Svatba jako řemen

Pokud na něco sedí název: hořkosladká tragikomedie a trefná satira poměrů ve společnosti, potom je to bezesporu tento snímek Jiřího Krejčíka. Řeší se tu sice znásilnění jedné ženy, nicméně tím kdo byl „ znásilňován“ byl český národ (lidé). Jedním slovem (téměř) geniální. Tím myslím od kamery, režie, tak především scénářem Zdeňka Mahlera a konče vynikajícími hereckými výkony Vladimíra Pucholta ( škoda ho zubaře jednoho, film v něm hodně ztratil), Jana Vostrčila., Jiřího Hrzána a takhle bych mohl pokračovat stále dál a dál... Při sledování těchto typů snímků se člověku derou do úst slova: zlatá 60.-tá uvolněná léta. Zní to sice jako fráze, nicméně to byla skutečnost. Mám rád tyhle „ Formanovské“ charaktery. Muselo být pro všechny skutečnou slastí tvořit v těchto uvolněných podmínkách a době bezvládí. Důkazem budiž filmy, které v tomto období vznikaly. Škoda, že to trvalo tak krátce a už vůbec se nebudu zmiňovat o tom, co následovalo poté. p.s. „nevím, jestli se amnestie vztahuje i na znásilnění“ (11.03.2011)

Geniální mix malého lidského filmu a bláznivé absurdní komedie. A nebo taky brutální satira, podobně jako v Hoří, má panenko. Ani nevím co mě fascinovalo víc, jestli výborné hlášky, nebo fakt že by ty dialogy mohly sloužit jako základ pro mrazivé psychologické drama. A ani by se nemusely moc měnit. Jó, tehdy se uměli psát scénáře. Neuvěřitelný snímek, ve kterém každý zahrál naprosto perfektně a Pucholt ještě vysoko nad to. (18.07.2013)

Pomalejší a vážnější rozjezd se postupně mění ve vtipnou svižnou komedii. Nevím, jestli si dokáží dělat i jiné národy srandu úplně ze všeho. Na pozadí vyšetřování znásilnění (značně komediálním až parodickým způsobem) se neuvěřitelně přesně vystihuje atmosféra doby a povahy jednotlivých lidí a jejich rolí a to opět formou výborně vypointovaných vtipných situací. Navíc Pucholt dokázal předvést famózní výkon, který je podpořený skvělým scénářem a režií. Díky tomu, co věta to perla, která se vrývá hluboko paměti. :-) (29.09.2014)

Velmi slušná komedie se spoustou vtipných scén a zároveň s množstvím poměrně odvážných narážek na komunistický režim. Zároveň se ovšem režisér Jiří Krejčík evidentně velmi snažil napodobit filmy Miloše Formana, což se mu však rozhodně nepodařilo natolik, aby mohl být označen za pouhého Formanova Epigona. Mj. také proto, že Krejčík zkrátka není Forman. Přesný popis nahrazuje zběsilou akcí, prokreslený povahopis postav se mění v nepřesně naznačené schéma a absurdita v bláznivou komedii. Krejčík však přitom zjevně není jen zcela jiným typem režiséra, ale žel je také režisérem o dvě třídy horším. Na mnoha místech jednoduše nudí. Zatímco formanův klid je klidem před bouří, krejčíkův klid je mrtvolně sterilní... Přesto jde nepochybně o jeden z nejlepších Krejčíkových filmových počinů... 7/10 (14.06.2008)

Svatba jako řemen má ožehavý příběh, skvělé provedení a satirické podání. Téma s pokusem o znásilnění jistě není vhodné k veselí a smíchu. Ovšem jako hravě neposedná satira společnosti to celé funguje s nevšedním půvabem pobavení i uvědomění si mrazivého stavu skutečností. Již jen jednání nádražního pokladníka je výstižné. O co působivější je potom chování i charakter stranického funkcionáře, či policejního sboru, vůči jejichž jakémukoliv jednání není možné protestovat. Ale i chování ostatních lidí v průběhu celého příběhu je příhodným ironickým políčkem společnosti. Pro mne jsou hlavními hrdiny příběhu představitelé příslušníků policejního sboru Veřejné bezpečnosti (skvělý Vladimír Pucholt a neméně dobrý Jan Vostrčil). Ti předvádějí nekompromisní hru na udržování pořádku, vyšetřování závažných i nezávažných trestných činů, netrpění ani náznaku odporu, poslušnosti i toho lidského liberalismu v rámci celé té složité komplexní hry spravedlnosti a pořádku a moci. Další v pořadí je zneuctěná prodavačka potravin Hana (dobrá Iva Janžurová) s rozporuplnou pověstí, s diskutabilním důvodem, s nechtěným zážitkem, s nátlakem z vnějšku a nakonec i s odevzdaností a kapitulací. Další v pořadí jsou nadržení vyděděnci z běžnosti a násilníci z popudu s dotěrným iniciátorem (dobrý Pavel Landovský), sebevědomým svůdcem (dobrý Jan Schánilec) a ostýchavcem v pohnutí divokosti i zlomyslnosti náhody osudu (dobrý Jiří Hrzán). je tu uražená nevěsta (Alena Hesová), která si bere velmi osobně veškerý stav věcí. Jsou tu rodiče nevěsty: matka (dobrá Stella Zázvorková), která se snaží vše zachránit a urovnat, a otec (dobrý František Filipovský), který by nejraději ode všeho utekl. Z dalších rolí: mocný a nadržený tajemník (skvělý Jan Libíček), bodrý ženichův strýc a voják (Ilja Prachař), bezstarostný a zadržený hudebník (příjemný Josef Hlinomaz), zneužívající vedoucí obchodu potravin (Jiří Lír), svérázný pokladní vlakového nádraží (Václav Kotva), zvědavá a škodolibá teta Růža (Anna Kratochvílová), či velice rozhořčený ženich (Jiří Hálek). Svatba má býti místem nestřídmého obžerství. Policejní orgán se většinou dožaduje naprosté poslušnosti prostého lidu. A toto je velice adresná a kousavá satira společnosti. (06.06.2016)