Talks with TGM
Hovory s TGM
Obsahy(1)
Toho dne na podzim roku 1928 jsou dva symboly československé demokracie na vrcholu, stejně jako celé Československo. Kniha, která vznikala celý rok a která má národu představit jeho prezidenta, je hotová. Karel Čapek vyhledá v zahradě zámku v Topolčiankách Masaryka. Chce mu nabídnout část honoráře za knihu jejich hovorů, která vzniká k 10. výročí mladé Československé republiky. Prezident ale není v dobrém rozmaru, jeho dcera mu totiž zakázala knihu vydat. Toto setkání nebude snadné. Čapek sice spěchá, celou situaci nemůže ale nechat bez odezvy a nechává se zatáhnout do vzrušené debaty. Debaty o dcerách, o světě, o politice i politicích, o Češích, o lásce a o ženách. Masaryk ukazuje, že není pouze tatíček zakladatel a chladná ikona z učebnic, ale muž z masa a kostí. Vedle svých dějotvorných myšlenek a světonázorů odhaluje i schopnost vysoké politiky či dokonce intrik. Hovoří mimo jiné o svém mileneckém poměru a znovuobjevené sexualitě. Střet dvou velikánů z různých generací má výbušný potenciál, přestože jejich jedinou zbraní jsou vycházkové hole a slova. (Bontonfilm)
(více)Recenze (183)
Konverzačka ve dvou, která byť těmi pomalými procházkami působí uvolněně, tak jede v docela kvapíkovém tempu. Stihne se tady za tu hodinu probrat plno věcí, a v tom je asi i ten největší problém. Tomuhle by trochu víc fakt slušela nějaká minisérie. 7/10 ()
Nic moc, ale záleží na úhlu pohledu. ()
Nic extra ,jeden den kteří spolu strávily dva velcí a známí muži své doby . Jinak trochu unylí a pro klasického diváka možná i zklamání . Popravdě si nedokážu představit žáka zš jak udrží pozornost celý film pokud mu bude puštěn například v rámci výuky. ()
Naprosto zabité hereckým projevem,, tedy spíše nehereckým...ruce pryč. ()
70% ()
Mám rád historické filmy, mám rád filmy dle skutečnosti, mám rád české filmy, mám rád Martina Hubu a mám rád herectví Budaře ( ikdyž není můj oblíbenec ) mám rád práci pana Kosatíka, ale přesto nemůžu dát víc než slabší tři hvězdy. Komorní snímek o dvou lidech ( doslova !!! plus Lucia Siposová s Romanem Luknárem v komparzových pidi rolích ) a jejich rozhovoru. Dal jsem to, líbilo se mi to, ale jako film do kina trochu úlet. Formou spíš malý tv útvar. PS: Letní Topolčianky byly hezké. ()
Konverzačka demytizující postavu TGM je zajímavou jednohubkou, která nabízí jiný pohled na našeho prvního prezidenta, ale nějaká větší přidaná hodnota chybí. ()
Nech mi Martin Huba a Jan Budař odpustia, ale zrejme ani charakterovo, ani herecky nedokázali proste zosobniť dve z najvýznamnejších osobností, aké sme kedy mali. Bolo to miestami drevené a miestami to škrípalo, bolo to príliš divadelné (sorry pán profesor!), neprirodzené. Krásne a nesmierne dôležité vety sa strácali v divnom rytme ich reči... škoda takej krásnej témy. 68 percent je príliš milosrdné hodnotenie za takú spackanú robotu. ()
Nevím, no. Takový divadlení kousek, nevím no, jsem trochu rozpačitý, nevím no ;-) ()
Jak vyplyne na konci, debata o vydání, nebo nevydání knihy - která je v podstatě jediným rámováním celého příběhu - umně celé Hovory s TGM obalí do sexuálního tématu. Jedná se o jednu z mnoha drastických odboček od století starého zdrojového materiálu, který se zaobírá jak Masarykovým životním příběhem (který by na plátně otevíral možnosti pro mnohem výpravnější scény, než je hodinová procházka po zahradě), tak např. jeho filosofií realismu, vztahem k náboženství a tehdejší geopolitickou situací. Tyto odbočky mají pravděpodobně tématiku intelektuálních debat s prezidentem přiblížit řadovějšímu podniku a glorifikovanou, až deifikovanou postavu TGM pravděpodobně i polidštit. Dojde tedy i k naprostému překrucování Čapkova svědectví o sobě samém i samotném prezidentovi - ať už se jedná o Čapkovy zápisky do notesu, Masarykově filmové prchlivosti a rychlé mluvě či o tom, jaký vztah má k pravdě a lži. Spolu s televizní kamerou a střihem se tak bohužel jedná o naprosto průměrný filmový zážitek, který hravě strčí do kapsy kterýkoli díl Českého století. ()
No vida. Vida, jak jde natočit film s Čapkem, bez filtrů a flitrů, bez žvanivosti a zkratkovité nesmyslnosti, bez laciné touhy po senzaci, snahy šokovat a primitivně "odbožšťovat". Mluvím tedy o filmu Člověk proti zkáze (1989), škoda, že apoň trochu takový není i tento film. ()
Komorní film, který krásně ukazuje to, že Budař je velmi kvalitní herec, který i přes všechny role různých idiotů dokáže skvělé zahrát i roli vážnou, a to navíc velmi přirozeně. Zároveň samotný snímek ukazuje, že všechny postavy historie mají také své "stinné" stránky - což je také potřeba si připomínat, že všichni jsme jen lidé. ()
Mam v ucte oba.TGM i Capka. Taktez oba protagonisty. Hubu i Budare. Herecky Koncert, Dobre volene dialogy. Rozdil mezi Tenkrat a Dneskrm vidim v historce s Zachranou utopence. Drive to bylo normalni a moralni. Dneska to je zasluha i kdyz to udela policista za to placeny. ()
Martin Huba a Jan Budař jsou výborní, oldschoolový vizuál ladí s celkovým pojetím filmu. Jinak se tam neděje vůbec nic, kromě jejich vzájemného dialogu, tedy spíš Masarykovy dominance a Čapkova uctivého naslouchání. Čapek je až moc submisivní, čímž pádem nejprve mdle reaguje na Masarykův zákaz vydat knihu, aby ho pak tak nějak neslaně nemastně přiměl změnit názor. Masaryk se naštěstí dobře poslouchá a má jiskru, chybí tomu ale emoční napětí. ()
"Tato země potřebuje tak 50 let nerušeného vývoje. Pak už se nemusíme bát nikoho a ničeho." Jó TGM chtěl vytvořit z Československa druhé Švýcarsko. Dost možná by se mu to i povedlo. Nikdo neví. Bohužel, tato země ale dostala pouhých 20 let, než byla pohlcena nacistickým a později komunistickým morem, které nás uvrhly 100 let za opice. Zcela dialogový film, který se odehrává v zahradním altánku, poté na procházce lesem, aby opět skončil v altánku. Jedinou minizápletkou je to, zdali knihu Čapek vydá či nikoli, jelikož TGM nesouhlasí. Síla tohoto filmu je ale v konverzacích těchto dvou velikých českých osobností. "Říkám si, že když jsem měl v Rusku 20 000 československých vojáků, zdali jsem neudělal chybu a neměl je poslat ať táhnou na Moskvu. Třeba by dnešní Rusko vypadalo jinak." Třeba opravdu ano Pane Masaryku. ()
Masaryk a Capek jako lide z masa a kosti. ()
"...a já mám pak takový pocit, že psaní nepanuji, ale mnou je psáno..." Komorní konverzační snímek, který je především o dialogu. Neporovnával jsem "mluvu" Masaryka, ani Čapka, ale režijně i herecky to bylo zvládnuto tak, že jsem si připadal, jako v tom 28. roce. "Beneš byl venku náš základ, já jsem byl mozek, on byl meč!" Pro mne také obsahoval dost poznatků, které jsem neznal či po nich nikdy nepátral. Přitom může některými skutečnostmi (pokud skutečnostmi jsou...) pro některé lidi působit až kontroverzně. "Hřích přichází z duše, ne z těla!" ()
Průměrná hodnocení tohoto filmu znamenají, že jsem se zase trochu vzdálil tomu, co je považováno za normu. Ten film je výborný. Je to soubor snah poznamenaný tím, že řada autorů filmu brala Masarykovo téma jako poslání a šanci na ocenění. Přesto z filmu vyčnívá skvělá kamera Jana Malíře, který se nebojí ikonických záběrů, Martin Huba, který by mohl Masarykovi dělat dvojníka a především scénář Pavla Kosatíka. Chápu nedůvěru v Budaře jako Čapka. Chápu kritiku některých dialogů. Kosatík se však překonal ve úporné snaze představit Masaryka jako člověka z masa a kostí. Člověka, který se rád podívá na pěknou křivku, který si uvědomuje, že ve vlastní pýše upozadil své děti. Člověka, u kterého není nic jednoduché a zároveň se nyní černobíle vykládá (tatíček). Mám moc rád scénu, ve které bilancuje své chyby, jakoby pro Čapka, ale vlastně pro sebe. Pokud nebudeme od konverzačního filmu požadovat zkratkovité scény a spektakulárnost scén s prezidentem, pokud nebudeme očekávat historickou přesnost, dočkáme se několika výborných scén, které na jeden večer dokáží člověka přinutit zamyslet se. A to je sakra hodně. Možná nejvíc. ()
Zmíněný anglický distribuční název Talks with TGM mě přivádí k mírnému úsměvu. Už jen v okruhu mluvčích naší malé zemičky jde jen o úzce zaměřené dílo, které pravděpodobně nevstřebá každý Čech, takže si nedovedu představit jak moc musí být cizinec magor do naší země aby se podíval i na toto. Užší skupina cílových diváků ovšem nutně nemusí být špatná, toto je obvykle spíše k dobru, otázkou ovšem je jak moc v případě zfilmovaných Hovorů s TGM. Sice jsem od Čapka četl jen Bílou nemoc, Válku s mloky a O pejskovi a kočičce, i tak mi ale zdravý úsudek (a informace distributorů) říká, že více než o ztvárnění knihy jde o ilustraci obou velkých mužů meziválečného období a vzhledem k mé nedostatečné informovanosti nechci hádat, jak moc že je přesná, protože ačkoliv jsem nezaznamenal nějakou informaci, která by vyloženě odporovala tomu, co jsem kdy předtím slyšel (ačkoliv teda v Českém nebi se jmenoval Masařík a ne Masaryk :), mohu soudit, že v mnohém přispěla režisérská invence. Krátký spor Masaryka a Čapka na konci druhé třetiny mě třeba vyloženě nesedl a viděl jsem za ním než nějakou snahu o autenticitu spíš snahu vzbudit nenáročného diváka, který v průběhu náročného filmu usnul nad všemi těmi střety názorů a myšlenkami. Na kterých mimochodem celý film v podstatě stojí a tato část si myslím, že je povedená, jen se zde rozehrává tolik témat a ne vždy jsou zcela zodpovězena. Nad většinou vět se lze nějak zamyslet, ale při třetím zamyšlení zapomene divák na to první. Což logicky nemusí být na škodu, neboť to může diváka podnítit k opětovanému shlédnutí, ovšem to si nemyslím, že je třeba. Spousta podobných témat lze najít kdekoliv jinde, pravděpodobně hlavně v knižních Hovorech s TGM. V podstatě se dá říct, že celý film byl jen poněkud nákladnějším trailerem na tuto knihu. Asi by nebyla škoda si ji přečíst, že? ()
V kině Aero to mělo dobovou atmosféru. Navíc okolo mě lidé starší 70+. Moc pěkné a povedené. ()