Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrají:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Autorskou dvojici – spisovatele a lékaře Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina – znají diváci z jejich společné komedie Jak svět přichází o básníky a z jejích čtyřech volných pokračování. Koncem osmdesátých let se oba autoři setkali i při realizaci příběhu z protialkoholní léčebny. Zde se sešla pestrá společnost – vzdělanec a topič Lexa, neúspěšný malíř Ament, profesor dějepisu Zlámal, farář Dorenda, číšník Čtvrtečka a herec Šmok. Ti všichni zápolí s démonem alkoholu, v separaci prožívají své malé radosti i trápení. Nesnášejí despotického vrchního ošetřovatele Masáka a jeho „experimentální“ léčebné metody. Jediný Lexa, rváč a bojovník za práva nejen svá, ale i ostatních, se mu dokáže postavit… Režisér Dušan Klein o filmu řekl: „Z hrdiny v závěru hovoří vnitřní hlas, touha žít, nepoddat se ničemu, nezůstat v zajetí, nebýt manipulovaný alkoholem ani lidmi. Člověk by sám měl přijít na to, jak žít.“ Předností filmu jsou vtipné dialogy a vynikající herecké výkony v čele s Rudolfem Hrušínským v roli ošetřovatele Masáka a Milanem Kňažkem jako topičem Lexou. Svou poslední filmovou roli – alkoholika Honzíčka – zde vytvořil Vladimír Menšík. (Česká televize)
(více)Recenze (279)
Režisérský vrchol Dušana Kleina s hereckou elitou československého filmu, Tě zavede do prostředí velkých nadějí, ale také neméně velkých, osobních tragedií. Dobrovolné "vězení" s touhou očisty, nebo povinnosti vůči okolí zabírá pouze jen do určité míry. Alkoholismus jedince v kontrastu alkoholismu celé společnosti, hledání možnosti uplatnění a lidské potřebnosti. Výborný dramatický film s lehkým humorným nádechem. ()
Po ,,znovuobjevení " snímku zvedám o jednu hvězdu. Na svou dobu hodně dobře natočený snímek, který není pouze o alkoholismu. Což jsem nyní po letech, ještě více pro sebe odkryla. Na dobu, kdy vznikl dost odvážné, Pan Hrušínský, který přestavuje režim s mocí, je odporný. Jak Kňažka nemusím, hrát opravdu umí a zde klobouk dolů. Výborný film o síle ducha, který vřele doporučuji. ()
Celé Básníky pokládám za hloupé, takže jsem byl mile překvapený úrovní Pecháčkova scénáře. Naprosto jsem neměl pocit, že se dívám na komedii, nepostřehl jsem ani alegorii odporu proti totalitní zvůli. Ten obraz je nejednoduchý, nejednoznačný, neuchyluje se k žádné zkratce. Josef Somr, přehlížený a nedoceněný velikán, zde v roli primáře vysvětluje nejpřesněji a velmi hodnotně, oč vlastně jde. „Nespravedlnost je přece všude, tak proč si na ni stěžujete zrovna tady?“ „Nejtěžší rozhodnutí na světě jsou ta, při kterých nejde o svět, ale o toho, kdo rozhoduje.“ ()
Film poněkud mate tělem - navenek vypráví příběh z protialkoholické léčebny (skvělé záběry ze zámku Želiv), ale v podstatě je výpovědí o hledání vlastní cesty v životě, toho, co nás naplňuje, a o schopnosti si nalezené udržet. Jemně taky ryje do kavárenských intelektuálů (vážně mne nenapadá lepší termín), kteří si dovedou udělat povýšenou legraci i z písně zoufalého člověka. Navíc, co herec, co ta perla ve své roli, a každý dostane svůj prostor - Luděk Kopřiva je dokonalý jako přemlouvající nabízeč alkoholu, Labuda správně prožívá svého faráře, Macháček je dokonalý ve své roli tak trochu šíleného malíře atd. Navíc je z filmu znát láska k prostým a obyčejným lidem. Je to vlastně strašně depresivní film s úžasným pozitivním nábojem. Vím, že to zní jako protimluv, ale skutečně takto funguje. ()
Toliko hereckých ikon. Kde jsou ty zlaté časy naší kinematografie... Osobnost za osobností, nicméně vtipů velmi pomálu a vážně se to opravdu brát nedá. Když už nějaká ta vtipná scénka přišla, nebylo to pravé ořechové, spíše jako v křeči. Chybí mi zde nějaký hudební podtext, který by dokázal rozvrátit trochu ztrnulou atmosféru. Proto dávám jen průměrné hodnocení a možná lehce nedoporučuji. ()
Galerie (17)
Photo © Filmové studio Barrandov / Vladimír Souček
Zajímavosti (24)
- Ve filmu si zahrál Rudolf Hrušínský ml. se svým otcem Rudolfem Hrušínským. (Duoscop)
- Miroslav Macháček byl skutečně v psychiatrické léčebně a to v roce 1975. (M.B)
- Ve scéně na samém začátku filmu, kdy se Lexa (Milan Kňažko) opije, a v divadle přetopí, tak se na jevišti hraje opera Bedřicha Smetany „Libuše“. (majky19)
Reklama