Režie:
Václav KrškaKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jarmil BurghauserHrají:
Vlasta Fialová, Jana Rybářová, Apostol Karamitev, František Smolík, Otylie Beníšková, Přemysl Kočí, František Kovářík, Josef Kotapiš, Gustav Nezval (více)Obsahy(1)
V koprodukci s Bulharském natočil Václav Krška dvě orientální pohádky. V této začala vládkyně žárlit na svou sestru, která se zamilovala do chudého malíře. Mladíkovi slíbí sestřinu ruku, pokud ze železné skály vymámí pramen zázračné vody. Muž se proto podstoupí mnohaletou dřinu, pracně se prokopává do skalního masivu. Zobrazení exotického prostředí je však příliš chladné a dekorativní, sám příběh pak hodně chtěný.
První česko - bulharská produkce. Současně s českou verzí byla natáčena také bulharská, kdy byly přeobsazeny některé hlavní role bulharskými herci a někteří čeští herci v malých rolích zůstali. Ve stejných dekoracích byla zároveň natočena pohádka "Labakan". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Jako dítě jsem to nikdy neviděl celé a vydržel jsem asi čtvrt hodiny. Pak jsem se této veleblbině vyhýbal, nyní však, nucen okolnostmi, řekl jsem si že vydržím. Už od začátku mne irituje ona myšlenkomluva. Ta mne prostě irituje vždy. Když pak obě hrdinky hovořily o Ferchadovi, jak prý není krásný, tak jsem rostl. Nevím zda se tomu smát nebo brečet. Ale co ženská je podivný tvor a její představa o kráse… Navíc mne štvalo jak všichni mluví o tom, že Banu je škaredá, že se ani nesnažili udělat nějakou masku. Pod závojem jde hodně krát vidět, že je stejná jako dříve. Zda to byla ta již zmíněná lenost, nebo neschopnost tvůrců filmu je šumafuk. Stejně tak jako setkání těch dvou po letech. Ani zde se namaskovalo, nelíčilo, takže oba vypadali stejně. No, ono celkově i tato“pohádka“ se mi prostě hnusí a je přímo protivná. Dokoukáno s vypětím sil. Již nikdy více. ()
Až se zas bude ve škole probírat orientalistické umění, učitelé mohou vedle jmen jako je Delacroix nebo Dinet klidně zařadit i Václava Kršku. Ne snad, že by film měl srovnatelnou výtvarnou hodnotu (čímž nechci tvrdit, že se výprava nepovedla), ale jeho ultraromantická, naivní a mýtizující prezentace "Orientu" je natolik přepálená, že se to nedá akceptovat ani v polopohádkovém příběhu z fiktivní země. Nejvíce iritujícím prvkem jsou ovšem básnicky patetické dialogy a rozvášněné přehrávání, proti nimž i ten nejexaltovanější bollywoodský doják vypadá jako civilní dílo 'ze života'. ()
Po druhém shlédnutí na mne Legenda o lásce už nepůsobila tak těžce a bezvýchodně, jako kdysi v dětství. Silný, poetický příběh..., ale ten starodávný a mile afektovaný způsob hraní mě přece jen fakt trochu nechtěně rozveseloval. Přitom oceňuju spoustu pěkných momentů, ze kterých čiší poctivý divadelnický základ (třeba na dnešní dobu minimalistické řešení, kterým ztvárnili chvíli, kdy Vládkyně přichází o krásu mi přijde po zásluze pětihvězdičkové a užívám si ho daleko víc než celou tunu digitálních triků). ()
Film Václava Kršky Legenda o lásce plně dosahuje svého názvu. Nejedná se tedy o klasickou českou pohádku, ale o velkou romanci, kde láska doslova láme skály. Tento druhý počin z režisérovy bulharské anabáze je mnohem zdařilejším než Labakan. Vlastně Legendě o lásce není vůbec co vytknout. Od monumentální výpravy přes nádhernou hudbu až po skvělé herecké výkony ústřední trojice. Skvělý zážitek. ()
Fialová s Rybářovou se zamilují do stejného Cikána a Krška z toho hned udělá pozdvižení. Moc pozdvižení to vlastně nebylo, spíše to byla nuda. Tak jsem si ji zpestřila tipováním, kdo ve výsledku bude nejvíce přehrávajícím. Vyhrál Karamitev. A že to byl skutečně drsný souboj, protože jediným solidně hrajícím byl Smolík. ()
Galerie (6)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (6)
- Jedná se o první česko-bulharskou koprodukci. Se stejným štábem a stejným obsazením v menších rolích byla souběžně natočena i bulharská verze. Přeobsazeny byly role Širína (Emilija Radeva), Mechmena Banu (Ženi Božinova) a vezíra (Andrej Čaprazov). (lausik)
- Natáčení probíhalo v Bulharsku. (Terva)
Reklama