umocňuje rafinovanými hrátkami s ostřením. Výsledkem je nekompromisní, ale zároveň mimořádně zábavná studie krize identity, která umně přepíná z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře.
(Film Europe)
V kinech
od:
malylada
Tvář se můžou jevit jako Divoké včely po Polsku. Taktéž se vykresluje zapadákov tamějšího kraje, ale mnohem emotivnějším a zmáklejším způsobem. Vlastně to není ani tak o hlavním hrdinovi, kterému se změní osud po tragické nehodě a transplantaci obličeje, ale je spíš pojítkem k vykreslení burákova a povah lidí. Chytlavé dialogy svádí k funkčnímu a jednoduchému humoru, který doplňuje ještě lepší hudba. Nakonec se celý děj překlopí až do tragikomické fresky, která má v určitých momentech působivou sílu. Škoda, že závěr je uťat zbytečně brzy, stylem střih, titulky, nazdar a postrádá hlubší vyvrcholení. Nicméně Poláci opět ukazují, že jsou momentálně ve filmovém průmyslu někde jinde než my…….8/10(26.9.2018)
Vodnářka
Upřímně, ta touha smát se chybám vlastního národa a zároveň si nad jeho neduhy hořce zabrečet, zanadávat, a pak to všechno spláchnout - dle vkusu - pivem, slivovicí nebo zubrowkou, je něco, co máme s Poláky společné. Malgorzata Szumowska se krutě i laskavě vrhá do polské kotliny, v níž si podává jednu lidskou neřest za druhou. V jedné polské vesnici se při stavbě ještě většího Ježíše, než ční nad Riem, těžce zraní Jacek - místní metalista, jenž se tím pádem stanem prvním Polákem s novým obličejem. Operace se sice zdaří, je však jasné, že už nikdy žádným krasavcem nebudem. Což on nese hrdě a statečně, do té doby, než mu jeho okolí nastaví drsné zrcadlo. Jackův život je tak rázem topen v lidské malosti, omezenosti a povrchnosti. Pan farář přestává zvládat vykládat Bibli a poskytovat uvědomělé rady a Ježíš hledí špatným směrem. Szumowská však nekritizuje, nechává diváky se smát, zoufat a poznávat ve filmu svoje vlastní chyby i životy. Ať už jsme z malé vesnice nebo velkoměsta... Až dokumentární záběry nechávají vyniknout geniálním maličkostem, z nichž je celá zpráva snímku seskládána, a výborné herecké výkony všech představitelů jim dodávají jasnou linii. Nechápu, jak se Malgorzatě povedlo všechno takto skvěle vybalancovat, každopádně si za to zaslouží obrovský obdiv.(23.9.2018)
Malarkey
Přiznám se, že jsem se na tento film hodně těšil. Polská kinematografie vládne Evropou a z tohoto příběhu jsem cítil přesně ten cynický, černý, ale svým způsobem i jaksi laskavý humor, který je absurdní, ale zároveň ze života. Něco, co mi je z českých komedií dřívějších let vlastní, ale dneska se s tím už prakticky nesetkávám. A tahle atmosféra ve filmu opravdu byla. Jen škoda, že celý ten absurdní nádech byl pojat více vážně, než s humorem. Humor by byl, ale je tak moc suchý, že na něj divák nepřijde okamžitě. Tvář je ale určitě hodně zajímavý film a za shlédnutí rozhodně stojí.(4.12.2018)
JitkaCardova
Počin bez hlavy a paty, bez nadhledu a tedy bez opravdového vtipu a důvtipu - i ta národní sebeironie, je-li to míněno jako nastavené zrcadlo, je bezzubá a bezvýchodná (byť přesná) - protože nic nikam neposouvá, negeneruje žádné překvapivé prozření, vysvobozující čin nebo originální myšlenku. Všechno se v sobě licoměrně utápí, nikam nevede, jen banální utrpení z omezenosti pokračuje. *** Není to ani drama, ani komedie, snímek myšlenkově i žánrově rozplizlý a rozestřený stejně jako kamera - klíčové slovo bezvýchodnost, které si s polskou uměleckou reflexí spojuji nejčastěji, je plně na místě i tu. *** Jenže dokumentace absurdity, bezvýchodnosti, zbytečnosti, malosti, slabosti, licoměrnosti, ubíjejícnosti - pokud vzdor uměleckým prostředkům zůstává pouhou dokumentací, je zkrátka počinem absurdním, bezvýchodným, malým, slabým, licoměrným a ubíjejícím. Z téhle pasti není cesty ven. Amen.(24.9.2018)
Anderton
Akosi si neviem v hlave utriediť, ako mám Tvár vnímať. Reakcie dedinčanov aj rodiny na Jacekovu novú situáciu v spojitosti s do nekonečna omielaným kresťanským pokrytectvom pôsobí ako film z 15.-19. storočia a nie som si istý, či Szumowskej išlo iba o metaforu a jej postavy sú zámerne jednorozmernými karikatúrami, alebo chce odrážať súčasnú poľskú mentalitu. Dúfam, že to prvé je pravda. Tvár na mňa viac fungovala prostredníctvom jednotlivých scén, najmä ak v nich šlo o humor, ako uveriteľný celok. Posledný záber rulez, exorcizmus detto.(18.10.2018)