Skleněný

Nějak nechápu, proč Shyamalan vlastně natočil tento emocí prostý recyklát, který dějově navazuje na jeho starší (a celkem ceněná) díla Vyvolený (2000) a Rozpolcený (2016), protože tady už režisér jen mlátí prázdnou filmovou slámu a nenabízí vůbec nic nového. Neskutečně dlouhá prázdnota, kterou drží nad odpadem jen výborný herecký výkon Jamese McAvoye (např. Willis úplně do počtu). Někdy se stává, že i dvouhodinovou nudu vytáhne nahoru alespoň strhující závěr, ale tady se nepovedlo zhola nic (naopak, ti lidé zírající šokovaně do mobilů, mě na konci spíš nechtěně rozesmívali, stejně jako některá moudra o poznání vesmíru). Obrovské zklamání a dosud nejslabší snímek Shyamalana, který po jednom kroku vpřed, udělal zase dva vzad. (27.12.2019)

Říkal jsem si, že Amíci zase jednou podstřelují, ale oni ještě přestřelili. Skleněný totiž není ani veleprůměrné drama, nýbrž dvouhodinové trápení, v němž se hrstka marných postav motá v nejhůř střeženém blázinci na světě. Vyvolený je pro mě pecka a Rozpolcený není o moc pozadu. Tady se ale spadlo do natahovaného bahýnka bez napětí a smyslu, které v roce 2018 absolutně nejde obhájit. Jako by Shymalan znovu ztratil cit a produkující Blum měl nějaké zatmění mysli. Jejich komentář superhrdinského žánru totiž nabízí jen šroubované dialogy, WTF zvraty a spoustu důvodů k předstírání, že tahle crossoverová marnost nikdy nevznikla. (16.01.2019)

Vynikající McAvoy a Willis, který po dlouhé době má co hrát. SLJ jede na jistotu, ale je překvapivě znovu upozaděný. Skleněný pěkně navazuje tam, kde jsme skončili před dvaceti lety. Ano doba se od Vyvoleného hnula a takového filmu možná už není třeba. Přesto tvoří zajímavý civilní protiklad k dnešním komiksovým blockbusterům. Funguje tak jak má jen je po všech X-menech málo šokující. I přesto Shy nabízí solidní a celkem překvapivé zvraty. Pro někoho kdo neviděl Vyvoleného, ale pouze Rozpolceného to muselo být hodně nepříjemné překvapení. Nemohli vědět, která bije. (20.01.2019)

Ideální je si rozdělit Skleněného na dva dny. První den a první hodinu jsem neustále musel přemýšlet, proč tohle vůbec vzniklo. Mě totiž ani moc nezajímalo co bude s Vyvoleným, Skleněným nebo Rozpolceným. Připadalo mě že mě tady někdo nutí vychtěné pokračování. Druhý den v druhé polovině jsem prakticky zapomněl na trápení, které jsem včera zakusil. Světe div se, Skleněný si svou existenci díky pointě suveréně obhájil. Možná byl problém v tom, že Samuel L. Jackson ve filmu první polovinu nemluví. McAvoyovy kreace nám jsou již dobře známé a Bruce Willis nikdy nebude dobrej charakterní herec. Glass tedy v mých očích předčil očekávání, protože dává mnohem více než jsem očekával. Překvapivou pointu, v kterou jsem díky částečnému znudění ani nedoufal. Vlastně ten film dokonale klame tělem, protože nás nutí koukat jedním směrem, aby nám ukázal, že o tomhle to vůbec ale vůbec nebylo. Jsem rád za to jak se mnou vyběhl a budu se příště určitě zase těšit pane Nighte. PS: Nakonec to není o moc horší než legendární Vyvolený. 75% (11.04.2019)

Nemohu a ani se nechystám vyvracet, že Glass je filmem problematickým, k němuž si řada diváků jen obtížně hledá cestu pro nevídané rozkročení mezi příběhovým originem a žánrovým archetypem, který přetváří populární vzorce ve prospěch výstavby a gradace vlastního unikátního světa. Ale stejně mě překvapuje, jak kriticky se k němu publikum staví, neboť za povrchním vzdorováním pohodlnému zážitku leží snímek skvělý a koncepčně soudržný. Říká se, že úvod je nudný - naopak, volným navázáním na předchozí filmy a sledováním známých hrdinů v akci Shyamalan nejen oprašuje nostalgii, ale zároveň znovuustavuje jejich pozice na šachovnici a vychází maximálně vstříc těm divákům, kteří Vyvoleného ani Rozpolceného nemají příliš v paměti. Říká se, že pasáž v léčebně je idiotská - nechápu proč. Režisér zde našel ideální kulisu pro rozvíjení a vysvětlování vzájemných vztahů mezi trojicí postav, přičemž upevňuje sevřenost vyprávění tematizací jednak vnitřní a přesahující superhrdinské zápletky, která aktéry motivuje, jednak vnějšího příběhu v podobě únikové hry, která je procesem k dosažení vyššího, postupně se obměňujícího cíle. Dva různé závěry pak nejen završují fyzické střetnutí postav (akce na parkovišti), ale také ukazují, co jejich osudové střetnutí přineslo okolnímu světu, jenž byl do té doby jen v pasivní podružné pozici v očích hrdinů, kteří sami sebe považovali za nadřazané, popřípadě je tak vnímal i samotný divák (nádraží). Film tak končí možná nečekaně, ale naprosto srozumitelně vůči předchůdcům i vůči vlastním měřítkům, jelikož navzdory pedantské práci s detaily a neustálému rozšiřování univerza je v něm vše poskládáno tak, aby ho pochopili i ti předešlými díly nepolíbení - a možná to je jádro problému, proč ho tolik zastánců hlavně Vyvoleného odmítá přijmout. ____ Silný zážitek pak umocňuje ještě napětím pulzující soundtrack, ďábelský výkon McAvoye, velmi dobrý střih a zapojení flashbacků, které dovysvětlují jednotlivé zvraty ve prospěch udržování zvědavosti a napětí. Osobně mi vadila jen řada drobností, mezi nimiž ční jeden velký scénáristický fail, který zatím nejsem schopen přehlédnout, a celková vizuální lacinost některých sekvencí (především pak samotného útěku, který působí dramaturgicky odflákle) To už ale k pozoruhodným snímkům asi patří... 80% (24.01.2019)