Tvář

Šedivá realita v které probíhají zabijačky, slaví se Vánoce a slavnosti církve , říkají rasistické fórky Tělesně postižený muž stojí nad duševně pokřivenou společností. Okolní reakce na něj jsou silné. Tvář je obrazově silná a sděluje symbol útěků za svobodou z omezených zapadákovů. Syrová bizarnost pocitově zabírá, místo je to až na hranici černého humoru. (30.03.2019)

Už podruhé ve dvou dnech můžu pochválit soundtrack k filmu, jinak mi ale snímek nepřinesl přesně to, co jsem od něj očekával. Myslel jsem si, že se budu moct častěji zasmát, Poláci to ale vzali více na vážnou notu, díky tomu jsem si mohl na druhou stranu užít negativní stránku lidského myšlení. Příliš mě netěšily ty rozmlžené okraje záběrů, při stavu mých očí jsem si nemohl být jistý, jestli to je umělecký záměr, nebo jestli se mi horší zákal. To byla trochu pruda. Každopádně mi bylo téma filmu svým způsobem blízké a celkem jsem si to užil. Jen se bojím, že jestli se u nás bude na polské filmy dívat hodně lidí, přijde ministerstvo kultury s tím, že se k nám dovážejí polské snímky se salmonelou, zatímco kvalitní česká produkce zůstává ladem. (05.03.2019)

V Ryju de Dziuranero stavějí garby widelcowe sochu obrkudlanky, s níž chtějí trumfnout i tu téměř stejnojmennou brazilskou prdel. Při této modlolibé činnosti přijde sympatický klerometalista o xicht a následuje štiplavý, nakysle žluklý popis tváře současných polských vidlí, kde bramborovice teče proudem, faráři si při zpovědích lačně osahávají Ducha svatého a kde je kvůli staletím příbuzenského křížení, tu a tam zpestřeného nějakým tím roztomilým hospodářským zvířátkem, největší mozkovou kapacitou cigánský kopáč Dezider. Popis plný bigotní malosti, pokrytectví, šosáctví, lopatismu a vítězství víry nad rozumem. A to je na stát, kde si i pro potracení týden mrtvého zárodku musíte zaplavat do Baltu, nebo pojít, a kde na vás v případě fyzické či psychické odchylky od katolické matrice bez váhání zavolají exorcistu, vcelku odvážná freska, při níž však vaše hemoroidy opět trochu doplácejí na plíživou rozvleklost. Na tomto místě však musím konstatovat, že i pro erudovaného kritika mého formátu je velice dificilní narativně takovýto konotativně inkonzistentní, teologicko – letorální kompilát uchopit, jakž ostatně i cokoliv jiného, když byl ještě před pár hodinami namrdaný jak sysel z cieszynskiego desetiprocentního zabijáka obrů, piva s denaturákem, které více než decentně popíjel při nočním koncertu vážné hudby v Kině na Granicy . Takže to mohlo být klidně i na čtyři, co já teď, kurwa, vím. No i tak ma szanowna pani Małgorzata jaja i nawet się nie boi Metalike do ścieżki dźwiękowej wpierdolicz. (03.05.2018)

Skritizovať masu obyčajných Poliakov za to, že sú obyčajní, a nie liberálne pokrokoví, že majú strach (A kto sa v živote ničoho nebojí??) a neúprimne lipnú na minulosti (Katolicizmus), je ľahké. Obzvlášť takto priamočiaro, ako pani režisérka. Na to, aby ste mohol niekoho správne kritizovať, ho najprv musíte pochopiť a ešte lepšie mať ho rád aj s jeho chybami. To dokázali Zanussi alebo Svěrák. Mám pocit, že Malgorzata Šumovská svojimi postavami skôr pohŕda. (18.09.2018)

Akosi si neviem v hlave utriediť, ako mám Tvár vnímať. Reakcie dedinčanov aj rodiny na Jacekovu novú situáciu v spojitosti s do nekonečna omielaným kresťanským pokrytectvom pôsobí ako film z 15.-19. storočia a nie som si istý, či Szumowskej išlo iba o metaforu a jej postavy sú zámerne jednorozmernými karikatúrami, alebo chce odrážať súčasnú poľskú mentalitu. Dúfam, že to prvé je pravda. Tvár na mňa viac fungovala prostredníctvom jednotlivých scén, najmä ak v nich šlo o humor, ako uveriteľný celok. Posledný záber rulez, exorcizmus detto. (18.10.2018)