Režie:
Ali SoozandehScénář:
Ali SoozandehKamera:
Martin GschlachtHudba:
Ali N. AskinHrají:
Arash Marandi, Alireza Bayram, Siir Eloglu, Thomas Nash, Hasan Ali Mete, Klaus Ofczarek, Morteza Tavakoli, Payam Madjlessi, Roxana Rahnama, Elmira Rafizadeh (více)Obsahy(1)
Tři mladé ženy a jeden muž mají podobné touhy jako jejich vrstevníci jinde na světě. Žijí ale v Teheránu, kde platí úplně jiná pravidla. Rockové koncerty v klubech, nemanželský sex, alkohol i drogy místní zákony zakazují a vytlačují do podzemí. Kdo má peníze a moc, pravidlům se snadno vzepře. Ostatním, kteří chtějí žít mimo úzce vymezené mantinely, hrozí tvrdé tresty. Při cestě za štěstím a svobodou tak hrdinové filmu musí bořit tabu a riskovat. Snímek je celovečerním debutem íránského režiséra žijícího v Německu Aliho Soozandeha. Natáčet přímo v Íránu nepřicházelo v úvahu, film proto vykresluje atmosféru teheránských ulic unikátní animační metodu rotoskopie. (Aerofilms)
(více)Videa (6)
Recenze (99)
Nechápu, proč jsem zhlédnutí tohohle filmu tak dlouho odkládal. On teda těm, kteří už o Íránu ví něco víc, nic nového neřekne (až teda možná na ten mírně překvapivý přehnaný důraz na byrokracii u nich), ale nemám s tím absolutně žádný problém, když to tak mistrně pracuje s postavami a se všemi nastolenými tématy. Takhle poctivá filmařská a scénáristická práce se v současnosti jen tak nevidí, takže si vážím každého takhle povedeného filmu a o to víc i každého, který to umí dostatečně silně a bez jakéhokoli patosu podat. I přes trochu zvláštní animaci (kterou jsem asi od Sním či bdím už neviděl) mě to naprosto uhranulo už od samého začátku a spolu s hlavními postavami jsem si tak hmatatelně prošel jejich depresivními a složitými životy v současném Íránu, kde se lidská svoboda omezuje opravdu pořádně. A i když tohle (z naprosto pochopitelných důvodů) nevzniklo přímo v Íránu, tak je vidět, že režisér skutečně je z Íránu, těm problémům plně rozumí a hlavně se v něm dá najít i styl íránské kinematografie, ve smyslu toho, že to vypráví o tom samém jako spousta dalších íránských filmů, ale opět naprosto jiným způsobem než všechny ostatní. Za mě tedy naprostá spokojenost, až jsem tomu musel v závěru doma lehce zatleskat :-) Slabých 5* ()
Na filmu se podepsal fakt, že Soozandech už přes dvacet let nežije v Íránu. Je to tedy příliš vyhrocené. Sled toho nejhoršího, co se v Íránu děje. O spoustě děsivých věcí jsem neměl představu a jsem rád, že jsem se o nich dozvěděl, na můj vkus se tu ale tlačí moc na pilu, většina postav jsou hrozné svině a ještě jsou jejich osudy křečovitě pospojované souhrou mnoha náhod. Ostatní (více) íránské filmy (Taxi Teherán, Klient) jsou také kritické, ale zároveň civilní a přirozené. To mi u Teheránských tabu chybělo. ()
Výborný film, který mě svým závěrem zcela dostal. Zpočátku jsem se sice lehce nudil, ale postupně mě to do sebe vtáhlo. Ten film je velmi promyšlený a působivý a obdivuji způsob, jak je zde forma v souladu s obsahem. Animace je nádherná (některé záběry jsou vyloženě úchvatné), stejně tak soundtrack, a jsou tam velké emoce - ten film je nesmiřitelnou obžalobou jednoho obludného systému a jde až na krev, aby ho odsoudil. Západoevropský divák si musí podle mě po zhlédnutí uvědomit, jaké má štěstí, že žije tam, kde žije. Závěr mě skutečně emočně zasáhnul a cítil jsem velký respekt k tvůrcům, jak silný a dojemný film přivedli na svět. Při sledování se mi samozřejmě vybavil film Persepolis, který se u nás před lety myslím setkal docela s úspěchem. Takže pokud se Tehran Taboo dostane do české distribuce, klidně bych někam napsal, že je tady další animovaný film od tvůrce, který odešel z rodného Íránu, a podobně jako Marjane Satrapi se i on na rodnou zemi dívá kriticky. Další referenční tvůrce je zde samozřejmě Asghar Farhadi - lidem, kterým se líbily jeho filmy Rozchod Nadera a Simin a Klient, se musí líbit i Tehran taboo. Za sebe doporučuji všemi deseti. ()
Pozoruhodná mozaika lidských příběhů z nelehkých poměrů v íránském hlavním městě Teheránu. Ohromně mě fascinuje kultura i dost odlišné živobytí obyvatel Blízkého východu a jsem rád za každý kulturní zážitek, jež se vztahuje právě do těchto míst. Pokud Covid nezmění svět cestování v nějakém rapidnějším měřítku, rád se zrovna do Íránu jednou mrknu. ()
Trefa do černého. Neoddiskutovatelně nejsilnější zážitek z Febiofestu 2018. Výborně sladěný obsah i neotřelá forma. Tohle zobrazení mladé generace Íránců zbavených jakékoli iluze o poměrech ve společnosti a jejich každodenní střetávání s pokrytectvím a zkažeností svého okolí se ajatoláhům určitě líbit nebude. Na prvotinu jde o překvapivě vyzrálou věc, z filmu je znát, že pro zúčastněné nešlo o běžný projekt nebo dokonce zakázku, ale že to byla osobní záležitost, do které chtěli vložit to nejlepší. Protože Teherán tabu vznikl v zahraničí, nemusí dělat kompromisy, opatrně našlapovat a pouze naznačovat tam, kde by člověk nejraději křičel hněvem. Snímek s jízlivým sarkasmem líčí, co se skrývá za fasádou oficiální silně konzervativní náboženské morálky. Musím ale varovat - nečekejte komedii. Je to vlastně hořké depresivní vyprávění o lidech, kteří jsou lapeni do pasti předsudků, tradic a restriktivních pravidel natolik, že se v ní cítí nešťastní, a v nejlepším případě volí cestu úniku z toho, co považují za vězení. Celkový dojem: 95 %. ()
Galerie (27)
Photo © filmladen
Zajímavosti (5)
- Protože nebylo možné natočit film v Teheránu a jiná města nemají vlastnosti, které je činí vhodnými pro realistické zobrazení života v Íránu, použil režisér k natočení filmu rotoskopický proces, Ten kombinuje živou akci s animací – herci byli natočeni proti zelenému plátnu a k tomu byla přidána animace, která umožnila vložení detailů specifických pro Teherán. (Dr Lizal)
- Debutující režisér Soozandeh, který předtím produkoval krátké filmy a animace pro dokumenty, řekl, že inspirací pro film byl rozhovor, který zaslechl mezi dvěma mladými Íránci ve vlaku ohledně jejich zkušeností se ženami. Jeden z nich mluvil o íránské prostitutce, která si do práce vodila své šestileté dítě. (Dr Lizal)
- Celosvětová premiéra proběhla 20. května 2017 na Cannes FF. (Varan)
Reklama