Svědomí

Skvost o zvláštním nadčasovém nepříjemném vnitřním šimrání při pocitu provinění. Jo, kdyby Hitchcock tvořil jeho nejlepší psychologické kriminálky bez té US přehrávanosti a teatrálnosti, mohl by leckdo říci, že zde Jiří Krejčík udělal výcuc toho nejlepšího z díla US mistra. Naštěstí to tak není, naopak zde nenaleznete slabé místo, film slupnete jak černobílou, však mrazivě chutnou, malinu a na konci se sami nad sebou zamyslíte, ať již bylo svědomí před filmem čisté, či nikoliv. (25.06.2006)

Výborný a do svojej doby príliš nezapadajúci film. Napriek tomu, že jeho nosnou témou je úloha svedomia a stálosti životných postojov, nie je to film moralizujúci. Opiera sa o jednoduchý dej a realisticky zobrazený silnejúci tlak na hlavnú postavu, ktorému nie je možné odolať. Ak to už ktosi napísal, najväčší dojem na mňa nespravil napriek skvelému výkonu Miloš Nedbal, ale Jan Prokeš, predstaviteľ chlapčenskej úlohy Jirku. Film som videl po dlhšom časovom odstupe a potvrdil som si jeho oprávnené zaradenie do stovky mojich najobľúbenejších českých a slovenských filmov. (05.10.2014)

Jsem nečekal, že se to povede až tak. Fakt je to skvělý film, který je správně psychologický, má uvěřitelné postavy, vyvíjí se pomalu, ale zato poutavě a hlavně má dokonale napsaný scénář. Velká vina (muž srazí autem dítě a ujede z místa činu - což je mimochodem jedna z nejsilnějších scén v historii československé kinematografie, alespoň z toho co jsem viděl) je neustále v jakémsi "porovnání" (nenapadá mě vhodné slovo) s tou malou (kluk ve škole rozbije sochu), oba dva se bojí přiznat, každý z jiného důvodu a pro oba je to čím dál tím víc neúnosné. Obzvlášť pro toho kluka, když se dozví o vině svého otce. Jinak je ten scénář ale skvěle promyšlený Je to i skvěle zahrané a skvěle natočené, takže o to víc se mi ten film líbil. Je to silné - a stejně mám pocit, že to mohlo být ve finále silnější. A i ta sekretářka do toho mohla být lépe zapojená. Ale těch slabých 5* tomu dám, hlavně kvůli té promyšlenosti příběhu. Sice je jasné, odkud kam to půjde, ale u tohohle tématu jde hlavně o to zaujmout tím jeho průběhem - a to se povedlo. Slabých 5* (25.12.2020)

Toto psychologické drama výrazného výchovného charakteru sráží dolů jeho naivisticko-idealistický tón. A nám se zobrazuje svět pouze černobílou barvou, kde dobré i špatné stránky jsou zřetelně odděleny. A to rochnění blahem syna nad otcem, který se konečně jde udat na policejní stanici, považuji snad až za skandální a nevkusné. Přesto tento film stojí za shlédnutí. Díky kameře, která si dokáže hrát. Díky herectví několika postav v čele s představitelem hlavní role. Každý náš negativní čin, byť je výsledkem nešťastné shody okolností, se odráží v naší duši. Za následky svých činů bychom měli nést zodpovědnost. Vnitřní rozpoložení jedince a jeho pochybnosti o sobě samém, jeho strach, zbabělost i tíseň jsou skvěle předvedeny. Ale proč ten výchovný tón, který nakonec celkový výsledek a působnost díla sráží hluboko dolů? Hlavní postavou je pojišťovací úředník na vyšší pozici Karel Doležal (skvělý Miloš Nedbal), jehož morální přehmat ze vzdoru přináší nešťastnou náhodou i tragickou příhodou. Jeho osobní i společenský morálně-etický kodex cti následně dostává další a další rány, ze kterých usilovně hledá východisko. Řešení je prosté, bolestné, vynucené i vysvobozující. Důležitou postavou je Karlův syn Jirka (Jan Prokeš), který také delší dobu, než je nutné, řeší svůj vlastní přístup k zodpovědnosti. A je to nakonec on, kdo si vyvzdoruje konečné řešení. Z dalších postav: Karlova věrná, uražená i zneuctěná žena Zdena (dobrá a elegantní Marie Vášová), svůdná pokušitelka a sekretářka ostravské pobočky pojišťovny Vlasta (dobrá a půvabná Irena Kačírková), Karlův přítel, vášnivý kaktusář a policejní komisař Mautner (Bohuš Záhorský), chybující vedoucí ostravské pobočky pojišťovny Verbl (zajímavý Eduard Dubský), Jirkův zásadový třídní profesor (Vladimír Hlavatý), spravedlivý ředitel pojišťovny (František Šlégr), kalkulující a situace využívající továrník Hájek (Oldřich Hoblík), Jirkův kamarád a spolužák Tonda Mejzr (Jindřich Fairaizl) a Karlova malá živá dcerka Alenka (Michaela Lišková). Měli bychom umět přijmout odpovědnost za své jednání a skutky. Ideál morálky je více než chvályhodný. I když je otázkou, zda jsme toho sami schopni, či to dokážeme dodržovat a hlasitě vyžadovat pouze od druhých. Až na ten nepřehlédnutelný a ješitný moralisticky karatelský tón, který prožitou podívanou kazí. (31.05.2016)

V rozmezí let 1946 až 1948 natočili domácí tvůrci několik pozoruhodných psychologických dramat na téma chování člověka ve vypjatých životních situacích. Vynikala profesionalitou, závažností myšlenky a srozumitelností pro nejširší divácké vrstvy. Nezávislost příběhů na době vzniku z nich činila díla nadčasová a to se jim v poúnorovém kvasu stalo osudným: doba naopak žádala náměty ryze současné. Film režiséra Jiřího Krejčíka Svědomí je studií nitra muže, který při jízdě automobilem se svou milenkou zavinil tragickou nehodu a z místa činu zbaběle ujel. Dlouho bojuje se strachem i svědomím. Rozhodujícím motivem pro dobrovolné přiznání je až pohrdání vlastního syna. Velkou hereckou příležitost zde získali především dva interpreti, na něž film později neprávem zapomínal. Postavu slabošského úředníka ztvárnil Miloš Nedbal, pro něhož to byla výjimečná (a svým způsobem i životní) role. Milenku, která nepřímo zavinila jeho trpké morální váhání představovala třiadvacetiletá Irena Kačírková. Ta se na filmovém plátně znovu objevila až za dlouhých šest let, kdy se zcela změnila koncepce české kinematografie. Podobný osud potkal i režiséra Krejčíka, který další celovečerní film vytvořil teprve o čtyři roky později (ideologicky vykupitelské budovatelské drama Nad námi svítá). Navzdory vyřčeným komplikacím a následkům vzniklo tehdy ojedinělé dílo, jehož nesporné kvality spočívají v jednoduchosti a syrovosti zobrazovaného tématu. (02.11.2008)