Jak básníci přicházejí o iluze

Příjemné pokračování "Básnické" série, popisující trable i radosti vysokoškoláků. Objevuje se spousta nových postav a také samozřejmě nová inspirace pro hlavního hrdinu. Vysokoškolští pedagogové v čele s Leošem Suchařípou vesměs oživili děj, ovšem nejlepší byla vpravdě "Cimrmanovská" přednáška Zdeňka Svěráka. Dějově rozhodně propracovanější, než první film. (27.12.2012)

Básníkům, konkrétně hlavně těm, kteří přicházejí o iluze a jak jim chutná život, jsem přišel na chuť až s vlastní zkušeností s vejškou, shodou okolností také s medicínou. A natočené je to výborně. Perfektně zachycená medická atmosféra, výborně zpracovaní profesoři a typy studentů jsou až moc přesný. I po letech neztratil tenhle film vtip a atmosféru, hlášky stále baví, jen je rozdíl v tom, že i když jsem byl před pár lety stejně jako Štěpán zoufalej z anatomie, tak nakonec to je je čím dál tím horší a jen se usmívám nad primitivností pojmů jako posterior, anterior, medialis et lateralis. Jeden z vrcholů české komediální tvorby. PS: kamarádka taky přeřízla fibularis. (22.01.2021)

Na základní škole jsem propadla dojmu, že až budu chodit na vysokou, budu prožívat něco podobného. Leč ačkoli je Dziga Vertov i mým chlebem, moje realita je po těch třiceti letech od básnické verze poněkud odlišná. Pecháček nicméně v tomto filmu přinesl takový obraz vysokého školství u nás jako nikdo jiný a jako takový získává řád Felliniho i Antonioniho, jejichž pojetí sexu je skutečně diametrálně odlišné. Konečně famák nebo medik, všichni mají stejnou diagnózu. Vyfabulovaným zůstal de facto jen ten sexy Casanova za každých okolností zahraný Jirkou Štěpničkou. "Bronštajn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě." (17.02.2009)

Nějakou chvíli poté, co jsem vychválil a opětihvězdičkoval Kleinovo Vážení přátelé ano, jsem si s nepotěšením uvědomil, že zrovna tak jako Básníci je to celé složeno z více či méně samoúčelných mikrovtípků, že příliš mnoho věcí se stane a rozhovorů proběhne jen proto, aby mohla zaznít pointová hláška, buď laskavý humor nebo laskavé moudro, obvykle obojí. No a teď zjišťuju, že to má i stejného scénáristu. A Holubi to samý. A vždycky je to nějaký sympatický přemýšlivý chlapík s nadhledem, který, jak pěkně vystihla NinadeL k jednomu dílu Básníků, "drží krok, ale ne hubu" (což lze však i obrátit). Ovšem Vážení přátelé ano má přece jen nějakou ideu, je to ten úplně zkorodovaný socialismus (pěkně spojen s hrdinovou krizí středního věku). Básníci mají jen jakési pseudotéma jakože strasti a slasti študáckého života. Což je málo. Výše uvedené je jedním ze dvou důvodů, proč tyto jinak celkem cool komedie nemohu považovat za hodnotný film. Tím druhým důvodem je fakt, že Štěpán Šafránek je ta úplně nejpodbízivější postava českého kina. (Už to spojení lékař-básník je hodně nejapné, byť bohužel nikoli nereálné.) K hodnocení prvních čtyř dílů (další jsem neviděl) si zástupně vybírám druhý, protože ten jsem kdysi viděl na véháesce tolikrát, že si většinu scén pamatuju do dneška. V tomto díle mimo jiné v zahleděnosti do jednotlivých žertovných scének tvůrcům ani nevadí, že Štěpán Šafránek je básník, který kvůli hmotnému prospěchu neváhá balit směšnou, hloupou a nehezkou dcerušku nějakého tuneláře. Kultem samozřejmě zůstávají Bronsteinovy výzkumy uspořádání psacího stolu a jejich řešení na katedře duševní hygieny. (10.08.2016)

Druhý díl neztratil nic ze svého předchůdce, hlavní hrdinové trošku vyspěli a posunují se životem zase o kousek dál. Postav a kamarádů trošku přibylo a celé to opět velmi pěkně funguje. A navíc to co předvádí Zděněk Svěrák při vyučování svého předmětu snad nemá ani obdoby. Leffingwellův psací stůl ... Na svou dobu velice progresívní studie rozložení pracovních pomůcek na desce psacího stolu. Nedostatky jsou zřejmé na první pohled: kvantitativně předimenzované nakumulování učebnic v sektorech A1, A5 a B1 ... tři hromady je skutečně moc ... Prázdné místo v sektoru B5 nabízí hypotézu, že zde si Lefingwell odkládal šálek s kávou. Ovšem důkaz pochopitelně chybí ... Takto uspořádaný psací stůl nevyhovuje především pro redundanci některých prvků, zatímco jiné téměř chybí …! ................. Leffingwellův psací stůl - modifikace dle A.Bronštajna _____Alexander Bronštajn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě - A1 a A5. A proč, prosím pěkně? No protože si uvolnil bé jedničku! Ale to není všechno, přátelé! Bronštajnův přínos spočívá především v tom, že přesunul poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky mnohem výhodnější polohy v sektoru B5. Sektory B1, B2, B3 a B4 zůstaly prázdné. Zde Bronštajnovy pokusy přerušila válka.................. Leffingwellův-Bronštajnův psací stůl - tzv. Zajícova varianta _____Celá plocha stolu je využita beze zbytku. Jsou zachovány dvě hromádky učebnic (A1 a A5) i výjímečně zdařilé Bronštajnovo umístění poznámkového bloku v sektoru B5. Kartotéka byla přemístěna z dominantního sektoru A3 do volné bé jedničky a áčka trojky bylo využito k umístění Emmersonova-Votočkova týdenního výkonnostního rozvrhového grafikonu. .....................90% (27.07.2007)