Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Předlohy Jana Nerudy patřívaly kdysi k oblíbeným filmovým i televizním tématům. Tímto snímkem na sebe před rovnými šedesáti lety upozornil začínající Jiří Krejčík. I ve výrazně ateliérovém dílu dokázal evokovat mentalitu a předsudky předminulého století. Jednou v úsměvném, jindy ve zvážnělejším nahledu postihl ruch v jednom malostranském domě, představil pestrou plejádu nejrůznějších nájemníků, kteří tam bydlí, i často malicherné rozbroje, které mezi nimi propukají. Za průčelím malostranského domu "U dvou slunců" pulsuje život. Bydlí zde Bavorovi, věční otroci hokynářského krámku. Domácí Ebrovi, kteří potřebují výhodně provdat dceru. Starý mládenec doktor Loukota a další zajímavé nerudovské postavičky. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (33)

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Tento film je tak starý jako já, ale nejen proto ho mám ráda. Obdivuji krásné prostředí staré Prahy, skvělé herecké výkony našich předních herců i milé příběhy obyčejných lidiček a jejich dobrých vlastností i hříchů, jak je ve svých povídkách vypodobnil Jan Neruda. Zaujala mne dokonalá atmosféra té doby, třeba městský odvoz popela, místní sazkovna, koupání špačka pana domácího nebo práce úředníků v kanceláři se spoustou zbytečných a nedohledatelných dokumentů. I když je film částečně natáčen v kulisách, vůbec to nevadí. S trochou fantazie je možné se ocitnout v těch kouzelných starých časech a lovit bohatého ženicha nebo poslouchat verše nad malostranskými střechami. ()

sator 

všechny recenze uživatele

"Idyla" Malé Strany, jak si ji pamatoval básník Neruda... Dům U dvou slunců se nachází V Nerudově ulici 47/233 na  Malé Straně. Původně renesanční dům získal v letech 1673–90 raně barokní průčelí s volutovými štíty, dvorní část byla vystavěna až v polovině 19. století. Zachoval se renesanční portál, původní je domovní znamení se dvěma slunci v kartuši. V domě bydlel v letech 1845–57 spisovatel Jan Neruda (pamětní deska z roku 1895), jeho otec tu měl obchod tabákem. Po otcově smrti se paní Nerudová se synem přestěhovali do domu U tří červených orlů v téže ulici. ()

Reklama

Bart 

všechny recenze uživatele

Neruda a příběhy lidí z Malé Strany, to je moje gusto. Režisér Krejčík se se svou celovečerní prvotinou popral opravdu dobře. Nejenže zachytil věrně atmosféru Nerudovy Malé Strany, ale vynikajícím způsobem zvěčnil na plátně různorodé typy lidí. Jeho obyvatelé Malé Strany nebyly ani černí ani bílí. U výrazně kladných postav ukázal i ty špatné stránky a u záporných zobrazil motivy jejich jednání. Na tenhle film se určitě podívám rád častěji, než jak ho reprízujou. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

V české literární tvorbě lze nalézt mnoho inspirací k začátkům vlastní filmové tvorby. Navíc tuto adaptaci povídky Jana Nerudy je možné považovat za zdařilou. Kulisy mnohovrstevného malostranského domu jsou zdařilé k popisu každodenní všednosti i výjimečnosti života jeho obyvatelstva. Každý má své plány, každý má své touhy a ambice, o kterých sní, nebo je s větším, či menším nezdarem probouzí k životu. A na povrch s lehkým a nesmělým zaťukáním i s rozšafným halekáním vystrkují hlavičky rozmanité lidské vlastnosti i jednání. Obzvláště ve jménu lásky. Ta je opětovaná, objevovaná, stydlivá, bojácná, vzývaná, vypočítavá, dychtivá, domlouvaná, čistá i rezignovaná. Ale je zde i závist, hamižnost, povýšenost, škodolibost, ochota, přetvářka, radost, strach, odhodlání, klevety a smrt. Celá pestrobarevná mozaika lidského společenství na jednom dvorku, na pavlači, za každými dveřmi i v korunách střech nad tím veškerým mumrajem a pachtěním za šťastnějším zítřkem. Ústřední postavou je Václav Bavor (sympatický Jaromír Spal), mladík se vzletným očekáváním velikosti života. Jeho rodiče (Jaroslav Průcha a Jarmila Kurandová) jsou prostí a pracovití lidé, kteří přejí svému synovi lepší budoucnost. Majitelem a domácím všem je úředník Eber (dobrý František Kreuzmann st.), pro něhož je jedinou skutečnou radostí jeho mazlíček špaček. Ten jediný mu dodává sílu před skutečným vladařem domu, jeho manželkou (dobrá Světla Svozilová). Ale kdo si vezme jejich dceru Matyldu (Blanka Waleská)? Snad ten ctihodně vypadající oficír Korzineck (dobrý Miloš Nedbal)? Jsou zde také Lakmusovi: on (J. O. Martin) je dobrák i bručoun, ona (Meda Valentová) především láká do osidel podnájemníka pro svoji Klárku (půvabná Jana Romanová). Další obyvatelé domu: nešťastně zamilovaný JUDr. Loukota (Karel Höger), šťastně zamilovaná Josefínka (půvabná Zdenka Procházková), nenasytná hostinská Řeřichová (Anna Melíšková), či lásku objevující Márinka (Jiřina Krejčová). Z dalších jsou zde lidé z císařského úřadu, jako Václavův kamarád František (Jaroslav Mareš), samolibý Rotnágl (Václav Švec), neochotný rada (Bohuš Záhorský) a nadutý ctihodný představený Hofrat (Karel Dostal). Nutné je doplnit důsledného lichváře Menkeho (Stanislav Neumann) a váženou i škodolibou známou paní domácí Sieglovou (Ema Hrubá) s dcerou Marií (Jiřina Steimarová). Jeden celý svět v jednom celém domě na dosah v celé jejich cti i v ozvěnách méně počestného jednání. Sny se mají uskutečňovat. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

,,Jenom tady nahoře (na střeše) je krásně, když jsme tu sami. A bez lidí. Dovedou potrápit." Tentokrát jsme se s panem Krejčíkem úplně nepotkali. Dokonce jsem si při sledování tohoto filmu, jak ten mladý Bavor, občas pomyslel „copak to má pro někoho cenu?“ Těch roztodivných příhod z jednoho malostranského pavlačového domu mi dohromady k sobě nějak nepasovalo a přišlo to celé takové nějaké roztříštěné. Snad jen ta myšlenka v samotném závěru filmu, že lidé jsou sice někdy zlí, ale přesto "i tam dole je krásně", to nějak celé spojuje. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (5)

  • Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach Prahy-časť Malá Strana. (dyfur)
  • Variace na Nerudovy verše napsal Jaroslav Seifert. Zdroj: Český hraný film 1945-1960, NFA 2001. (ČSFD)
  • Snímek z roku 1947 byl celovečerním debutem pro režiséra Jiřího Krejčíka. (M.B)

Reklama

Reklama