Kočičí princ

Dobrodružná pohádka, která je solidně psycho, ale když už by měla překročit mez, vyměkne. Pro malé děti to moc není, protože to není příliš líbivá pohádka a se svojí specifickou psycho atmosférou si malé diváky nezíská. Dospělí ji taky zrovna neocení, protože pohádky bývají přímočaré, tahle navíc disponuje prolínáním reality s pohádkovou fantazií, která může činit potíže. Zpracování je solidní, dětští herci se snaží a bylo zajímavé vnímat ten svět viděním dětské fantazie, a proto každé objevení dospělé postavy v příběhu působilo mírně rušivě. Zkrátka pro děti depresivní. Ota Koval předvedl divákům nápaditý a poměrně vyzrálý fantazijní svět, který si k divákovi razí cestu postupně. 60% (08.04.2012)

Jako školák jsem ten film miloval.Viděl jsem ho mnohokrát.V hlavě mi utkvělo mnoho scén.Příšer a Alberta jsem se bál.Radkovi jsem držel pěsti a Tereza Brodská a scény s ní mi přišly tehdy děsně erotické:-)(bylo mi cca 10 roků!)S odstupem času mě film nepříjde až tak úžasný,ale ta nostalgie...Každopádně jde o solidní dílko s vynikající hudbou pana Sluky. (09.10.2008)

Jméno se neříká..! Normálně se přiznám, dodnes ten film nemám rád, je to moje taková noční můra. A jak jsem zjistil, ne jenom moje. Mám sto chutí dát hodnocení "odpad".. Fakt nevím, čím to je, nedávno jsem tuto "pohádku" opět viděl a pocit z ní byl naprosto stejný jako když mi bylo nějakých dvanáct, nebo kolik. (24.12.2008)

S politováním musím říci, že mi tahle umělecká strašidelná pohádka příliš nesedla. Oplývá pěknými scenériemi, kostýmy, hudbou (až na jeden příšerný psychedelický motiv), ale jinak mě u ní provázely dost podivné pocity a příběh o vzkříšení mrtvého kocoura cestou do říše pohádek mě nebavil a za srdce nevzal. Nesedlo mi rovněž po celý film koukat na nehezkou holčičku ostříhanou na chlapečka. Rozumím nápadu ze strany dramaturgů na Barrandově natočit ve stejných dekoracích hned několik filmů po sobě, když už šlo o tak drahou výpravu, ale takový Juraj Herz byl ve stejný rok s Pannou a netvorem někde zcela jinde. 40% (12.12.2020)

Tato působivá maeterlinckovská variace mě silně oslovila již v dětství – svou snovou, přízračnou atmosférou, pronikající do všednosti. Dnes mi trochu vadilo spěchající vyprávění a leckdy i násilné míšení reality a fantazie, které při vlastní pouti za živou vodou působí poněkud opatrnicky, kontrolovaně. Škoda, že se film nenatáčel o deset patnáct let dříve, za velkorysejších podmínek. Bývalo by mohlo vzniknout opravdu strhující obrazivé podobenství o křísivé moci snu, jehož hranice se v chladných normalizačních letech jevily opravdu příliš zřejmé, a o dvojdomoví dětské duše, které si soudobý pionýrský světonázor nepřipouštěl. (04.09.2014)