Režie:
Susanna NicchiarelliScénář:
Susanna NicchiarelliKamera:
Crystel FournierHudba:
Gatto CiliegiaHrají:
Trine Dyrholm, Calvin Demba, Karina Fernandez, Sandor Funtek, John Gordon Sinclair, Anamaria Marinca, Thomas Trabacchi, Francesco Colella, Marianna Cappi (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sex, drogy a rock’n’roll v melancholické biografii ženské hudební ikony... Nico, 1988 je road movie věnovanou posledním letům života Christy Päffgenové známé pod uměleckým jménem Nico. Film odehrávající se mezi Paříží, Prahou, Norimberkem a Manchestrem popisuje sólovou uměleckou dráhu hudební ikony, Warholovy múzy, zpěvačky Velvet Underground a legendárně krásné ženy. Jedná se o příběh posledních turné Nico a její kapely, která ji doprovázela po Evropě v osmdesátých letech minulého století. Během těchto let tato „kněžka temnoty“ znovu našla samu sebe, zbavila se tíhy svojí krásy a našla cestu ke svému zapomenutému synovi. Jedná se o příběh znovuzrození umělkyně, matky i ženy (AČFK)
(více)Videa (2)
Recenze (32)
Podle slov režisérky tohoto snímku herečka Trine Dyrholm nevypadá jako Nico, nezpívá jako Nico a ani není stejné národnosti jako Nico, přesto je však pro tuto roli nejlepší možnou volbou. Nelze nesouhlasit. Její proměna v postavu je opravu výborná a snímek táhne s velikým zápalem. V dalších ohledech je však už Nico, 1988 poměrně konvenční životopisný snímek o posledních letech života Warholovy múzy. Scéna pražského koncertu je highlightem filmu. [KVIFF 2018] ()
Chápu záměr tvůrců ukázat Nico jako "opravdovou" Nico. Tedy ne jako hezkou panenku, která šla z postele do postele podle toho, jak listovala encyklopedií Největší rockové hvězdy. Nevybrali si proto její nejznámější období, ale ukázali Nico zestárlou, "konečně autentickou", tentokrát ne v efektním světe slavných hudebníků, ale jako ženu, která nezávisle tvoří vlastní hudbu bez ohledu na to, jestli se publiku líbí nebo ne. Tvůrci k tomuto zobrazení využili trochu halucinogenní flashbacky a téměř polodokumentární snímání nepříliš veselé současnosti. Žel, zcela bez nápadu, zcela bez tahu na branku. Děj je utahaný a nudný, nic moc neříká, jen zobrazuje různé scény. A navíc mě její hudba nijak neuchvátila. Byť oceňuji scény z koncertu v Československu, jakkoliv na mě nepůsobily přesvědčivě (ale lidi ze Západu takhle mohli ČS komunistickou realitu vnímat). SHRNUTÍ: Sex, drogy a rock n roll si vždy vyžádají vysokou cenu. A ona ji zaplatila s plným vědomím. ()
Další naprosto zaměnitelný hudební životopis bez nápadu. Snad jen scéna pražského koncertu mě trochu probudila. Třetí hvězdičku dávám jedině za Trine Dyrholmovou, bez které už by to určitě bylo zoufalé. Bohužel viděno s českým dabingem, který byl na palici – kolikrát tam obě postavy mluvily česky, a já jsem nechápal, proč si nerozumí. (50%) ()
Nico, niekdajšia modelka a ikonická kráska umeleckej bohémskej komunity okolo Ady Warhola. Film však ukazuje predovšetkým záver jej kariéry. Vidieť, že Nico sa ani na staršie kolená nevzdáva undergroundového štýlu života a spôsobu interpretácie piesní. Nico bola celý svoj život odlišná. Preto ľuďom stádovitého zmýšľania a uniformovanému totalitnému režimu prekáža/prekážala. Napriek tomu sa nebála v čase pokročilej heroínovej závislosti vystupovať v socialistickom Česko-Slovensku. Hoci mohla tušiť, že tu žiadanú drogu sotva dostane. Prebúdzanie niekdajšej ikonickej krásky smerom od zvodnej sexy krásky k zrelej umelecky od okov krásy oslobodenej žene, ktorá hrdo nesie zástavu sólovej dráhy svojbytnej speváčky pohŕdajúcej pop-hviezdnym spôsobom života. I za cenu sebazničenia. Nevzdanie sa umenia, napriek rokom, krízam i spackanému vzťahu k synovi. P. S. V jednom komentári tu je napísané, že feťácka krava. Som zvedavý, koľko bude o 20-30 rokov počuť o životných výkonoch autora komentára. Pretože drvivou väčšinou je za takýmto typom kritiky človek typizovaného stredného prúdu, neznášajúci akékoľvek kreatívne odchýlky v živote, ani v umení. P.S. 2: Vedeli ste, že Nico si strihla i malú úlohu v svetoznámom filme Federica Felliniho Sladký život (La dolce vita)? Áno, La Dolce Vita! ()
Zpěvačka říká "Vybírám si své publikum " a " Netoužím, aby mě milovali všichni". A film také se nesnaží zavděčit každému a režisérka Nicchiarelli se snažil vzít si její slova k srdci. Ukazuje zpěvaččin styl při vystupování a její temnější stránky kdy bojovala už jako starší s depresí a drogami . Měl jsem pocit, že nikdo není tak osamělý jako Christa Paffgen i když je stále obklopená davem. Ale myslím, že režisérka z jejího životopisu udělala trochu fikci. Jsou zde hezké písničky. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- Scénář k filmu pojatému jako minimalistická road movie Nicchiarelliová založila na archivních materiálech a nově pořízených rozhovorech s lidmi, kteří měli k Nico blízko. Vedle jejího syna, jehož perspektivu film zohledňuje nejvýrazněji, šlo o zpěvaččina manažera, bývalého pěveckého kolegu nebo promotéra koncertů v Československu, kde Nico v říjnu 1985 dvakrát vystupovala (v Praze a Brně). (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama