Murdering the Devil
Režie:
Ester KrumbachováScénář:
Ester KrumbachováKamera:
Jiří MacákHudba:
Angelo MichajlovHrají:
Jiřina Bohdalová, Vladimír Menšík, Ljuba Hermanová, Helena Růžičková, Jana Hana Duffková, Olga Jungová, Jindřiška Gabriela Preissová, Angelo Michajlov (více)Obsahy(1)
Lepší sněžný muž, nežli žádný muž... Asi čtyřicetiletá žena (Jiřina Bohdalová) žije navzdory své inteligenci a hezkému vzhledu sama. Občas na ni dolehne „tesknice“ a ona zatouží po společnosti muže. Jednoho dne se jí telefonem ozve přítel z mládí, Ing. Bohouš Čert (Vladimír Menšík), kterého si ona pamatuje jako štíhlého mladíka. Pozve ho na večeři, kterou připraví s mimořádnou péčí. Stejně tak si dá záležet na svém vzhledu. Jaké je její překvapení, když se ukáže, že ing. Čert ztloustnul a stal se z něj zanedbaný, drzý, poživačný a nevychovaný sobec. Delikátní večeři zhltne s hlasitým mlaskáním a srkáním a nadto sní i veškeré zásoby z ledničky. Ona mu však všechno odpouští, neboť doufá, že Čert se jednou vyjádří a požádá o její ruku. Jenže ani ženská trpělivost není nekonečná… (Česká televize)
(více)Recenze (163)
Skutečný herecký koncert Jiřiny Bohdalové a Vladimíra Menšíka pod mistrnnou taktovkou Ester Krumbachové. Film zajímavý nejen nadsazenou "pekelnickou" tematikou, ale hlavně svou úžasnou vizuální stránkou. Fakt prvotřídní! ()
Prvních patnáct minut jsem byl nadšen, ale se v ději začaly hromadit surreální prvky, vyprávění se dostalo do zvláštní smyčky a nekomplikovanou satiru zaplevelila podobenství. Nepochybuji, že by se ve filmu dalo najít spousta vrstev a společených komentářů. A taktéž nepochybuji, že část z nich tam vůbec není. Pro feministky, amatérské psychology a milovníky všech možných alternativ to může být skvělý film. Já jsem se u něho nudil, a to tam hrál Menšík. ()
Tajemná alegorická povídka, jejíž hlavní ozdobou je Bohdalová s Menšíkem, a rovněž surrealistické výjevy, kterém jsou nemálo podobné Sedmikráskám Chytilové (viz na obou snímcích pracovala či spolupracovala Ester Krumbachová) a rovněž oba snímky představovaly pro tehdejší režim veliký problém. K dokonalosti něco chybí (především závěr byl už slabší), ale stejně je to dílko víc než dobré. ()
Nedoceněná konverzačka Bohdalové a Menšíka, který je tu naprosto "k sežrání". Atmosféra je na komedii místy hodně stísněná (rovina kontaktu/nekontaktu s peklem), ale drtivou většinu času může divák vychutnávat herectví očí a celkově mimiky. Pohlreich by si tu jistě užil svoje, ale na druhou stranu, tohle je vyloženě česká kuchyně a byla podávána velmi stylově. Ale mě se fakt při pohledu na to smažení řízku neudělalo nejlépe... ;-) ()
Dojmy tak trochu nevyrovnané. Vizuálně je to dosti opulentní, některé scény jsou uchvatné, ale celek je trošku klopýtavý a...no, nevyrovnaný. Po druhém shlédnutí - čert vem nevyrovnanost! Po třetím shlédnutí - čím to je, že se pokaždý bavím víc a víc? ()
,, Na iluze a sny se chytí každej.“ Wow, teda tenhle film mi opravdu vyrazil dech. Nikdy před tím jsem o něm neslyšela. Vzhledem k hlavním představitelům jsem čekala nějakou naivní komedii z té doby a ona taková výběrová lahůdka. Nevím proč, ale stylem a co se kompozice týče, mi tento film připomínal, něco mezi Kusturicou, Bergmanem a Hitchcockem. Co se tajemnosti týče, zastřený menšíkův hlas v telefonu, opravdu dělal divy, hodně působivé. Na rozdíl od toho, jaká jeho postava, byla ve skutečnosti: tj. tuctový neurvalý a vulgární fouňa. Je s podivem, co s ženskou postavou dělala vidina samoty a co si nechala líbit. V tomhle filmu smekám klobouk před výkonem a vizáží Jiřiny Bohdalové, vypadala zvláště v těch zelených šatech opravdu přenádherně a měla takový elegantní výraz hereček z francouzských filmů, na to, že ji jinak moc nemusím, zde byla okouzlující a roli zahrála opravdu s grácií. Pan Menšík byl opravdu, krajně nesympatický fouňa, přesně tak, jak si jeho role žádala a celou dobu mi opravdu svým chováním nadzvedával mandle. No nic, jdu hledat yettiho, protože je "lepší sněžný muž, nežli žádný muž", jak jsem byla poučena. ()
Láska ide cez žalúdok, no v pripade muža v podaní Menšíka to nie je isté. Láska sa teda nekoná, zato jedla skonzumuje za troch. Nie je to až taká Veľká žranica, ale jedlá vyzerajú skvelo, Bohadlová ako oddaná kuchárka a bezvýhradne milujúca žena zastúpila ženský svet. Nekompatibilita s mužskym svetom je extrémna, to prehnané zvýraznenie rozdielov sa v prvej polovici podarilo. Druhá už nejako nenadviazala na tempo zo začiatku a značne nudila, opakovanie prejavov z oválneho zrkadla ma už nenadchýnalo. –––– Ty jsi ale ztloustla. Taky už nejsi nejmladší. Doufám, že jíst budeme hned. ()
Jiřina Bohdalová a Vladimír Menšík by meli být napsáni hodně velkými písmeny; ostatní jsou tam úplně nepodstatní. Delší scénka pro tyhle dva, ale opravdu vyvedená. ()
Solo pro Bohdalku a Mensika, skoro cele zabavne. Razpusti se to az ke konci... Ma to sympatickou stopaz, a ja se docela bavil. Mam rad podvnosti. :) 4- ()
Většinu filmů na kterých Krumbachová spolupracovala miluju - Sedmikrásky především, leč její samostatný režijní počin jde bohužel jaksi zcela mimo mě. A ano divné filmy miluju. Tenhle je ovšem divný tak nějak příliš divně. Jinak divně, než mám rád. ()
"Manžel Ester Krumbachové režisér Jan Němec o filmu Vražda Ing. Čerta prohlásil: "Neznám blbější film." Hahaha. Bohdalka je v jediném filmu Krumbachové líčená jako žena středního věku, která chce lásku, muže, roky jí ubývají. Zavolá jí starý známý, který kdysi býval hubený, pohledný, Ing. Bohouš Čert. Bohdalka si dá záležet, připraví mu feast, vyfintí se. Menšík přijde, tlustší (ač jí sám hned trefně a neomaleně řekne, že přibrala, nazývá ji čarodějkou a furt chce žrát), říká, že je taky sám, nemá mu kdo spravovat a prát hadry, ale přijde na dlabanec, a v téhle roli žral tak vydatně a s takovým nadšením, že za těch ladných zvuků se prožral k +10kg, kterých se prý pak těžce zbavoval. "Doufám, že máš dost." "No, abych pravdu řekl, moc jsem se nenajedl. Bylo to dobré... mmm... ale bylo toho přeci jenom málo." (...) "Počítej raději do desíti." (...) "Nepřipadám ti jako medvěd?" (...) Ženská se kroutí a snaží se nadutému chlapovi ukázat, že o něj má zájem a on si mele svoje... chtělo by to o něco lepší scénář, ani herci totiž nepatří zrovna mezi moje oblíbence, aby něco tak řídkého (scénář) mělo nějakou substanci, nebo chuť. "Víš proč jsem přišel?" "..." "Protože bez tebe nemohu žít. Nemáš tady něco k jídlu?" "Mám." "Ukaž." (...) "Nejsi hezká... když pláčeš, tak neplač." Nesourodost ženského a mužského elementu, chvástal a hospodyňka, postupně přestupuje z komedie do surreálna a tak nějak končí, ale na hodinu se mi to vleklo a zaujalo mě to snad jen v momentě, kdy se tam začaly jaksi dít, prvky, mimo tuhle realitu... ale vydrželo mi to asi jen dvě minuty. Bohdalka i Menšík si jedou svoje, definitivně ne špatně, nebo nudně, spíš to padá na hubu tím mdlým vedením a vařením z vody. Alespoň mě to přimělo oprášit tarot (Emperor rev., Ace of Wands, Ace of Pentacles) ()
Velice pozoruhodný film, který na rozdíl od mnoha jiných novovlnných opusů dodnes nebyl plně rehabilitován a v očích odborníků i filmařů (viz dokument Pátrání po Ester či obsah filmu výše) i nadále stojí v nejlepším případě kdesi na úrovni komunálních satir P. Schulhoffa či fantasticko-bláznivých komedií O. Lipského. Přitom jde o jediný český celovečerní hraný feministický film! Genderové rozvržení rolí, ústící v radikalisticky vtipnou pointu je patrné od úplného začátku včetně sebereflexivní tematizace ženy-ikony (promluvy hrdinky v dekorativním obrazovém rámečku přímo do publika). Film je též báječně výtvarně vyveden - hrdinka má své domácí útulné hnízdečko, které je postupně devastováno nemilosrdnými vpády muže, který dotyčné sežere nakonec i fíkus. ()
Na film jsem narazil náhodou na programu CSFilm v nedělní večerní hodiny a po shlédnutí prvních pár minut jsem se již nemohl odpoutat od TV. Velmi zajímavě pojatá komorní tragikomedie o vztahu muže a ženy, která v některých scénách přechází až do poctivého surrealismu. Výborné expresivní herecké výkony Bohdalové a Menšíka jsou zarámovány zajímavým vizuálním zpracováním. ()
Po všech stránkách odpudivý Menšík se cpe, pak nadhodí milenku ("Víš, proč ona ten kajak chce? Protože je koketa."), rozdává rozumy a pak se zase cpe a tak pořád dokola a frivolní Bohdalová bez něj nemůže být, ač ji démonický čert v jednom kuse zklamává... Komedii si představuju trochu jinak. "Taková přesnost! Dokonce... o deset minut přesnější!" :) ()
Je to tak zajímavě, československy, zvláštní, že jsem se od toho neodtrhl napoprvé, napodruhé a snad ani napotřetí. ()
Oficiální text distributora sice přesně popisuje děj, avšak smysl filmu absolutně vynechává. Neříkám, že já jsem pochopila všechny náznaky. Na to by bylo potřeba asi vidět film víckrát. Skrze děj probíhá kritika zaběhlých gender stereotypů chování a myšlení žen a mužů. Pozorujeme touhu ženy po muži jejích snů, touhu nenaplněnou avšak nekonečnou a slepou. Pozorujeme muže, ze kterého se po letech vztahu stane jen bezedný žaludek bez chuťových buněk a úcty k ženě. To jsou ale jen stereotypy, které s realitou nemají nic společného. (haha? - irony?) :) ()
Ester Krumbachová si pohrává s věčným tématem vztahu muže a ženy. Jde jí to náramně. Děkuji. ()
Feministický pohled na vztahy dvou různých živočišných druhů. Poté, co jsem si zvyknul na tu novovlnou afektovanost (je tam hodne znát vliv Sedmikrásek), dost jsem se bavil. A výtvarně naprostá paráda, inu Ester Krumbachová, že... ()
Zdařilá satira na rozdílnost mezi muži a ženami, ve věčne hladovém Menšíkovi jsem se viděl. ()
Hlavní postavou, se kterou se zároveň divák nejlépe ztotožní, je bezesporu Ona. Ač má ve snímku téměř stejně prostoru jako Čert, její pocity můžeme pozorovat hned v několika rovinách. Jednak se nám odvíjí samotný příběh mezi dvěma postavami, zároveň pak Ona mnoho věcí komentuje osobním komentářem nebo sedí ve “zpovědnici” a reflektuje události do zrcadla. To je jeden z filozofičtějších rozměrů Vraždy Ing. Čerta, která ale jinak slouží i divákovi, které tyto záměry neobjeví či nepochopí. Sledování snímku může být variabilní a lze chápat v několika rovinách. Buď prvoplánově jako vztah mezi Ní a Čertem, anebo vztah mezi pohlavími – tudíž mužem a ženou. Krumbachová nám představuje dva (zpočátku) stereotypní charaktery a klišé společné večeře, které ale stihne několikrát zbořit (a jak víme, obrácené klišé už není klišé). Divák se tak například dozvídá, že Čert je skutečný čert z pekel a několikrát to svým jednáním dokáže. Snímek postupně eskaluje ve větší a větší absurdno. Zatímco zpočátku sledujeme romantickou komedii, během sedmdesáti minut se vystřídá drama, krimi i fantasy, protože co si budeme, čerti se po našem bytě jen tak neprocházejí. Charaktery se vyvíjejí, postupně je poznáváme a otevírají se nám. Co se týče výše zmíněné formální stránky, Krumbachová si jako zkušená kostymérka (samozřejmě i k tomuto snímku vytvářela koncept kostýmů) všímá nejmenších detailů. Dekorace bytu, ve kterém se většina filmu odehrává, jsou stavěny do kontrastu k samotným kostýmům, do kterých jsou postavy oděny. Mluvíme však o kontrastu jemném, který navzájem souzní – každá z postav má něco béžového a hnědého, stěny pokoje jsou pak také béžové a nábytek logicky tmavě hnědý. Barvy jsou skutečně synergické a na plátně skvěle fungují. Často je mizanscéna doplněna ještě o nějakou zelenou květinu. Kamera Jiřího Macáka je ve většině záběrů statická, střih Miroslava Hájka má volnější tempo a nápadně delší záběry, ve kterých se postavy navzájem konfrontují, doplňuje příjemná hudba Angelo Michajlova. Zvuk Františka Fabiána se zaměřuje především na výrazné hlasy hlavních dvou herců a příliš nevnímá okolní jevy. Pokud postavy nemluví nebo nehraje hudba, je skutečné filmové ticho. Tento film má skvělé tempo a uměřenou stopáž, která k vyprávěnému příběhu sedí akorát. Jediné, co lze vytknout kompaktnosti celého počinu jsou tři (ač velmi krátké) scény, ve kterých se objevují jiné postavy než Ona a Čert – možná by bylo zajímavější skutečně pracovat jenom s nimi a nenechat příběh vyrušit něčím dalším. Otázkou pak ale je, jak by narativ fungoval bez těchto scén, ve kterých je vždy přítomna postava věštkyně z karet, která Jí předpovídá budoucnost a značně ovlivňuje její následující konání. Sledovat snímek Vražda Ing. Čerta po padesáti letech od vzniku je skutečně magické. Svět (i svět filmový) se mezitím vyvinul, přesto je však děsivé, kolik z tohoto příběhu bohužel platí i v dnešní době. Feministicky zaměřené snímky dvojice Chytilová–Krumbachová (tento nevyjímaje) jsou bohužel v některých svých rozměrech stále aktuální a nic se na nich nezměnilo. Ženy jsou v některých částech světa stále vnímány jako něco míň, jako kuchařky a domácí hospodářky (právě tento stereotyp skvěle popisuje Vražda Ing. Čerta – zatímco Ona mu každý večer vaří, on ani nepoděkuje, protože si myslí, že to je jasná věc). Vražda Ing. Čerta je tak nejen skvěle propracovanou komedií s výbornými hlavními představiteli, skvělou režií s citem pro detail, ale zároveň svědectvím sedmdesátých let, od kterých jsme se sice posunuli hodně, ale v některých tématech vlastně příliš ne. Bohoušů Čertů je dnes pořád hrozně moc. Ale jak se zpívá v průvodní písni celého snímku – lepší sněžný muž, nežli žádný muž. () (méně) (více)