Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Enšpígl
    ****

    Já jsem strašně rád, že Polská kinematografie dostává v našich kinech stále větší prostor, protože má publiku co předávat ať už emoce, smích nebo opravdu skvělé herecké i filmařské výkony. To se týká i filmu Tvář. Nejde ani tak o vyobrazení polské společnosti, ale o způsobu jakým se v tomto filmu společnost vyobrazuje a Jacka mě lidsky hrozně líto, prostý kluk se srdcem na správným místě a dostával to tam dost sežrat. Hlavně mě nikdy nepřestane fascinovat, jak dokážou být ženský chladný a bezcitný. Tohle mám momentálně v hlavě nejvíc, postavu Dagmary je to opět další důkaz, že ženám nerozumím a opravněně se jich bojím. Dal bych asi i pět, ale některé scény si Małgorzata klidně mohla odpustit, jako třeba hádku na hřbitově, to je už dost ohraný téma a i bez ní je jasný, co člověk sleduje za lidi.(19.9.2018)

  • malylada
    ****

    Tvář se můžou jevit jako Divoké včely po Polsku. Taktéž se vykresluje zapadákov tamějšího kraje, ale mnohem emotivnějším a zmáklejším způsobem. Vlastně to není ani tak o hlavním hrdinovi, kterému se změní osud po tragické nehodě a transplantaci obličeje, ale je spíš pojítkem k vykreslení burákova a povah lidí. Chytlavé dialogy svádí k funkčnímu a jednoduchému humoru, který doplňuje ještě lepší hudba. Nakonec se celý děj překlopí až do tragikomické fresky, která má v určitých momentech působivou sílu. Škoda, že závěr je uťat zbytečně brzy, stylem střih, titulky, nazdar a postrádá hlubší vyvrcholení. Nicméně Poláci opět ukazují, že jsou momentálně ve filmovém průmyslu někde jinde než my…….8/10(26.9.2018)

  • Anderton
    ***

    Akosi si neviem v hlave utriediť, ako mám Tvár vnímať. Reakcie dedinčanov aj rodiny na Jacekovu novú situáciu v spojitosti s do nekonečna omielaným kresťanským pokrytectvom pôsobí ako film z 15.-19. storočia a nie som si istý, či Szumowskej išlo iba o metaforu a jej postavy sú zámerne jednorozmernými karikatúrami, alebo chce odrážať súčasnú poľskú mentalitu. Dúfam, že to prvé je pravda. Tvár na mňa viac fungovala prostredníctvom jednotlivých scén, najmä ak v nich šlo o humor, ako uveriteľný celok. Posledný záber rulez, exorcizmus detto.(18.10.2018)

  • Vodnářka
    *****

    Upřímně, ta touha smát se chybám vlastního národa a zároveň si nad jeho neduhy hořce zabrečet, zanadávat, a pak to všechno spláchnout - dle vkusu - pivem, slivovicí nebo zubrowkou, je něco, co máme s Poláky společné. Malgorzata Szumowska se krutě i laskavě vrhá do polské kotliny, v níž si podává jednu lidskou neřest za druhou. V jedné polské vesnici se při stavbě ještě většího Ježíše, než ční nad Riem, těžce zraní Jacek - místní metalista, jenž se tím pádem stanem prvním Polákem s novým obličejem. Operace se sice zdaří, je však jasné, že už nikdy žádným krasavcem nebudem. Což on nese hrdě a statečně, do té doby, než mu jeho okolí nastaví drsné zrcadlo. Jackův život je tak rázem topen v lidské malosti, omezenosti a povrchnosti. Pan farář přestává zvládat vykládat Bibli a poskytovat uvědomělé rady a Ježíš hledí špatným směrem. Szumowská však nekritizuje, nechává diváky se smát, zoufat a poznávat ve filmu svoje vlastní chyby i životy. Ať už jsme z malé vesnice nebo velkoměsta... Až dokumentární záběry nechávají vyniknout geniálním maličkostem, z nichž je celá zpráva snímku seskládána, a výborné herecké výkony všech představitelů jim dodávají jasnou linii. Nechápu, jak se Malgorzatě povedlo všechno takto skvěle vybalancovat, každopádně si za to zaslouží obrovský obdiv.(23.9.2018)

  • JFL
    ***

    V rámci Polska a tamních tendencí na přepisování historie a snah o uzákonění jediného správného pohledu na domnělou polskou idylu představuje "Tvář" zajisté ambiciózní, odvážný a potřebný projekt. Na druhou stranu si ale přiznejme, že stranou stylových fines to nepřináší zrovna nic objevně obrazoboreckého či podvratného. "Tvář" navzdory řadě podnětných prvků neobsahuje nic co by vyloženě ťalo do jádra společnosti, spíš je to takové zasmušilejší a metalem proložené "Slunce, seno, jahody". Nespočívá ono nadšené přijetí kritikou náhodou v tom, že v dnešní době už člověk ve festivalovém mainstreamu je spíš zvyklý vídat emancipační příběhy, kde hrdinové vzkvétají navzdory svému okolí, než prostě filmy, které by ukazovaly obyčejné lidi jako burany a křupany?(4.10.2018)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 23. února 2018 na filmovém festivalu v Berlíně. (Stoka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace