Papírový dům (Netflix verze)

Spoilers | Do poloviny první série parádní podívaná, která zaujala propracovaným plánem působícím, že by se to tak skutečně mohlo odehrát. Lupiči tahají jedno eso z rukávu za druhým a vždy jsou o krok před policií. Od epizody na vrakovišti mi to ale přišlo jako přestřelená fantasmagorie, která baví, ale nedá se brát vůbec vážně. "Mistrovský plán" stál výhradně na náhodách (Profesor je všude přesně o minutu dřív než policie.. prostě tak, aby mu to vždycky vyšlo). No a s tím identikitem si snad dělali srandu. Nejinteligentnější komisařka zároveň radši věří na první pohled podezřelému člověku, o kterém neví vůbec nic a zná ho pár hodin (doslova), než kolegovi, s kterým si dlouhých 15 let kryjí záda. Tam už to na mě působilo jen jako fajn seriál, kde se může stát cokoliv, aby si tvůrci "pohráli s divákem" - viz závěrečné série Dextera nebo Lost. Míň je někdy víc. (04.04.2019)

Seriál hodnotím po dvou sezónách, protože si myslím, že měla druhá řada všechno uzavřít. Od třetí série nebudu započítávat hvězdičky do celkového výsledku, protože se stejně jako u nastavovaného Wentworthu, jedná už o něco jiného. Já jsem si tedy obě sezóny krásně užil, příběh mě mocně bavil, i když jsem si za celou dobu našel pouze jedinou jakž takž sympatickou postavu. Já mám prostě ke zlodějům asi větší antipatii než k sériovým vrahům, protože Dextera jsem si oblíbil docela hodně. K druhé řadě jsem měl sice více připomínek, přesto byla velmi vydařená, a celý seriál můžu jedině chválit. (24.02.2020)

Lepší 3* za všech 5 sérii v deseti dnech. První loupež funguje lépe (za 80%), postavy jsou převážně super a jeden snadno přehlédne, že si nakonec chtějí natisknou 4 tuny papírových eurovek na každou hlavu zloděje a odejít s tím v cestovce. Druhá serie je něco jako další Prison Break. Šablona je téměř totožná, ale podruhé už spousta věcí tak hladce nefunguje a aby se to zamaskovalo, vše musí být přehnanější a jede se v twistových liniích beznaděj, debilita (nějaké postavy), naděje a genialita (většinou Profesora) = u mnohých událostí a příčinách/důvodech některých "zvratů" jsem solidně trpěl. Co tvůrcům opět hodně uniká, je náročnost práce a přepravní kapacita 90 tun zlata a s tím spojená logistika, kdy se viditelně pracuje jen s desetinkou. Ale na covid karanténu je to celé fajn vycpávka. (21.12.2021)

Vysoce napínavá záležitost, srovnatelná s první řadou Prison Breaku. Dovolím si ale říct, že tohle je ještě originálnější. Většinou je to taky velmi dobře natočeno a celkově to působí hodně neotřele. Na druhou stranu, La Casa de Papel určitě není bez chyb a občas je třeba se při sledování vyzbrojit značným nadhledem. Ale co je dnes bezchybné? Dávám zasloužené čtyři hvězdičky. A k tomu ještě jednu navrch za to, že něco tak skvělého dokázali udělat Španělé. Edit: Třetí řada je pokus vstoupit podruhé do stejné řeky. Jen je to křečovitější a více gay. Velké zklamání. (18.04.2019)

100%. Jeden z těch seriálů, u kterých od prvního záběru víte, že budou výjimečné, a hltáte je do poslední klapky a bez kompromisů. Dlouhodobá show může divákovi nabídnout něco, co se sebelepšímu filmu nikdy nemůže podařit - nepovrchní emocionální vztah k postavám. Neuvěřitelně pestrá směsice sofistikovaných sociálních archetypů v La Casa De Papel je ale něco zcela mimořádného i na seriálové poměry, scénář fantasticky interaguje s divákovou pozorností a nutí zapojit se do příběhu, což vede k ještě hutnějším emocím vedoucím až k nekontrolovanému vzteku, radosti či pláči. Málokterému seriálu se daří tak bezchybně pracovat s divákem nejen směrem ven, ale i opačně. Věřím, že stejně jako si z loupeží vzalo příklad mnoho skutečných zlodějů, vezme si mnoho scenáristů příklad z La Casa De Papel a na formátu evropského seriálu (!) začnou měnit globální seriálový trh znovu blíž a blíž k ideálu revoluční přímé interakce. A tento seriál je v tom zatím největším mistrem. Často se to nestává, ale Španělé porážejí tradiční hollywoodskou tvorbu a budují novou linii seriálových očekávání, které budu moc rád součástí. Kromě toho, když se k perfekcionisticky vystavěnému i vykreslenému ději přidá třetí rozměr v podobě filozofického rozporu mezi našimi dvěma Já, může se i z "obyčejného" (ba geniálního) seriálu stát médium, které má daleký přesah za hranice audiovizuální stopy (jako třeba V for Vendetta). Zaslouženě jeden z největších fenoménů moderní tvorby a dle mého jeden z nejsilnějších a nejsebevědomějších projektů v historii. (27.07.2020)