Sanjuro

Tak, Kurosawa skrátil stopáž a film je hned konzistentnejší. Sanjuro sa koncentruje na postavu Toshira Mifuneho a je to len dobre, pretože ten ťahá svojou charizmou dej ako sa len dá. Réžia mi pripadala o niečo svižnejšia než v ostatných Kurosawových filmoch čo som videl. Oceňujem snahu nalepiť na jednoduchý dej aspoň nejaké zvraty a väčšiu snahu o psychologické prekreslenie Mifuneho hrdinu. Ale päť hviezdičiek je za posledný súboj, pretože to čo tam Mifune spravil (tasiť ľavou, stiahnuť sayu a potom de facto reverzom spolu so zatlačením pravou seknúť tak zblízka bez toho aby sa sám zranil ) je mimoriadne ťažké, on to však zvládol úplne perfektne. (väčšina z pokročilejších iaidistov by mala veľký problém už len s tasením ľavou). 9/10 (29.12.2006)

Zábavná šachová partia. niektoré scény sú však nedotiahnuté (nikdy proste neuverím, keď jeden človek zneškodní desiatich :). charaktery postáv sú ako z antickej tragédie, mifune je naozajstný rozvážny vodca, mladí sa správajú naivne a zbrklo, zlí sú naozaj zákerní, zradcovia sú naozaj úlisní....a ženy sú............, ako ženy :))). je to veľmi zábavný, vtipný a trefný film. (30.05.2006)

Třetí viděný film od Kurosawy a troufnu si říct, že i možná lepší než Yojimbo. Přitom zápletka je jak z nějaké pohádky. Padouši (kteří o sobě navíc vědí, že jsou padouši :-D) chtějí ovládnout zemi a v tom jim má zabránit statečný, cynický a lstivý Sanjuro a malá banda tupců. Ve filmu je zajímavé to, že se tam na svůj žánr velmi málo bojuje, neboť Sanjuro svou chytrostí dokáže vždy od boje ustoupit. Kurosawa MISTROVSKY využívá širokoúhlého plátna (hlavně záběry na přírodu a davové záběry stojí za to) a Mifune opět ukazuje, proč je patrně nejlepším japonským hercem. Film opět vznáší pár otázek, které už v dnešní době však nikoho nepřekvapí. Na závěr se dostaví absolutní lahůdka žánru - duel dvou samurajů. Já nevim jak vy, ale já měl při té scéně srdce až v krku. Smekám před Kurosawou, jak dokázal přesně určit délku záběru, aby se scéna nezvrhla v nudu. (27.06.2010)

Můj druhý Kurosawa. Výborný, přímočarý snímek s opět parádním Toshiro Mifunem v hlavní roli. Zkušený samuraj se snaží vést skupinku horkokrevných bojovníků a na jejich cestě je doprovází řada soubojů, intrik, napínavých i vtipných okamžiků a hlášek. Až do dnešního dne jsem si myslel, že nejrychlejšími technikami iaidó disponuje Kenjiro Sanga, avšak Sanjuro Třicetiletý z Kaméliové zahrady mě v jednom z nejnapínavějších a nejrychlejších závěrečných duelů přesvědčil, že jsem byl na omylu. Neuvěřitelně precizní a nebezpečná technika (jak píše Marius) je provedená naprosto famózně. A poprvé stříká gejzír krve. Dobrý meč zůstává v pochvě. Ještěže má Sanjuro meč nejlepší, ten je pořád na vzduchu... jasný, smysl snímku je v nesmyslnosti válčení a zabíjení... (25.03.2008)

Tentokrát nám mistr nadělil oddechový nářez s prvky komedie. Toshiro Mifune je tam namakanej drsňák, který pomáhá devíti uchům s osvobozením správce města a moc problémů mu to zrovna nedělá. Podezříval jsem ho z toho, že by celou armádu dokázal vykuchat sám, ale to by ten film byl asi dost krátkej. Nicméně Kurosawova invence se hodně objevuje u bitek (potok krve na konci rulez) a zvláště se mi líbila asi desetivteřinová scéna tancování devíti hlavních hrdinů se zajatým nepřítelem za zvuků takové rozjuchané hudby. (06.01.2007)