Papírový dům (Netflix verze)

Klobouky dolů a kalhotky taky, tohle je klenot, který třeba uložit, zpečetit a archívovat! Španělé servírují v 17 hodinách nejlépe promyšlený money heist a vyjednávací Thriller zároveň, při kterém si napětím budete kousat nehty, trhat vlasy, polykat prášky, pít redbull, měnit si prostěradlo a zapomenete jít do práce. Budete svědky největší loupeže v historii, kde mozek celé operace vymýšlel plán půl svého života, díky čemuž je před policii pokaždé o 5 kroků napřed. Každá proměnná a každý krok je promyšlen na milimetr přesně. Skvěle napsané postavy ( Profesor, Berlín, Tokyo a hlavní inspektorka si všechny scény kradou pro sebe), scénař je tak nápaditý, kreativní a promyšlený, že se zdá až neuvěřitelné, že tohle někdo zvládnul vymyslet. Hlavní bandu zlodějů budete milovat a postupně některé i nenávidět. Skvělá je i gradující hudba, která když je podpořena náporem zvratů, máte pocit, že sledujete finále Saw. Tolik zvratů v 17 hodinách Španělé nenaservírovali za celou svou kinematografii!! Samozřejmě dojde i na Stockholmský syndrom, díky kterému uvidíte i sex v trezoru a nespočet mouder a hlášek, které servíruje vynikající Berlín ( Historka o vzpurných pannách a jaderných hlavicích vycházející z ženské dělohy nemá chybu) Neskutečný zážitek, který jsem musel zhlédnout za pouhé dva dny, protože La Casa de Papel je droga, na které začnete být závislí už po prvním díle. Takže bacha! Španělé v nejlepší formě! Doporučuje 10 phoenixů z 10! (27.06.2019)

Za mě se rozhodně nejedná o nějakou extra bombu. První dvě série byly fajn, nenudilo to, mělo to spád a dobré momenty, celkem příjemné herecké obsazení. Dějově to sice bylo prakticky o ničem, ale pořád se dělo něco zajímavého, takže v pohodě. Třetí série je pro mě naprosto nepochopitelně jak přes kopírák s tou první, takže jednoznačně krok vedle. Poslední dvě série se spíš už jen táhly, sice se pár chytlavých momentů určitě najde, ale dokoukání celého seriálu jsem si už moc neužíval. 75% (21.04.2023)

Po první sérii mám hodně smíšené dojmy. Poměrně zručně vystavěný heist film neustále sráží na zem fakt, že se všechny postavy chovají jako úplní idioti - čistě kvůli tomu, aby scenárista udělal nějaký nečekaný dramatický zvrat - i kdyby to sebevíc nedávalo smysl. Už teď polovina postav chodí s některým unesených, s policistou nebo s jiným únoscem. Což samozřejmě adekvátně maří hlavní cíl jejich mise. Je to napínavý, takže to diváka drží u sledování, ale zároveň mám chuť v každém díle si prostřelit hlavu. (18.10.2020)

Námět na seriál o vykradení španělské královské mincovny nezní špatně, ale všechny ty negativní věci v samotném provedení se asi přehlížejí, protože jinak by Papírový dům nikdy nemohl mít tak vysoké hodnocení. Neustále se tam opakuje, že to není film, ale přesně tak to vypadá. Když divák při sledování zůstává jen na povrchu, dá se u toho dobře bavit. Jakmile se jde hlouběji, narazíte na nesmysly a divné chování postav, které by vyjmenovat znamenalo několikanásobně prodloužit tento komentář. Spousta věcí jen na efekt. Často zbytečné plýtvání časem. Snaha působit vážně a reálně zde moc nefunguje. Od vznikajících milostných vztahů, až po akční scény. Neustálé míření zbraní, kde všichni dopředu vědí, že nikdo na nikoho střílet nebude. Pak jsou tam ale naopak příšerně umělé scény, kde salvy kulek netrefí nic. Občas je ale potřeba někoho trefit. Je jedno z jaké zbraně a vzdálenosti se střílí a kam, scénáristé milují, když kulka zůstane v těle a musí se vyndat. Do toho postřelené nebo jinak zraněné osoby ovládne sexuální chtíč, lidé od policie včetně rukojmích přecházejí na stranu zločinců a dál budují kariéru zloděje. Nikoho nezajímá jak moc nevěrohodně to působí. Stejně tak nikoho nezajímá, jak bude působit, když třetí a hlavně čtvrtou sérii ovládne korektní gender svět a najednou už tam nejsou jen homosexuálové, ale rovnou i transsexuál a kampaň metoo. I přes to všechno není problém pustit další díl a vydržet až do konce. To je asi tak nejzásadnější pozitivní věc, kterou můžu zmínit. (06.12.2020)

Seriály se občas píší tak dobře, že chtě nechtě musíme milovat záporné postavy (vzpomeňme na Dextera a Heisenberga) a ono když to vychází, tak proč bychom v tom nepokračovali i na domácím evropském území. Inu a v případě La Casa de Papel zde není co vytknout... Postavy parádní - psychopat Berlin, mater Nairobi, génius Profesor, méďa Helsi, impulzivní Tokyo, jelen Arturito, atd. Promyšlená šachová partie nechává pozorovatele v napětí a zároveň ho těší, jak kousky skládačky do sebe zapadají jako dílky tetrisu a musíme obdivovat inteligenci profesora, který dokáže vždy myslet 5 kroků dopředu. Soundtrack také parádní, nejen úvodní znělka a chytlavá Bella ciao, ale když mi tam nasadí navíc klasiku jakou je Delibes nebo Satie, tak taju blahem ještě víc. Ge-ni-ál-ní veledílo, nemůžu se dočkat na další sérii, kde to dle posledního dílu vypadá na pěkný poprask. Jo a všem ty červené uniformy děsně seknou. (22.10.2019)