Nastala chyba při přehrávání videa.
  • blixadovan
    **

    Film byl pro mě jednoznačně zklamáním a velkou nudou. Myslím si, že by se stěží uchytil i v rámci sekce "životy slavných" vysílaných v televizi, natož pak na plátně kina, navíc ve formátu 4:3 (?). Do uší bijící byla zejména naprostá dialogová plochost, šablonovitost a věčné mudrlanství mnoha postav. Poslední dva roky života Nico, pardon Christy, nabízely několik situací (pokračující drogová závislost, vztah matka-syn, koncerty za železnou oponou atd.), které by si samostatně zasloužily větší prostor, ale zde byly pouze lehce načrtnuty a klouzalo se dost po povrchu a poměrně kýčovitě s mnoha již řečenými životními "moudry". Dvě hvězdičky dávám za fenomenální verzi kýčovitého kolovrátku Big in Japan.(14.3.2018)

  • Marze
    ***

    Zpěvačka říká "Vybírám si své publikum " a " Netoužím, aby mě milovali všichni". A film také se nesnaží zavděčit každému a režisérka Nicchiarelli se snažil vzít si její slova k srdci. Ukazuje zpěvaččin styl při vystupování a její temnější stránky kdy bojovala už jako starší s depresí a drogami . Měl jsem pocit, že nikdo není tak osamělý jako Christa Paffgen i když je stále obklopená davem. Ale myslím, že režisérka z jejího životopisu udělala trochu fikci. Jsou zde hezké písničky.(13.5.2020)

  • iz67
    ****

    Na třetí pokus na letošním KVIFF konečně sukces. Samozřejmě to se mnou tvůrci měli jednodušší, protože Velvet aspol mám moc rád. Ale hlavní ženský herečky výkon byl skvělý a celý film se docela povedl. Sem tam něco tahalo za uši (postava Vladimíra u pražského koncertu), ale celkově vydařená věc nejen o Nico ikoně, ale i ženě.(30.6.2018)

  • Cimr
    ****

    Nico fetovala, moc se nemyla, občas někde zazpívala. A pak spadla z kola a umřela. Podle anotace snímek pojednává také o snaze Nico znovu se sblížit se svým synem. Ale i to zde vypadá tak, že Nico přijede za synem do léčebny, řekne mu, ať s ní jede na turné -> syn s ní jede na turné. Tvůrcům se bohužel "povedlo", že ani na dramatických životních momentech jako by vlastně nebylo nic moc dramatického. Film vám zřejmě nezpůsobí silnou katarzi jakou známe například ze snímků o Edith Piaf. Proč tedy dávám nadprůměrné hodnocení? Proč se mi film vlastně líbil? Pro fanoušky Nico jde o něco na způsob její ilustrované biografie. Hlavní představitelka - byť originálu ne příliš podobná - je ale jinak opravdu výborná. Nebojí se z plátna tzv. smrdět. Obzvlášť sugestivní je v hudebních číslech, které jsou nově (ale s vkusem) instrumentovány. Tyto výstupy pro mě patří k vrcholům filmu a herečka se svým sytým altem předvádí výkon lepší, než Nico sama (jak známo, zpívala vždy trochu falešně). Pro našince je tu navíc takový bonbónek v podobě vystoupení zpěvačky v Praze. My ten příběh známe z naší strany - jaká to byla událost, když v naší kleci v roce 1985 vystoupila undergroundová superstar. Tady ovšem vidíme stranu druhou - Nico jsou představování jacísi opelichaní androši a ona jen kroutí hlavou - kam jsem se to proboha dostala... Pro fanoušky Nico se tu zkrátka řada zajímavých věcí najde. Pokud ji máte rádi, užijete si i film. A když ne, tak ne.(21.3.2019)

  • Goldbeater
    ***

    Podle slov režisérky tohoto snímku herečka Trine Dyrholm nevypadá jako Nico, nezpívá jako Nico a ani není stejné národnosti jako Nico, přesto je však pro tuto roli nejlepší možnou volbou. Nelze nesouhlasit. Její proměna v postavu je opravu výborná a snímek táhne s velikým zápalem. V dalších ohledech je však už Nico, 1988 poměrně konvenční životopisný snímek o posledních letech života Warholovy múzy. Scéna pražského koncertu je highlightem filmu. [KVIFF 2018](1.7.2018)

  • - Scénář k filmu pojatému jako minimalistická road movie Nicchiarelliová založila na archivních materiálech a nově pořízených rozhovorech s lidmi, kteří měli k Nico blízko. Vedle jejího syna, jehož perspektivu film zohledňuje nejvýrazněji, šlo o zpěvaččina manažera, bývalého pěveckého kolegu nebo promotéra koncertů v Československu, kde Nico v říjnu 1985 dvakrát vystupovala (v Praze a Brně). (Zdroj: Letní filmová škola)